Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Tajemný osud Bílé paní - střípky z historie



Úvodník: Postavu Bílé paní jistě znáte. Určitě si vybavíte starý český film s Jiřinou Bohdalovou a nebo kresléné večerníčky, příběhy a leporela. Její postava prošla snad vším, co lze číst, sledovat a nebo poslouchat. Jaký byl ale osud skutečné bílé paní? Jedná se o skutečnou historickou postavu a nebo jen výplod fantazie?

Článek:
Postava bílé paní je komplikovanější než si dovedeme představit. Na první pohled ji historie spojila s Perchtou z Rožmberka (obr.1) a této poměrně nešťastné osobě mladé dívky, která byla provdána za Jana z Lichtenštejna, již zůstala do dnešních dnů. Je pravdou, že mladá žena byla opravdu nešťastná, důkazem toho jsou dopisy, které psala svému otci a bratrům, ale nikdo ji nikam nezaklel, nezdil ani nezačaroval. Zemřela a je řádně pochována.

Kořeny bílé paní je zapotřebí hledat jinde. Zřejmě pochází z německých pověstí, kde má své povídání o této nešťastné duši svůj původ. Co je však pravda, že Perchta a rod Rožmberků hrají důležitou roli v tomto "přenosu" k nám do české kotliny.

Svého času, bratr známého Petra Voka (ano, to je ta postava, kterou tak mistrně ztvárnil Miloš Kopecký a Martin Růžek ve filmu), Vilém si vzal šlechtičnu z německého rodu Hohenzollernů a právě s tímto rodem je celá pověst spojena.

Traduje se totiž, že hraběnka Kunhuta z Orlandmüde ovdověla a brzy se zamilovala do potomka rodu Hohenzollernů. Bohužel tomuto sňatku nebylo přáno a po nešťastném rozhodnutí zabít své dva syny z prvního manželství, byla odsouzena k trestu smrti a dodnes bloudí po statcích tohoto rodu. Pokud se zjeví, přináší vždy špatnou zprávu, což je rozdíl od české bílé paní, která je přece jenom srdnatější a je jí i připisována ochrana rodu Rožmberků. To, že strážila kolébku Petra Voka je bohužel až pozdější výmysl, i když krásný, nemyslíte?!
Dnes je pověstí spojených s bílou paní plno. Stala se určitým symbolem zbloudilých duší, které mohou být spatřeny většinou na hradech. Mezi nejznámější bílé paní určitě patří právě rožmberská, ale i pernštejnská, z hradu Točníku, Týřova, Českého Krumlova aj.

Samotné pověsti jsou sice smutné, ale pohádkově krásné. Česká bílá paní je totiž většinou laskavá, kdy až na výjimky splňuje hlavně svoji roli ochránce rodu nebo posla zpráv. Proto jsem zvolila několik z mnoha takových vyprávění. 

Bílá paní z Pernštejna:

Rod Pernštejnů zakládá silný uhlíř Vojtěch, který jednoho dne uloví divokého zubra, jenž v okolí škodil, a přivede ho na zámek ke knížeti. Ten uhlíře okamžitě zařadí do své vojenské družiny, udělí mu šlechtický titul a pozemky. Začíná tak dlouhá rodová řada, která vyústí až v pana Žibřida, otce naší Bílé paní Pernštejnské. Ten se za dob Boleslava Chrabrého (966-1025) vrací z polské války a postaví na Moravě kamenný hrad Pernštejn. Ten je obsazen Poláky, kteří s Žibřidem přijeli a to se nelíbí Moravanům. Panské sídlo oblehnou a dobývají. Obléhání trvá dlouho, hrad je pevný a má statečné obránce. Mezi nimi se vyznamená pánova nejstarší dcera. Po předcích zdědila statečné srdce, po matce pak krásu a dlouhé, hedvábné vlasy. &Síp za šípem posílá přesně do šiků nepřátel a její odvaha dodává sílu obráncům.
Dlouhé obléhání však postupně vysílí obě strany. Moravané nakonec vyšlou své posly na hrad a pan Žibřid se s nimi dohodne na příměří. Všichni touží po smíru. Jen pánova nejstarší dcera ne. Jakmile uslyší o „zrádné“ dohodě, vyběhne na hradby a napíná svůj luk s ještě větší zběsilostí. Vystřeluje šípy jeden za druhým, jakoby teď sama chtěla vyhrát boj. Žibřid, zpraven o její neposlušnosti, se rozlítí a vyběhne na hradby. Přede všemi tu neposlušnou dívku proklaje mečem!
Nastává mír a vojska se rozcházejí domů. Jen mrtvá panna nedojde nikdy klidu. Jako bílá paní prý dodnes bloudí Pernštejnem. Předpovídá budoucnost hradu i rodu Pernštejnů. Bloudí v bílé říze s rozpuštěnými dlouhými vlasy chodbami a síněmi hradu. Na své bludné pouti se usmívá, anebo se tváří zarmouceně. V prvním případě lze očekávat nějakou radostnou událost, ve druhém hrozí Pernštejnům neštěstí.



Smutný osud Perchty (rožmberská panství)

Bílá paní bděla nad dětmi svých příbuzných a chránila jich všeho zlého. Když chůvy únavou usínaly, brala sama nemluvňata na lokty, hýčkala je a konejšila. Chůvy, které ji znaly, nepřekážely jí nikterak v tomto počínání. Velikou péči věnovala Bílá paní zvláště poslednímu potomku svého rodu Petru Vokovi.
Jednou, když opět chůvy usnuly, přistoupila ke kolébce a mazlila se s malým Petříčkem, aby se nerozplakal. Mezi chůvami byla jedna, která teprve nedávno přišla na zámek a nevěděla nic o Bílé paní. Ta se probudila, a spatřivši Petříčka v rukou cizí, neznámé paní, osopila se na ni: "Co si to dovolujete, bráti do rukou malého Petříčka? Co je vám po tom dítěti?"
Chtěla Bílé paní vzíti dítě, ale ta přitiskla je k sobě a odpověděla jí pohněvaně:"Právem o toto dítě pečuji, neboť je mého rodu. Jak se opovažuješ mně cos vyčítati ?" Obrátila se k služkám, které se hlukem probudily a domlouvala jim: "Proč nekonáte svých povinností, jak se sluší a patří ? Ode dneška mějte si samy dítě na starosti !"
Přistoupila pak ke kojné a pravila jí: "Pečuj o dítě, jak náleží. Až dospěje, vypravuj mu o tom, jak jsem je milovala. A ukaž mu místo, kudy jsem k jeho kolébce přistupovala a opět odcházela."
Když ta slova dořekla, sklonila se nad kolébku, usmála se na dítě, pocelovala je a pak zmizela ve zdi, změnivši se v lehký, bílý oblak.
Od té doby se již na zámku neobjevila.
Když Petr Vok dospěl a uslyšel vzkaz Bílé paní, dal probourati zeď, v níž zmizela. Našel prý v těch místech veliký poklad.
 





(jeden z dochovaných dopisů nešťastné Perchty z Rožmberka)


PS: Krásnému špičatému čepci, který v pověstech zdobí bílou paní, se ve skutečnosti správně říká hennin.




07.02.2014 - Veronika Švarcová