Tisk článku ze serveru Rozhledna - Webmagazin.cz - AVE BOHEMIA: Česká premiéra baletů Richarda Strausse a Sergeje Prokofjeva



Úvodník: Již po čtvrté se v Praze uskuteční mezinárodní festival umělecké tvorby dětí a mládeže AVE BOHEMIA. Probíhá od 31. října do 4. listopadu 2013 a kromě soutěžní sekce přinese ještě další umělecký zážitek.

Článek: V české premiéře budou uvedena dvě baletní díla na hudbu Richarda Strausse a Sergeje Prokofjeva. Chystá se baletní aktovka Don Juan na Straussovu stejnojmennou symfonickou báseň a Pohádka o Šaškovi, Prokofjevův balet, který pochází z let spolupráce slavného ruského skladatele se souborem Ballets Russes Sergeje Ďagileva.
Do Prahy zavítá v rámci festivalu na přelomu října a listopadu Mladý balet Serge Lifara z ukrajinského Kyjeva. Režisérem a choreografem baletního večera je známý ukrajinský choreograf Viktor Gačenko. Mladí umělci jsou absolventy kyjevské Lifarovy taneční akademie, hlavní role v baletech zatančí sólisté Národního divadla v Praze a Kyjevě.
 
Balet Don Juan je inspirovaný symfonickou básní Richarda Strausse, pozdně romantického německého skladatele, který je především díky svým operám dobře známý i v českém prostředí. Hudební předloha i její jevištní zpracování má svůj inspirační zdroj v básni rakouského romantika Nikolause Lenaua, která představuje jeden z úhlů pohledu na ikonickou postavu Dona Juana. Zde není bohapustým záletníkem, ale romantickým idealistou, který se ve světě pozemských radovánek snaží najít ideál, v tomto případě zosobněný ženou. Pro titulní roli přijal pozvání první sólista baletu Národního divadla v Praze Michal Štípa, milovníci baletního umění se tedy mají na co těšit.
 
Baletní kus s názvem Pohádka o Šaškovi je jevištní dílo, které bylo dokončeno Sergejem Prokofjevem v roce 1921. U mladého, ale již uznávaného ruského skladatele je objednal Sergej Ďagilev, impresário a ředitel světově proslulého souboru Ballets Russes, který tehdy představoval revoluci v baletním umění. Prokofjev musel první verzi tohoto díla podle Ďagilevových pokynů přepracovat. Balet s názvem Šašek (či Klaun), v zahraničí uváděný pod názvem Chout, vycházejícím z přepisu ruského slova šut, nebo Buffoon (ruský titul byl Příběh o šaškovi, který sedm šašků přechytračil), byl pak velikým úspěchem. Premiéru měl v Paříži ve výpravě ruského modernisty Michaila Larionova a hudební dílo vysoce ocenili i významní skladatelé té doby, jako byl Igor Stravinskij a Maurice Ravel. V roli Šaška se v této novodobé verzi představí sólista Národního divadla v Kyjevě Jaroslav Tkačuk.
 
Na program složený z těchto baletů se můžete těšit 3. listopadu 2013 v 16.00 hodin na Nové scéně Národního divadla a 4. listopadu v 19.00 hodin na scéně Divadla Broadway v Praze.
 
 
O festivalu AVE BOHEMIA
 
Festival AVE BOHEMIA se koná dvakrát do roka, v období jarních a podzimních prázdnin. Jeho prvotním cílem je svést na jedno místo mladé umělce z různých zemí, ať už jde o studenty umění nebo ty, kteří se umělecké činnosti věnují ve volném čase. Zahrnuje zpěv, hudbu, tanec či divadlo, od letošního roku přibyly kategorie také pro výtvarné umění. Zahraniční účastníci festivalu se v jeho průběhu seznamují s hlavním městem Prahou, je pro ně připraven naučný i zábavní program. Všichni účastníci mají zajištěny prostory pro zkoušení jevištních čísel, soutěžní den a pro závěrečnou veřejnou prezentaci. Tyto části zatím vždy proběhly v kongresovém sálu a přilehlých prostorách hotelu Olšanka na Žižkově.
 
