Simona Bretta u nás čtenáři znají hlavně díky jeho “Prevítské” sérii a i když jsme se již mohli setkat s pár vlaštovkami z detektivním žánru, které u nás od tohoto autora vyšly, nejednalo se o nic výjimečného, a tak knihy rychle upadly v zapomnění. XYZ ovšem sází na humornou vlnu, kterou Brett předvedl již ve zmíněných “Prevítech”, a tak přinášejí čtenářům odlehčený příběh plný anglického humoru, jenž svým nadhledem a nadsázkou zaujme nejednoho čtenáře.
Stejně jako v předchozím díle, ani zde autor na nic nečeká a vrhá čtenáře rovnou do víru událostí. Na rozdíl od prvního dílu, kde se čtenáři dočkali mrtvoly prakticky na druhé straně, zde si na ní musejí chvíli počkat, jelikož se hrdinové vydávají na prodloužený víkend ke známé vévodkyni vdově z Melmontu. Mimochodem Blotto z toho není právě nadšený, jelikož se ho jeho matka chystá oženit právě s dcerou zmíněné vévodkyně. Jenže kdepak Blotto, on a manželství jde k sobě asi jako kočka s myší.
Bohužel se zdá, že se z toho asi nevyvlíkne. Navíc přitvrzuje ve chvíli, kdy je jejich hostitelka objevena mrtvá. O tom, že byla zavražděna nemůže být pochyb. Otázkou ovšem zůstává, kdo a proč ji zabil. Jeden z přítomných naneštěstí obviní z vraždy osobního řidiče Lyminsterů. Některé důkazy tomu bohužel nasvědčují, avšak Blotto a Twinks tomu rozhodně nevěří. A tak na nich zůstává nelehký úkol, odhalit skutečného pachatele a znovu tak očistit jméno svého rodu.
Čtenáři, kteří se již s prostředím a touto sympatickou dvojicí hlavních hrdinů seznámili v předchozí knize, zde budou jako doma. Opět na nás čeká příběh z aristokratických kruhů, které autor tentokrát oživil o tajemný spolek, jehož hlavním posláním rozhodně není pomáhat druhým. Brett se navíc vyvaroval i neexistujícím zemím, které v nás Češích mohly vyvolávat trochu smíšené pocity, jako například v minulé knize zmíněná Středoevropa.
A přestože má tato série v podstatě seriózní základ, přeci jen vraždy jsou v drtivé většině vážná věc, autor svým příběhům dodává obrovskou porci nadsázky smíchanou s jeho specifickým anglickým humorem. A právě tato kombinace dodává knihám jedinečné kouzlo, pro které si je mohou čtenáři oblíbit.
V této, ani v předchozí knize se navíc autor nijak nesnažil zastírat to, že se ve své podstatě jedná o brak. Ba právě naopak, dá se říci, že se knihy ke své příslušnosti hrdě hlásí. I díky tomu si čtenáři mohou naplno vychutnat samotný příběh, bez přehnaných očekávání, která by v těchto případech zůstala nenaplněna. Zavražděná vévodkyně je zkrátka velmi příjemná oddechovka, která dokáže skvěle zpříjemnit cestu do práce, či školy.
********************************************************