Zpočátku se zdá, že autor vypráví spíše příběh Přemyslova otce Václava I., který jako svého nástupce ustanovil staršího Vladislava. Přemysla by měla čekat církevní dráha, pro kterou se ho má pokusit nadchnout jeho teta, abatyše Anežka. Chlapci nezbývá, než se přání otce podřídit, ale v duši je přesto spíš rytíř. Možná, kdyby jeho starší bratr zemřel…může zatím jenom doufat, že se mu jeho nepříliš zbožné přání splní.

Z hodin dějepisu každý z nás ví, kdo se nakonec po Václavově smrti ujal vlády a co tomu předcházelo. Vlastimil Vondruška věnuje poměrně obsáhlý popis vzpouře mladšího krále Přemysla proti otci Václavovi.
Není nezajímavý, přesto má čtenář pocit, jako by se ho tím autor pokoušel zahltit. Zdá se, že se Vondruška odchýlil od svého obvyklého stylu, kniha připomíná rozpracovaný experiment, kterým se spisovatel pokouší zjistit, co tomu čtenář řekne? Takových a podobných situací je v knize čím dál tím víc, občas má čtenář chuť položit svazek do knihovny mezi ty výtisky, o kterých je skálopevně přesvědčený, že je nikdy nedočte. 
Vlastimil Vondruška to ale po několika vyloženě nezáživných stranách vycítí a pobaví své příznivce zdánlivě nepodstatnou epizodkou, která má však vliv na následující děj.
Rodinné vztahy a příbuznost zmiňovaných postav jsou vysvětleny v jmenném rejstříku, ale mnohdy by takovou přílohu ocenil čtenář i v zeměpisné variantě. Rakouské země, nebo území ovládané polskými Piastovci dokáže určit snadno, nejsou to však jediné územní celky, které se v ději objevují. Kde leželo třeba takové Jatvěžsko?
Na druhou stranu, díky komentářům stárnoucího mnicha, vypravěče celé Přemyslovské epopeje, Vondruška nabízí jiný pohled na nejdůležitější přemyslovské panovníky, jejich život a vládu. Některé detaily si autor pochopitelně přimyslel, ale v základu se drží doložených historických skutečností.

Ukázka z knihy:

„Co pražský biskup?“
„Od kdy se Přemysl zajímá o služebníky církve? Pražská diecéze nezůstane bez svého duchovního pastýře. Z rozhodnutí Svatého otce bude zatím diecézi spravovat biskup míšeňský.“
„S tím může můj pán jen těžko souhlasit.“
„Ať se tedy obrátí do Říma. Tuhle věc nerozhoduje král Václav a není předmětem našeho jednání.“
„Jaké dává král Václav záruky?“
„Slovo českého krále.“

Vondruška, V.: Přemyslovská epopej III – Král rytíř: Přemysl II. Otakar. Brno: Moravská Bastei MOBA 2013, s. 221.