Soutěž se odehrává pod dohledem odborné poroty, která provádí anonymní bodové hodnocení všech soutěžních čísel, které je zpracováno počítačovým programem. V jednotlivých kategoriích se pak soutěžící mohou umístit jako laureáti a diplomati. Ale pro účastníky by mělo být hlavní motivací ne získání cen, ale zkušeností ze společné práce a zážitků. Nejzajímavější čísla jsou vybírána na závěrečné vystoupení, které je otevřené i divákům z řad veřejnosti. Festivalu se již zúčastnily desítky dětí a mladých umělců z České republiky, Ruska, Ukrajiny, Polska, Slovenska nebo Německa.
 
Přihlášky do soutěžní přehlídky festivalu AVE BOHEMIA jsou přijímány až do 20. září 2013. Veškeré informace o festivalové přehlídce a podmínky účasti najdete na internetových stránkách www.aveproduction.eu
Fotografie z uplynulých festivalových projektů si můžete prohlédnout na facebooku:
www.facebook.com/pages/AVE-Production/376231509060620
 
 
----- ----- ----- ----- ----- ----- ----- ----- ----- ----- ---------- ----- ---------- ----- ---------- ----- ---------- ----
 
ZAKLADATELÉ AVE PRODUCTION
 
Jevgenij Vrublevskij
Umělecký ředitel festivalu AVE BOHEMIA.
Absolvent Kyjevského státního choreografického učiliště. Sólista Národního divadla opery a baletu v Kyjevě, v sezóně 1993/1994 sólista baletu Národního divadla v Praze. Poté člen Městského divadla Ústí nad Labem, v letech 1998 až 2010 souboru Laterny magiky, kde v titulních rolích odehrál na 1500 představení. Hostoval na scénách Divadla J. K. Tyla v Plzni, Národního divadla Brno, Státní opery Praha, Slovenského národního divadla, Státního divadla v Košicích ad. Spolupracoval s televizí a filmem. V současnosti se věnuje především organizační a pedagogické práci, se specializací na klasický balet i moderní taneční směry.
Více: http://aveproduction.eu/?page=821
 
Viktorie Vrublevská
Výkonná ředitelka festivalu AVE BOHEMIA.
Rovněž absolventka Kyjevského státního choreografického učiliště a sólistka Národního divadla opery a baletu v Kyjevě. V České republice byla postupně členkou Pražského komorního baletu, Městského divadla Ústí nad Labem a konečně i Laterny magiky, kde působí dodnes. S ústeckým divadlem a Laternou magikou absolvovali manželé Vrublevští mnoho zahraničních zájezdů a seznámili se s prací řady známých choreografů a režisérů.
Více: http://aveproduction.eu/?page=422
 
