Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Posledních pár dní do konce výstavy Jan Kotík 1916–2002



Úvodník: Jan Kotík měl vždy silnou potřebu vést podnětný umělecký dialog s aktuálními světovými uměleckými projevy a myšlenkami, kreativně „transformoval danosti“. „Jan Kotík a světové umělecké kontexty“ byl název moderované diskuze, jež proběhla koncem února v rámci četných doprovodných programů výstavy. Byla vedena se synem Jana Kotíka, skladatelem a dirigentem Petrem Kotíkem, historikem umění, jež působil dlouhodobě v německé Bochumi, Petrem Spielmannem, umělcem Stanislavem Kolíbalem a galeristou Jiřím &Svestkou, a potvrdila aktuální živost nastoleného tématu.

Článek: Retrospektivní výstava díla Jana Kotíka představuje výtvarný i teoretický odkaz, jehož fáze od počátku sedmdesátých let byla v českém prostředí doposud jen velmi málo známa, neboť autor žil v Západním Berlíně. Vystavený soubor sestávající z 250 děl zapůjčených z prestižních českých i německých veřejných institucí a od řady soukromých majitelů z České republiky, Německa a New Yorku, skýtá příležitost zhlédnout celek živé inteligentní tvůrčí výpovědi, pokrývající časový interval od druhé poloviny 30. let do závěru dvacátého století.

Výpovědi diskutujících hostů zpřítomnily komplikovanou situaci počátku sedmdesátých let, kdy se Jan Kotík po absolvování stipendia Německé akademické výměnné služby (DAAD) v Západním Berlíně nerozhodl pro návrat do Prahy. Ta tehdy stála na počátku normalizačního období, jež potíralo veškeré svobodné umělecké projevy progresivního charakteru. Jan Kotík raději přerušil kontinuitu své umělecké cesty a přijal výzvu pokračovat ve svobodné výpovědi ve výrazně odlišném prostředí. Odmítal znovuprožívat a řešit situace, které tak dobře znal již z doby fašistické okupace, z období po roce 1948 a následných padesátých let, kdy jeho výstavy byly buď zakazovány, nebo rozviřovaly živelné debaty o oprávněnosti obrazů abstraktního charakteru.
Kotíkovo intenzivní tvůrčí nasazení bylo v berlínském uměleckém prostředí opakovaně kladně přijímáno, roku 1997 Jan Kotík obdržel Cenu Freda Thielera za malbu. Výpovědi diskutujících dále poukázaly na důležitost Kotíkova návrhu monumentální prostorové vitráže pro expozici československého pavilonu na bruselské Světové výstavě Expo roku 1958. Formální a výrazová řeč této práce byla stvrzena a obohacena pozdními malířskými objekty autora.
 
Současně diskuze znovuoživila i otázku autenticity Kotíkovy výtvarné výpovědi, jež v českém prostředí doprovázela autorovu tvůrčí cestu od počátku čtyřicátých let. Přesvědčivou odpověď poskytuje samotná výstava, představující organicky živou osobitou strukturu, s mnohavrstevnou vnitřní provázaností, ideovou – tematickou i formální, v níž výtvarná díla doplňují úryvky Kotíkových podnětných teoretických úvah. 

Ve Veletržním paláci Národní galerie v Praze mají návštěvníci příležitost prohlédnout si rozsáhlý výběr z díla Jana Kotíka ještě do 23. března. Doprovodný program pak nabízí mj. 15. března komentovanou prohlídku výstavy s umělcem Zbyňkem Baladránem, autorem architektonického řešení výstavy, a Ivou Mladičovou, autorkou koncepce retrospektivy, s níž proběhne i závěrečná komentovaná prohlídka 22. března. 

 
Veletržní palác
Dukelských hrdinů 47
170 00 Praha 7
 
 
Vstupné na výstavu:
 
Základní           100 Kč
Snížené             50 Kč  
 

14.03.2014 - redakce