Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Osudové lásky z knížecího dvora - střípky z historie
Úvodník: Často staří lidé tvrdili, že jablko nepadá daleko od stromu. Každý druhý z nás jistě pod touto symbolickou průpovídkou vidí důsledky genových dispozic a ne roční klátění ovoce. O čem nebo spíše o kom je tentokrát nahlédnutí do historie?
Svého času v české kotlině vládla ještě před přemyslovskými krály knížata. Některá dnes již odvál proud času a z historického hlediska jejich přítomnost v našich dějinách je bezvýznamná. Najdeme i taková, která se vepsala nesmazatelně. Mezi knížaty tak najdeme otce a syna, které spojovalo nejenom pokrevní pouto, ale i část osudu. A jejich jména? Oldřich a Břetislav. Ač byl Břetislav zřejmě vladařsky viditelnější, vešli oba do podvědomí i jako partneři svých drahých poloviček, Boženy a Jitky. Co je však ještě spojovalo? To již následující článek.
Článek:
Velká láska podpořena spisovatelským umem. Tak by se dal dnes vyhodnotit obraz o lásce knížete Oldřicha a pradlenky Boženy.
Jako první zaznamenal jejich příběh o nejstarších známých milencích naší historie kronikář Kosmas. Vypráví o tom, že knížeti Oldřichovi se z řádného manželství pro neplodnost jeho choti nenarodil žádný potomek, ale syna dostal od „jakési ženy jménem Boženy, jež byla Křesinova“. Poznal ji jednou večer při návratu z lovu v jedné vsi a šlo o skutečnou krasavici, vždyť „bylať vzhledem vynikající, pleti bělejší než sníh, jemnější než labuť, lesklejší než slonová kost, krásnější než safír.“ Kníže se zamiloval, poslal pro ni a udělal z ní svou druhou manželku, „protože toho času každý, jak se mu líbilo, směl míti dvě i tři ženy a nebylo hříchu unésti manželku bližního ani manželce vdáti se za ženatého muže“.
Jen tak mimochodem, zda i Křesina byl mužem Boženy, je dost pravděpodobné. Sice existuje i verze o tom, že se jedná o dívčina otce, ale druhým dechem se dodává, že i tak byla Božena vdanou paní. Nu což, kníže je kníže a poslouchat se musí. (Malíř Ženíšek zanechal o této lásce krásný, leč naivní obraz, viz. obr.1)
Jedna věc je ale podivná přece. Podle pověstí Oldřich zaplál k Boženě velkou láskou. Přesto měli spolu přes poměrně dlouhé soužití pouze jediného syna. O jiném, ani o dcerách, prameny nehovoří. Není to trochu podivné? Zdravá mladá selka, mladý kníže plný síly, obrovská láska a – jedno jediné dítě. Našly se dokonce mimořádně zlé jazyky, které tvrdily, že předchozí Oldřichovo manželství zůstalo bezdětné nikoliv pro neplodnost manželky, ale Oldřichovu, a že Božena přišla do jeho paláce už s „outěžkem“ (od Křesiny). Proč ale ničit příběh lásky. Však je dost možné i to, že prameny o dalších dětech mlčí z jiného důvodu, a to velké úmrtnosti, která byla bohužel tehdy u dětí vcelku běžná.
A co tedy jeho Břetislav? Jakmile usedl stolec českého knížete, opatřil si svojí budoucí ženu dosti netradičním způsobem - únosem ze svinibrodského kláštera.
Pokud bychom alespoň na chvíli daly stranou romantické důvody, pak nastoupí trocha té reality. Břetislav byl stále synem obyčejné pradleny, a to samozřejmě nedělalo dobrý dojem na císařský dvůr. Proč si tedy nevybrat nevěstu s dobrým rodovým zázemím?
Jitka byla totiž dcerou markraběte Jindřicha ze Schweifurtu (Sviního Brodu) a její původní jméno znělo Judita.
„Všechno nasvědčuje tomu, že únos Judity byl předem připraven a dohodnut mezi Oldřichem a Adalbertem z Babenbergu. Kdyby tomu tak nebylo, bylo povinností Adalberta únosce pronásledovat, zadržet a postavit před císařský soud. Dívka by se vrátila do kláštera a potrestán by byl též únoscův otec. Nic takového se však nestalo,“ tvrdí historik Jiří Bílek.
V Dalimilově kronice se píše, že Břetislav poznal Jitku podle šarlatové kápě. Riskoval - nikdy předtím ji neviděl a omylem si mohl „přivlastnit“ i jinou dívku. To nasvědčuje tomu, že také Jitka byla o únosu předem dobře informována. Ze svinibrodského kláštera do Čech je bezmála dvě stě kilometrů. Bez odpočinku by tuto vzdálenost žádný kůň nepřekonal. Věřme ale, že i přes politický cíl této akce, byla Jitka velmi krásná a nedělalo problém se do ní zamilovat. Však také porodila svému muži nejméně 5 dětí a svého chotě přežila. I tak je dnes pochována vedle něho na Pražském hradě.
(dnešní rekonstrukce podoby knížete Břetislava)
Kat Mydlář: postava plná tajemství - střípky z historie
Věstonická venuše nebyla jediná - střípky z historie
Smrt mladého kralevice - střípky z historie
24.07.2014 - Veronika Švarcová