Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Nezbedné děvčice
Úvodník: Možná tato satiricko-humorná povídka opět v něčem podobném valašskému dialektu někomu vzteky zkroutí kníry a srulují se mu nohavice. Nicméně ti, kteří pravidelně sledují dění doma i ve světě ví své. Nejsou dobří lidé, kteří se nedokáží zasmát sami sobě. A takoví můžou být ti, kteří kážou vodu a pijí víno.
Článek:
Po převratě si farář nabral hromady děcek do krůžkú výuky slova božího, aby zavčasu doplníl prořídlé řady v církvi. Dyž sa to všecko pjekně rozjélo, tož si žíl jak prasa ve rži. Stát platíl, vrchnosť měnila gazděnu na faře co rok, aby při téj přípravě mladých na manželství netlápal úplné ptákoviny, děcka nosily z domu buchty, zabijačky a iné pochútky a babky vzorně plnily kasičky, aby to mjely hore faň zaistěné.
Až jednúc…
Samosebú,že mjél děcka rozdělené na ogary a cérky no aj podla věka. A že bylo na dědině prd co dělať, tož ho navštěvovaly ešče aj mladé slečny, středoškolačky či učnice. No ty už spěšéj než na modléní začínaly mysleť na prvé zpovědě.
Jednúc cérky v šatni vytáhly z kabele Pepiny Jeřábkovej zápisník. Pepina byla fest valašská cérka z velikéj famílije. Gajdy mjela s kolcama jak terče na tankodromu, řiť jak nefalšovaná valašská kobyla. Aj proto všecko byla samotářská a zamlklá. O to vjec sa cérky mohly zblázniť, dyž dočetly poslední větu, podtrženú červeným atramentem, že mosí zvésť farářa, aby mu, chudákovi, ulahčila v tem osamělém životě.
Tož od téj chvíle si na ňu v hodinách katechismu no aj inde, dávaly sakramentský pozor. A dyž jednúc nabídla farářovi, že mu pomóže s úklidem, bystro naskákaly za široké rúcho mramorovéj Panenky Márije a enem nazízaly.
Pepina byla pro toťten svůj plán nasúkaná v minisukni, tož sa fest zohýbala a farář sa enem křižovál a vyvracal oči v slúp. No rychlo s nima zpátky, aby mu zas teho tolik neutéklo. Jak sa Pepina tým úklidem zahříla, tož že si zdělá mikynu. A jak si ju přehŕňala přes lebeňu, vyhrnula si aj triko a o farářa sa pokúšaly mdloby. Dyž ho v takém stavě zmerčila, v momentě k němu přiskočila, co že sa to s ním děje. Jak ale ucítila pod sutanú daco vystúplé, tož že to mosí zkontrolovať. A než sa farář nadál, vyjevíl sa taký zázrak, kerý církva za svoju existenciju skorem nepřiznala slovem. Včíl sa teprv ukázalo co to znamená, že Pepina pocházá z famílije z kopú děcek a z maléj chalúpky de sa enem tak neco neutají. Navrch Pepina věděla de tata schovává klúče od tatova stola s videokazetama, tož hneď věděla co a jak zařídiť, aby bylo faň.
Dyž ju farář po poučéní o věčnéj mlčanlivosti propúšťal, tož poskovávané děvčice utékly honem opačnú stranú. Ale jak sa při tem fajnovém divadle rozohnily a zadychčaly, aj mramorová socha Panenky Márije sa orosila. A dyž to orosené valilo dole, rúcho sa jí v klíně promáčalo. Dyž sa farář vrátil a zmerčíl to, hneď sa dál mudrovať: „Tobě se to takéj lúbilo Panenko? Tož to to u vás hore zas nebudu měť tak zlé.“
Nejaký čas to všecko pokračovalo, cérky sa s úklidem střídaly a farář nebýl v normálním, ale v sedmém nebi.Všecko bylo faň, akorát sil ubývalo. Tolik mladých cérčisek navrch gazděna, aby nepojala dajaké podezřéní a k temu ešče samosebú služba chlapíkovi, kerý mu všecky toť ty dary zesílal.
Jednúc, dyž už teho bylo fakt moc, rozhodl sa farář, že zajede negde do vzdálenej dědiny ku zpovědi. Vykládal, vykládal, no farář co ho zpovídal v tem furt nedokázal naíť dajaký chřích. Cérky sice mladé, ale už né pod zákonem a ešče sa nabízajú samy od sebe. Gazděna takéj svobodná a s radosťú si plní svoje povinnosti. Zpovídaný farář už nevědél coby, tož sa nakonec přiznál, že je takéj sluha boží.
V tem sa zrulovál závěs na zpovědnici, farář-zpovědník vyleťél jak raketa a zahulákal: „Do řiti, kolego, takéj mám ten problém!“
gajdy - dudy
19.10.2004 - Radek Dolanský