Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - James Dashner - Labyrint: Útěk
Úvodník: Když se Thomas probere, pamatuje si jen svoje jméno. Ocitl se mezi cizími chlapci – jejichž vzpomínky jsou taky pryč. Za vysokými kamennými hradbami, které obklopují Plac, je nekonečné proměnlivé bludiště. Představuje jedinou cestu ven – a zatím se z něj nikdo nedostal živý. Kniha Jamese Dashnera Labyrint: Útěk je nyní hodně diskutovaným tématem, a to nejen kvůli stejnojmennému filmu, který do kin uvedl Twentieth Century Fox.
Článek:
Tma a chlad, to jsou Thomasovy první pocity a myšlenky hned poté, co se probral v pohybující se kleci. Nevěděl kde je, ani jak se tam dostal, pamatoval si jediné – své jméno. Klec ho vyvezla mezi další podobně staré chlapce, kteří si také nic z minulosti nepamatovali. Ale nejde jen o obyvatele tohoto místa, jde o samotný objekt, Thomas se totiž ocitl uprostřed Labyrintu, ze kterého není úniku. Již dva roky vybíhají běžci s rozedněním mezi zdi Labyrintu a snaží se najít cestu ven, vracejí se až se soumrakem, v té době se totiž začínají Labyrintem pohybovat monstra, která byste jen neradi potkali.
Uprostřed Labyrintu je místo, kde chlapci žijí, přátelí se, ale i umírají, nazývá se Plac a chlapci si přezdívají Placeři. Pěstují zde zeleninu, chovají dobytek, vaří - každý má své místo a ví, co má dělat, panuje zde řád. Jenže Thomas cítí, že s ním není něco v pořádku, na Place se cítí jako doma a Labyrint ho neskutečně láká. Proto už od začátku ví, že se musí dostat mezi běžce, mezi ty nejlepší, kteří denně vybíhají do spletitých chodeb Labyrintu a riskují své životy. Ale nejen Thomas cítí, že není vše v pořádku, i ostatní chlapci začínají být neklidní, přichází změny, které je konečně donutí jednat, ale je vůbec nějaká šance na útěk? Co když cesta ven z Labyrintu neexistuje?
Břicho mu sevřela bouře emocí, kroutila je a tahala za ně, chtělo se mu křičet, brečet, zvracet. Chór hlasů se odmlčel, ale v okamžiku, kdy ho škubnutím přetáhli přes ostrý okraj té temné komory, někdo promluvil. A Thomas věděl, že ta slova nikdy nezapomene. „Rád tě vidím čóne,“ řekl ten chlapec. „Vítej v Placu.“ ≈Str. 10≈
James Dashner si vymyslel originální svět, který existuje za svých vlastních podmínek. Chlapci používají svůj slang, který je velmi chytlavý a během čtení vám nedělá problémy se ve významu slov zorientovat. Navíc nás nečekají žádné dlouhé a někdy až zbytečné popisy, které knihy tohoto žánru většinou provázejí. Jsme spolu s Thomasem vrženi do nového světa, a tak jako on o něm neví nic, my to nevíme také, vše se dozvídáme až spolu s ním a díky tomu některé otázky naleznou odpovědi až na samotném konci knihy.
Postavy si většinou oblíbíme, Thomas je velmi chytrý a bystrý, někdy vám přijde, že je chytrý až moc, ale to se později vysvětlí. I když je s námi Teresa skoro celou knihu, i přesto je s námi vlastně jen chvíli, ale i to nám stačí k tomu, abychom ji měli rádi. Vznětlivý Alby se snaží o dodržování pravidel a kvůli tomu umí být velmi nepříjemný. Chuck je smutná postava, i když je nejmladší, dostal nejhorší práci a všemi je odstrkován. Newt je skvělý kamarád, který je nejen spravedlivý, ale i rozumný. U Minha nás překvapí, že i přes své postavení, dokáže přiznat své chyby. A samozřejmě nesmí chybět ani záporný hrdina a tím je Gally, ten stojí proti Thomasovi již od začátku, nevěří mu. V knize se setkáváme s různými charaktery postav, ale kromě Thomase nejsou popsané až tak do hloubky, neznáme pocity postav, vidíme je jen Thomasovým pohledem.
Labyrint: Útěk doporučuji všem, kteří mají rádi originální a čtivě napsané příběhy. Navíc s tím vším, co se v dnešní době kolem nás děje, na mě příběh nepůsobí zase až tak nereálně. Rozhodně ho doporučuji ke čtení všem, je to velmi podařený základ pro další díly a já už jsem moc zvědavá, jak si James Dashner poradil s jeho pokračováním, které nám slibuje zase úplně jiný příběh.
James Dashner - Labyrint: Útěk (#1)
Yoli, 2014
360 str.
14.10.2014 - Kateřina Müllerová