Webmagazin.cz

" Celé dny a týdny se golema a rabín Meyer pomalu učili, jak žít jeden s druhým. Nebylo to snadné. Rabínův byt byl malý a stísněný, navíc rabín během let přivykl samotě. Ne že by žít bok po boku s někým cizím pro něj byla novinka - po příjezdu do Ameriky bydlel u pětičlenné rodiny. Jenže tenkrát byl mladší a přizpůsobivější. V posledních letech se samota stala jeho jediným požitkem,
Jak předvídal, golema rychle postřehla, že se v její přítomnosti cítí nesvůj. Zakrátko si zvykla zdržovat se tak daleko od něj, jak jen to šlo, jako by se snažila odejít, aniž by odešla. Nakonec si s ní sedl a vysvětlil jí, že nemůže odcházet jinam jen proto, že je tam on.
"Ale vždyť vy to chcete," namítla.
"Ano, ale proti své vlastní vůli. Mé lepší já ví, že můžeš sedět nebo stát, kdekoliv si přeješ. Musíš se naučit jednat podle toho, co lidé říkají a dělají, ne podle toho, co si přejí nebo z čeho mají strach. Otevřelo se ti mimořádné okno do lidských duší a uvidíš tam mnoho ošklivého a nepříjemného, daleko horšího, než když já si přeju, aby ses zdržovala někde jinde. Musíš na to být připravená a naučit se, kdy na to nebrat ohled."
Vyslechla ho a přikývla, ale bylo to pro ni těžší, než si uvědomoval. Být s ním v téže místnosti a vědět, že chce, aby byla jinde, představovalo malá muka. Její pud být užitečná ji nutkal, aby šla pryč a nepřekážela mu. Nevšímat si ho bylo stejné jako stát v cestě přijíždějící tramvaji a snažit se neuhnout. Začala být nervózní či nešťastnou náhodou něco rozbila - knoflík zásuvky jí zůstal v ruce, když ho uchopila, nebo si utrhla lem sukně, když zatáhla za látku. Vždycky se obsáhle omlouvala a on jí říkal, že na tom nesejde, jen stěží však potlačil své ohromení, a tím to bylo ještě horší."

Bylo, nebylo, za sedmero horami, sedmero řekami, žila hezká dívka. Každé ráno chodila do pekařství, hnětla mandlové pusinky, křehké rohlíčky a vše, co z těsta lze vytvořit. S poctivostí sobě vlastní pracovala od brzkých hodin. Slušné mladé děvče, pomyslel by každý, kdo by ji potkal na newyorské ulici.
Jenom jednu chybu měla. Jako Stvořitel "uplácal" Adama a Evu, tak dívčin tvůrce, starý žid Shaalman, vdechl život kousku hlíny.

Jak je to možné? Nebojte, jsme stále ještě v pohádce. Tak pokračujeme.

Na tom všem by nebylo až tak nic zvláštního. Už Věstonická venuše byla hliněnou soškou. Jenže s tím rozdílem, že ta Schliemannova žila. Žádný další rozdíl nebyl znát, až na nějakou tu nadpřirozenou sílu, malou vůli a absenci spánku. Vznikla golema, &Sava.

On spatřil světlo světa mnohem dříve. Stvořen z ohně a písečných dun, objevil se v jedné malé syrské dílně uprostřed New Yorku. Existoval již několik staletí a jeho trvalou adresou po tu dobu byla jedna cínová láhev. Džin jako z pohádky, co myslíte.
Jak tomu osud chtěl, kroky &Savy a džina se setkaly. Kroky mnoha dalších postav se pomalu naplétaly na jeden velký příběh, na jednu krásnou pohádku pro dospělé.

Helene Weckerová napsala jedno velké kouzelné pohlazení snad pro každého čtenáře bez ohledu na jazyk nebo národnost. Její snaha oživit nejenom bájné postavy, ale i celou hebrejskou či orientální magii, se povedl na výbornou.
Barvité vypravování, smysl pro detail i spisovatelský talent podpořila znalostí reálií. Můžeme tak sledovat život běžných přistěhovalců na přelomu 19. a 20. stol. v Americe, v zemi neomezených možností.

Přesto, že kniha není nijak ilustrovaná, a mimo přebalu v ní nenajdete žádné obrázky, máte neustále pocit, že jste obklopeni barvami, kouzly a úctou k životu.
Po dlouhé době jsem dočetla a cítila radost. Naprosto upřímnou radost s celého sdílení bravurně napsaného příběhu. Velké díky patří i překladateli, Vladimíru Medkovi.

Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - New York plný magie: GOLEMA A DŽIN