Nemám dostatečné nadšení pro severské autory. Také se mohu nacházet ve velmi skeptické náladě a kniha je výborná. Nevím. Velká kniha by měla svůj obsah "utáhnout". Jinak je to snůška stránek a blábolů. Ohledně Stalla je to velmi na hraně. Dokonce ani přesně nevím, jak a odkud začít.
Začnu tedy tím, co dávám většinou až na konec článku, anotací knihy:
"Léto roku 1978. Z chaty v dalarnských lesích ve &Svédsku beze stopy zmizí malý chlapec. Jeho matka tvrdí, že ho unesl obr. Hocha už nikdy nenajdou.
Rok 1987, národní park Sarek v Laponsku. Gunnar Myrén, který se specializuje na fotografování divokých zvířat, zachytí ze svého letadla zvláštní výjev: medvěda uhánějícího přes močály, jemuž sedí na zádech podivné stvoření podobné dítěti, avšak chlupaté a s dlouhým ocasem. Vypadá jako opička, ale opice to není. Není to ani člověk, ani zvíře. Fotograf se domnívá, že zachytil trolla.
Rok 2004. Susso Myrénová vytvoří webovou stránku věnovanou trollům a skřítkům. Snaží se najít důkaz, který by potvrdil jejich existenci. Tuto posedlost zdědila po svém dědovi, známém fotografovi divoké přírody. Jednou Susso zatelefonuje cizí žena a oznámí jí, že před svým domem zpozorovala malé podivné stvoření, které sledovalo ji i jejího čtyřletého vnuka. Susso vezme fotopast a okamžitě se za starou paní rozjede. Začíná děsivá výprava do neznáma…
Stallo je napínavý román na pomezí žánrů. Je to obdivuhodně napsaná kniha o trollech, démonech v nás a o vztazích s našimi dětmi, přírodou a zvířaty."
Zajímavé, že? Jenže ono to prostě nefunguje. Autor nedokáže udržet myšlenku a chybí všemu jakýkoliv cit pro psaní. Chaotické uspořádání děje je únavné. Sice je zde snaha rozdělit příběh na několiv vrstev - časových úseků, které jsou propojeny. Syrové vypravování pomalu hrdinům i čtenářům vyvolává depresi bez toho, aby mělo svůj důvod. Nevím, co je to za nešvar severského psaní, ale je to zřejmě nakažlivé. Nesb? své detektivky nedokáže dát dohromady bez toho, aniž by svým věrným nezvednul, nejlépe v každé kapitole, žaludek ze všeho toho hnusu.
Stefan Spjut je na tom obdobně. Neustále čtenáři dokazuje, že život na severu je velice destruktivní, deprimující a zamrzlý. Pokud tomu opravdu tak je, nelze než soucítit.Jeho hrdinové jsou všemožně zkřiveni, popíjejí hektolitry kafe nebo vína, žvýkají tabát a mrznou. Z uší jim trčí chlupy, smrkají hleny při rýmě, kradou děti pro trolly a pokud náhodou patří na tu druhou "stranu" jsou pouze nedůvěřivý, nešťastně rozvedení, kálící a zvracející všude možně. Ti nudní do příběhu nepatří. Ti se mihnou příběhem pouze okrajově jako kulisy.
Plno hnusu je v knize zbytečně. Nemá své opodstatnění, svůj důvod. Život je náročný na prožitky, zejména ty hezké. Kolem každého jsou chvíle, kdy je plno z nás v náročných, těžkých, stresových situacích. Blábolení a hnípání v jiných deprimujících zážitcích je tak zbytečné. Autor by měl psát na téma, které chce do knihy promítnout. Je rozhodně zajimavé. Jeho podání je ale dost špatné. Literární škytnutí, nic lepšího mě bohužel nenapadá.
Dlouho jsem takto nezkritizovala knihu, až mě to mrzí. Pokud bych ale chválila, lhala bych nejenom čtenářům, ale i sobě. Bohužel.
Stallo
Stefan Spjut
Host, 2013