 
AUTOŘI A INTERPRETI
 
Viktor Gačenko
 
Významný ukrajinský tanečník, choreograf, baletní mistr a pedagog
Svou profesionální kariéru začal v Ukrajinském souboru národních tanců Pavla Virského, jednom z nejznámějších folklórních souborů vůbec. Dráhu tanečníka nastoupil ještě za studií. V roce 1972 prošel konkurzem Národního divadla opery a baletu Ukrajiny v Kyjevě, ale do souboru nenastoupil, angažmá přijal až od dva roky později. V Národním divadle prošel repertoárem čítajícím na 30 titulů a seznámil se s řadou různých skladatelů i baletních mistrů.
Velký vliv na něj měli dva baletní mistři a režiséři známí i ve světě: Anatolij Šekero a Henrich Majorov. Formovali jej jako zcela odlišné osobnosti: Šekero jako vzor choreografa, který pracoval se stanoveným libretem a vytvářel choreografie nejdřív ve svých představách, aby je pak doslovně uskutečnil se souborem. Majorov jako impulzivní a otevřený typ choreografa, který pracoval s improvizací a okamžitými nápady a který dával prostor tanečníkům. Od A. Šekera dostal Gačenko první umělecký úkol jako asistent choreografie, nastudování baletu Spartakus se souborem Divadla opery a baletu v Charkově (1978), což byla i jeho první zkušenost s cizím souborem.
V roce 1976 byl přijat na Státní akademii divadelního umění A. V. Lunačarského v Moskvě, tedy slavný GITIS. Studoval dálkově, zatímco pracoval v Národním divadle v Kyjevě. K rozdílu mezi výukou v Kyjevě a v Moskvě podotýká: „V Moskvě se profesoři ke studentům chovali jako k talentům a budoucím uměleckým vedoucím souborů SSSR, zatímco v Kyjevě dávali najevo pouze to, jak jsou studenti zatím neprofesionální.“
V roce 1980 složil státní zkoušky a v roce 1982 obhájil diplomovou práci na jevišti Národního divadla opery a baletu Ukrajiny v Kyjevě. Diplomovou prací byly choreografie na 1. I. Stravinského - Polovina dvacátého / 2. R. Strausse - Don Juan / 3. J. Haydna – 98. symfonie Umělec a múza / 4. C. Debussyho - Syrinx a Měsíční svit / 5. I. Hlinka - Velkolepé grand pas.
Začal se více věnovat choreografické práci. V roce 1983 byl diplomantem Ukrajinské soutěže tanečníků baletu a baletních mistrů v Kyjevě, v roce 1984 laureátem Celosvazové soutěže tanečníků baletu a baletních mistrů v Moskvě za choreografie Co bude věčné? a Promiňte, nepovedlo se, na hudbu A. Schnittkeho.
V roce 1986 pracoval na zábavně-naučném programu, přednášce a koncertu v jednom s názvem Cesta do tance, což byla one-man show, kterou vytvořil i interpretoval. Stal se uměleckým vedoucím souboru Kyjevský balet na ledu. V roce 1987 měla premiéru inscenace Májová noc na hudbu E. Stankoviče, který skládal podle choreografova vlastního libreta, balet byl nazkoušen souborem Kyjevského divadla opery a baletu dětí a mládeže.
V letech 1989–1992 byl zaměstnán Igorem Afanasjevem jako hlavní baletní mistr v Kyjevském divadle estrády. Toto období považuje za umělecky nejproduktivnější, Afanasjev byl ředitelem a režisérem nadaným velkou podnikavostí a fantazií, během tří let vytvořili 15 představení a koncertů. Jeho odjezdem do USA a krizí na Ukrajině ale toto plodné období skončilo. V. Gačenko se pak věnoval komerční tvorbě, především z existenčních důvodů.
V roce 2010 se vrátil k baletu, a to prostřednictvím pedagogické práce na Taneční akademii Serge Lifara v Kyjevě, kde vytvořil pro mladé tanečníky několik inscenací. Z nich nejúspěšnější byl právě balet na hudbu S. Prokofjeva Pohádka o šaškovi, který všechny šašky přechytračil, která byla velmi dobře přijata kritikou i veřejností. Jedná se o balet, který v originále uváděl soubor Ballets Russes pod názvem Šašek (angl. Buffoon) a který bude součástí našeho premiérového programu.
 
 
Richard Strauss (1864–1949)
 
