Hlavní hrdina Dan nemá šťastné dětství a pět týdnů mezi lidmi s podobnými zájmy si hodlá náležitě užít. Jenomže sotva se stačí ubytovat, události nabírají spád a mladík se nevyhne pátrání po temné minulosti budovy.
Čtenář si klade nejednu otázku, z nichž nejvtíravější zní: předkládá mu někdo stopy schválně, aby ho dostal tam, kde ho chce mít, nebo zjitřené smysly vidí záhadu na místech, kde ve skutečnosti není? A odpovědi, kterých se mu od autorky dostane, zmatek jen zvětšují.

K Danovu pátrání se přidávají i jeho noví přátelé; vzniká podivná trojice složená z dějepisného šílence, zajímajícího se o psychologii, gaye-matematického genia a nadějné výtvarnice s poněkud složitějším rodinným zázemím, kde je množství věcí tabu.
 

Madeleine Rouxová čtenáře zdánlivě zavalí informacemi a nedá mu žádný návod, jak se s nimi vyrovnat. Co z toho bude pro nadcházející drama důležité?

Už od prvních kapitol  se události prolínají a v podvědomí hrdinů se děje něco podivného. Kde se vzaly noční můry, kterými začal Jordan trpět? A věděl už před příchodem na kolej, jak se v minulosti nakládalo s homosexuály? Jak si vysvětlit, že Dan ví, jak vypadají místnosti, které v životě nenavštívil? Indicie k nalezení odpovědí nestačí, děje se čím dál víc záhadných věcí a skoro to vypadá, že se minulost začíná opakovat. Nemohl by to mít na svědomí nevysvětlitelný časový posun? Podle všeho se v suterénu budovy skrývá démon, který byl právě vypuštěn.

Nakladatel tvrdí, že je hororový román určený pro čtenáře od šestnácti let. Trochu mi uniká proč, autorka přece nezmiňuje nic, co by mladší mohlo nějak ohrozit. Jistě, s člověkem to zamává, když si představí, co se v blázinci muselo dít, než ho zavřeli, ale náznaky jsou poněkud nicneříkající a vlastní představy si snad každý dovede korigovat sám.

Ukázka z knihy:

Hned to obrať zpátky, zašeptal hlas v jeho hlavě.
Dan se zachvěl. Pořád si musel představovat, jak se v těch dobách pacienti asi cítili, když je zavírali do blázince. Věděli o tom? Zmocnil se některých ten stejný panický pocit jako právě teď jeho, nebo už to šlo mimo ně?
Potom jen zakroutil hlavou. Takové absurdní myšlenky… Je přece student, ne pacient. A sám ujišťoval Paula a Snady, že Brookline už dávno není blázinec. Zavřeli ho v roce 1972, když objekt koupila škola, aby z něj učinila smíšený internát se společnými umývárnami.