„Všichni vítězové soutěže Hledá se autor bestselleru mají slibně našlápnuto stát se spisovateli. Aby se však vyrovnali současným autorům, musí kromě talentu prokázat ještě notnou dávku píle, svědomitosti a odhodlanosti k pravidelnému psaní,“ vyjmenoval Pavel Nýč, spolumajitel Nakladatelství Fragment. „Připravit k vydání svoji první samostatnou knihu se zatím podařilo jen Jiřímu Drašarovi z prvního ročníku.“
 
Letos, ve finálovém kole čtvrtého ročníku soutěže, rozhodovalo o konečném pořadí povídek 1894 hlasujících čtenářů, což je pro začínající autory velmi slušná základna budoucích fanoušků. Zatímco Cesta ohněm Jiřího Drašara se na pultech knihkupců objevila do roka od vyhlášení soutěžních výsledků, vítězové ostatních ročníků svá další díla nakladateli zatím nenabídli. „Ačkoli Pavel Hewlit, který soutěž opanoval před dvěma lety, už něco málo o svém dokončovaném rukopisu odtajnil v internetové diskusi soutěže. Víme, že půjde o historický román, a jsme na něj velmi zvědaví,“ prozradil Pavel Nýč.
 
Jak se dál povede třetímu, loňskému, vítězi Emanuelu Svobodovi a letošní jedničce Ondřeji Syrovému, jakou jejich tvorbu bude Fragment moci v budoucnu čtenářům představit, to je nyní ještě otázkou. „Vítězství v soutěži pro mě mělo velký význam coby potvrzení, že nejsem úplný blázen - že tu jistá šance zaujmout někoho dalšího je. S nakladatelstvím mám desetiletou exkluzivní smlouvu, takže svou další práci opět nabídnu přednostně Fragmentu,“ shrnul Emanuel Svoboda, který v roce 2013 zaujal čtenáře Pohádkou o námořníkovi.
 
Podle zkušenosti nakladatele z minulých ročníků soutěže i přijatých rukopisů si čeští autoři nejraději konstruují reálné příběhy promítnuté z vlastních životů – sny, zážitky, charaktery postav – které ozvláštňují prvky nadpřirozena. Mnohdy je zcela zřejmý také věk autorů: zatímco náctileté dívky píší story plné šťastných i zhrzených lásek, starší generace při psaní vzpomíná na své mládí. V soutěži nebo v konkurenci ostatních rukopisů u nakladatele vždy boduje originální nápad a gradace. „Většině začínajících autorů schází propracování příběhu a především pointy nebo zápletky. Mnoho příběhů má opravdu slibný začátek, zápletku, ale později si autor tak nějak neví rady a závěr je až příliš rychlý nebo chybí opravdové vyvrcholení,“ míní Pavel Nýč.
 
Společným rysem českých autorů je samozřejmě jejich mateřština, tím ale výčet podobností končí. Například veleúspěšný Zdeněk Svěrák slaví úspěchy díky vytříbenosti českého jazyka a zasazení svých příběhů do českých reálií, se kterými se čtenáři snáze ztotožňují. Na druhou stranu mladá autorka Kateřina Petrusová se ve své třetí knize ponořila do prostředí amerického a za úspěchem knížek Rudy z Ostravy také určitě nestojí uhlazenost mateřského jazyka. Přesto jsou všichni tito autoři oblíbení. Mají totiž svůj osobitý styl a originalitu.