Německý hudební skladatel pozdního romantismu, který proslul symfonickými básněmi a operami.
Jeho otec byl hráčem na lesní roh v mnichovské dvorní kapele a profesorem na hudební akademii. Základní hudební vzdělání získal u otce a první skladbu napsal už v šesti letech. Navštěvoval zkoušky dvorského orchestru a chodil na soukromé lekce. Brzy se seznámil s operní tvorbou Richarda Wagnera. Na mnichovské univerzitě začal studovat filosofii a dějiny umění, po roce odcestoval do Berlína, kde se seznámil řadou umělců, spisovatelů a hudebníků. Dirigent a klavírista Hans von Bülow mu nabídl místo pomocného dirigenta v Meinengenu. Strauss se brzy stal hlavním dirigentem a zůstal u orchestru do roku 1885. Stal se také úspěšným skladatelem. V roce 1894 se oženil se sopranistkou Pauline de Ahna, která pro něj byla často inspirací. V roce 1933 byl bez vlastního vědomí jmenován prezidentem Říšské hudební komory, o dva roky později o funkci přišel kvůli spolupráci s židovským spisovatelem S. Zweigem. Od nacistického režimu se posléze snažil distancovat. V letech 1945–49 žil ve Švýcarsku, než získal dovolení vrátit se do Německa a disponovat znovu svým majetkem. Dožil v bavorském Garmisch-Partenkirchenu.
Byl velmi plodným skladatelem. Jedním z inspiračních zdrojů jeho tvorby bylo dílo jeho přítele, spisovatele a básníka Huga von Hofmannsthala. Ten napsal libreta pro Straussovy významné opery: Salome (1905), Elektra (1909), Růžový kavalír (1911), Ariadna na Naxu (1913), Žena bez stínu (1919), Helena Egyptská (1927), Arabella (1933). Opery jsou skutečnými mistrovskými díly a dodnes se objevují na repertoáru předních světových scén. Neméně významná je i Straussova orchestrální tvorba. Nese znaky romantismu s náhlými citovými vrcholy, vyniká propracovanou orchestrací. Mezi nejznámější skladby tohoto druhu patří symfonické básně Eulenšpíglova šibalství (1895), Don Quijote (1898), Don Juan (1889), Alpská symfonie (1915) nebo Sinfonia domestica (1904). Dalším okruhem je také písňová tvorba, v mnohem menší míře tvorba komorní. Napsal dvě symfonie a několik koncertů. V jeho tvorbě figurují také dva balety, známá je Legenda o Josefovi, která byla vytvořena pro soubor baletního reformátore Sergeje Ďagileva, Les Ballets Russes, v roce 1914.
 
 
Sergej Prokofjev (1891–1953)
 
Ruský skladatel, klavírista, dirigent, jeden z nejvýznamnějších skladatelů 20. století.
Narodil v místě, které dnes přísluší k Ukrajině. Jeho matka byla šlechtična, která chlapce vedla k lásce k hudbě a klavírní hře. Svou první skladbu napsal v pěti letech. V roce 1904 začal studovat skladbu na Petrohradské konzervatoři, mimo jiné u A. Ljadova, N. Čerepninova a N. Rimského-Korsakova. Postupně se stal uznávaným skladatelem a začal experimentovat s moderními postupy, které většinové obecenstvo nepřijímalo. V letech 1913–15 cestoval po Evropě, navštívil i Japonsko a USA. V roce 1914 získal jako klavírista Cenu Antona Rubinsteina. V Londýně se seznámil s impresáriem Sergejem Ďagilevem, který vedl pokrokový baletní soubor Ballet Russes a objednal si u Prokofjeva balet. S titulem Klaun (Šašek) nebyl zprvu spokojen a skladatel jej musel přepracovat do konečné podoby, která byla provedena v roce 1921 v Paříži s velkým úspěchem. Pro Ballets Russes vytvořil ještě balety Ocelový skok a Marnotratný syn.
Během první světové války se Prokofjev vrátil do Petrohradu na konzervatoř a začal studovat hru na varhany, zatímco dále skládal. Protože nesouhlasil s novým režimem, který nastoupil po revoluci, odjel v roce 1918 do USA do San Francisca. Ve Státech získal uznání jako klavírista, ale zatím nikoli jako skladatel. V roce 1920 se odstěhoval do Paříže, kde získal nový domov v komunitě ruských emigrantů. Do Sovětského svazu vyrazil na turné až v roce 1927, ale neměl v úmyslu se vrátit natrvalo. Ve 30. letech měla řada jeho děl premiéru v SSSR, pracoval také na svém nejslavnějším baletu Romeo a Julie, který měl ale premiéru roku 1938 v Brně v choreografii českého baletního mistra I. V. Psoty. Na počátku války se Prokofjev vrátil do vlasti, kde na jednu stranu byli hudebníci podporování, ale také byla jejich tvorba pod ideologickým vlivem. Prokofjev se snažil pracovat ve vlastním originálním stylu, tvořil opery, symfonické skladby i skladby pro děti. Před postupující frontou se musel uchýlit na Kavkaz, později odjel do Kazachstánu, kde spolupracoval s režisérem Ejzenštejnem.
Po válce čelila jeho hudba kritice ze strany státu. Byl nucen zjednodušovat kompoziční postupy při tvorbě, jeho poslední opery bylo zakázáno premiérovat, manželka byla obviněna ze špionáže a uvězněna. Postupně se zhoršoval také jeho zdravotní stav, takže zemřel v relativně mladém věku 61 let.
Jeho dílo čítá na 166 opusů. Z oper je nejznámější Láska ke třem pomerančům (1919), Vojna a mír (1952) nebo Příběh opravdového člověka (1948). Z baletů jsou nejvíce uváděny Romeo a Julie (dokončen 1936), Popelka (1944) a Kamenný kvítek (1953). Napsal sedm symfonií a řadu dalších orchestrálních děl. Spolupracoval také na několika filmech, mj. Ivan Hrozný, Piková dáma nebo Lermontov. Známé jsou jeho klavírní koncerty, klavírní a houslové sonáty, dva smyčcové kvartety, poemy, balady a hymny nebo vokální dílo Péťa a vlk (1936), někdy zpracovávané do baletní podoby. Prokofjevův třetí klavírní koncert C-Dur byl prvně uveden v roce 1926 v Praze Českou filharmonií pod vedením Václava Talicha.
 
 
Michal Štípa
 
Narodil se v Brně. V roce 1990 zahájil studium na brněnské Taneční konzervatoři, které úspěšně dokončil v roce 1998. Poté nastoupil do baletního souboru Národního divadla v Brně, kde již od samého začátku svého působení dostával četné sólové příležitosti ve stěžejních kusech baletního repertoáru. Následně byl v roce 2000 jmenován sólistou. Během svého sedmiletého působení v baletním souboru Národního divadla v Brně začal pravidelně hostovat na prknech Národního divadla v Praze, kam v sezóně 2004–2005 nastoupil do angažmá na post sólisty. Po několika úspěšných sezónách, během kterých dostal příležitost obsáhnout repertoár především v hlavních rolích, byl v roce 2009 jmenován prvním sólistou.
Elegance, přirozená noblesa, ideální tělesné proporce a především partnerská spolehlivost a technické dispozice jej vždy řadily do kategorie „danseur noble“. Díky svému přirozenému hereckému projevu však již několikrát dokázal, že je stejně dobře schopen ztvárnit i náročné dramatické role, vyžadující hlubší sebereflexi. Michal Štípa tak dnes patří mezi univerzální a vyzrálé tanečníky. Tyto kvality demonstruje například v rolích Prince Siegfrieda v Labutím jezeře, Romea v baletu Romeo a Julie nebo titulní roli v baletu Sólo pro tři.
V Národním divadle ztvárnil celou řadu rolí klasického i moderního repertoáru: Princ Siegfried v Labutím jezeře (V. Harapes a R. Mazalová 2004; H. Vláčilová a P. Ďumbala 2007; K. Greve 2009), Jean de Brienne v Raymondě (J. Grigorovič 2004), Louskáček v Louskáčkovi (J. Grigorovič 2004), Albert v Giselle (Ch. Hampson 2004; H. Vláčilová 2012), Princ v baletu Louskáček – Vánoční příběh (Y. Vàmos 2004), Romeo v Romeovi a Julii (Y. Vàmos 2006), Othello (Y. Vàmos 2010), Lenský v Oněginovi (J. Cranko 2005), Escamilio v Carmen (M. Ek 2008), James v La Sylphide (A. Bournoville 2008), Otec v Popelce (J.-Ch. Maillot 2011), Princ v Popelce (P. Šmok a P. Ďumbala 2007), Princ v Šípkové Růžence (J. Torres 2012).
Dále se představil v následujících choreografiích: Čajkovskij Pas de deux v baletním večeru Baletománie (G. Balanchine 2005), Mariin sen v baletním večeru Baletománie (P. Zuska 2005), Album Familiar (C. Janssen 2004), Petite Mort (J. Kylián 2007), Sinfonietta (J. Kylián 2005), A Little Extreme (P. Zuska 2009), 1.symfonie D-dur (P. Zuska 2010), Empty Title (P. Zuska 2010), hlavní role v inscenaci Brel-Vysockij-Kryl/Sólo pro tři (P. Zuska 2007), In the Middle Somewhat Elevated (W. Forsythe 2012).
Za sezónu 1998–1999 obdržel cenu Philip Morris Flower Award za největší talent roku v oboru klasický tanec a o tři roky později získal hlavní cenu Philip Morris Flower Award. V roce 2000 se zúčastnil Soutěžní přehlídky tanečních umělců ČR a SR v Brně, kde získal druhou cenu. V roce 2004 byl nominován na Cenu Thálie za roli Solora v baletu Bajadéra a v témže roce dostal i Cenu diváka. V březnu 2005 Cenu Thálie získal za roli Alberta v baletu Giselle. V roce 2007 obdržel hlavní cenu Komerční banky KOBANADI za nejlepší premiérový výkon v rámci inscenace Brel - Vysockij - Kryl / Sólo pro tři, následně za tutéž roli ve stejném roce získal Cenu Thálie.
V rámci svého působení v NDB a hostování v baletních souborech v České republice a Slovensku ztvárnil následující role: Princ v Labutím jezeře, Colas v Marné opatrnosti, Romeo v Romeovi a Julii, Princ v Louskáčkovi, Spartakus ve stejnojmenném baletu, Solor v Bajadéře, Phoebus v Notre Dame de Paris, Des Grieux v Manon, Armand v Dámě s kaméliemi, Escamilio v Carmen, Princ ve Spící krasavici, Albert v Giselle, Sarapo v Edith Piaf, Princ v Popelce, Daphnis v Daphnisovi a Chloé, dále účinkoval v baletu Andersen a Sylphidy. Na základě pozvání hostoval také v baletu Giselle v Jekatěrinburgu, v Labutím jezeře v Helsinkách, v Giselle a Dámě s kaméliemi na Taiwanu. Tančil také na mnoha předních světových scénách v Německu, Rakousku, Španělsku, Finsku, Itálii, Portugalsku, Maltě, Japonsku, Číně, Taiwanu, Rusku, USA a Jižní Americe.
 
 
Jaroslav Tkačuk
 
Narodil se ve městečku Zaporožie na Ukrajině. Tanci se věnoval již od útlého věku a ještě předtím, než byl přijat na taneční akademii, se účastnil různých tanečních festivalů a soutěží nejen na Ukrajině, ale i v zahraničí.
V roce 2007 byl přijat ke studiu na Státní taneční akademii Serge Lifara v Kyjevě, kde se po čtyři roky věnoval klasickému i národnímu tanci pod vedením Michaila M. Motkova, zasloužilého umělce Ukrajiny, a Sergeje N. Pavljučenka. Již tehdy účinkoval v inscenacích Skytská suita (ch. Oleksandr Nesterov), Peer Gynt (ch. Vadim Pisarev), Coppélie (ch. Sergej Bondur) i v Pohádce o Šaškovi (ch. Viktor Gačenko). V roce 2011 se stal členem souboru Akademického divadla opery a baletu T. Ševčenka v Kyjevě. V té době se souborem několikrát vyjel do zahraničí, tančil v Německu, Švýcarsku, Španělsku, Francii, Portugalsku, Kanadě, Ománu, Argentině, Japonsku, Kazachstánu, Rusku, Bosně a Hercegovině atd. Účinkoval v baletech Sněhurka a sedm trpaslíků (v roli Egera), Labutí jezero (v roli šaška), Louskáček, Chipolino, Vídeňský valčík, Caprisy (v roli žebráka), Romeo a Julie, Bajadéra, Pták Ohnivák (v roli Ivana Careviče), Petruška, Legenda o lásce (v roli šaška), a další. Účastnil se projektů Denise Matvienka: balet Romeo & Juliet (v roli Tybalta) a gala večeru Hvězdy baletu.
V divadle spolupracoval s baletními mistry, jako je Viktor Litvinov, Sergej Bondur (zasloužilí umělci Ukrajiny) a Eduard Kljug (umělecký vedoucí Národního divadla ve Slovinsku). V roce 2011 se navíc zúčastnil mezinárodní baletní soutěže Serge Lifara.
V roce 2013 se stal laureátem mezinárodní baletní soutěže „Myšlenka Proud“ (pod vedením M. Matkova).


 
Zdroj - www.aveproduction.eu

31.10.2013 - redakce