Mňága a Žďorp vydala 3. 11. nové album Made in China, které natočila přímo v Číně. Při této příležitosti jsme udělali rozhovor se zpěvákem Petrem Fialou. Povídali jsme si o největších zážitcích z Číny, nadšených čínských fanoušcích, trochu komplikovaném nahrávání a vražedných choutkách zvukaře i o tom, že se chce Mňága příští rok do Číny vrátit.
Album Made in China vydává Mňága a Žďorp 23 let potom, co do světa vypustila svou nejúspěšnější desku Made in Valmez. Novinka obsahuje celkem 12 písní. Křty byly už dva, na poslední, třetí, se čeká 15. 12. v Praze. Teď už slíbený rozhovor.
Můžeš na úvod trochu shrnout váš výlet do Číny?
Celá naše Akce Čína byla ohromným zážitkem! Bylo to hektické až až, každý den byl nabitý událostmi k prasknutí. Zapomněli jsme doma klávesy, já si zvrtnul kotník, občas měl někdo hnačku nebo nechal mikinu v letadle... Taky to celé bylo hodně o práci - koncerty, studio, přelety, moc jsme toho nenaspali. Ale to byly všechno jen drobnosti a kdo by taky spal, když je zrovna v Číně?! Odměna byla sladká – výborný ohlas na naše vystoupení na festivalech a nekonečné vykecávání s čínskými fanoušky... Užili jsme si jinou kulturu, máme pár nových kamarádů a víme toho o světě a o sobě zase trochu víc.
Jak se ti hrálo před publikem, které ti absolutně nerozumělo?
Byl to zážitek! Hráli jsme tam to samé, co tady. Jako první Písnička pro tebe, pak Hodinový hotel, Miluju... Lidi v publiku reagovali okamžitě, hned to s nima šilo.
A která písnička měla největší úspěch?
Dutý ale free – ptali se na ni hned po prvním koncertě v &Sanghaji a hned si ji stahovali do svých mobilů... To jsme čuměli!
Celá ta výprava vypadala na začátku jako šílená záležitost, která ale nakonec vyšla. Fanoušci vám na crowdfundingovém serveru Startovač přispěli přes půl milionu korun.
To je důležité si uvědomit. Ten nápad jet do Číny a všechno tohle tam spáchat byl sice náš, ale poslali nás tam Startéři. Za to jim samozřejmě moc děkujeme. Už brzy se dočkají svých odměn.
Co takhle nějaká kuriózní historka z nahrávání?
Těch byla spousta. Tak třeba když se čínské sboristky připravovaly na natáčení zpěvu, učily se text a dávaly dohromady melodii, skočil jsem na ulici pro nějaké zmrzliny, colu, ovoce a tak. Holky seděly u mixu, brebentily mezi sebou a najednou mi Martin Hošek, náš tlumočník do čínštiny, povídá: „Teď zrovna se baví o tom, jak strašně rychle jsi sežral ten nanuk. Že to ještě nikdy neviděly.“ A fakt, ostatní ještě olizovali a já už měl jenom dřívko!
Když už jsme u těch sboristek, o čem vlastně v písničkách zpívají?
V písničce Za teplých letních nocí jde o doslovný překlad českého textu, sbor mi tam odpovídá. V Rodných lánech si holky vymyslely svoje vlastní odpovědi do refrénu. Já zpívám: Zamrzli jsme, moje milá, asi v ledu. A ony odpovídají: A mně je to líto. Atakdál. Pak s námi holky vystoupily i na koncertě na české ambasádě a obě písničky jsme si zazpívali živě, paráda!
Sehnat v Číně studio nebylo zrovna jednoduché. Jak jste byli nakonec spokojení s pekingským studiem A-string Entertainment?
Studio bylo vynikající co se týče prostoru a ambientního zvuku, což je pro nás absolutně zásadní. Nahráváme dohromady, bez metronomu a prostor se v nahrávce vždycky projeví. Mixpult byl starší Studer, což bylo v pohodě. Mikrofony a další věci naprosto v pořádku. Jediné, co borci čínští vážně neuměli, bylo zapojit a zprovoznit všechno tak, aby mohlo 6 lidí naráz nahrávat. Aby se všichni slyšeli, aby to přes ten pult proteklo do kompu zdravě a silně, a tak podobně.
Právě to vám trochu zkomplikovalo nahrávání.
Celé první dva dny se jenom zapojovalo a já jezdil s Martinem Hoškem po Pekingu sem a tam a sháněli jsme chybějící části vybavení. Zapojování byla starost našeho zvukaře Františka Bači, který chvílema propadal malomyslnosti nebo vražedným choutkám – podle situace.
Asi to byl vážně oříšek...
Pro příklad: V deset ráno odposlechové bedny nehrály vůbec, v poledne už hrály, ale mono. Kolem jedné už stereo, ale každá jinak. No a ve tři už to bylo super!
Jak dlouho vám trvalo samotné nahrávání?
Desku jsme nahráli za necelé tři dny. Většinu písniček jsme měli hotovou tak napodruhé, maximálně napotřetí, opravili pár nejhroznějších chyb a hotovo. Rodné lány jsme dali na první dobrou.
Můžeš porovnat nahrávání Made in China s nahráváním Made in Valmez?
Hodně podobné to bylo v tom, že jsme při obou nahráváních perfektně uměli písničky. Byly hotové, připravené a nikdo nepotřeboval papír s notama. Takže se obě nahrály rychle. Na Made in China i Valmez se vybíraly písničky z období zhruba čtyř let. A taky se v obou případech moc neupravovaly, dotáček bylo minimálně. Někdy je pro hudebníky nadlidský výkon nepoužít všechny moderní technické vymoženosti, bombastické efekty, smyčky, loopy a synťáky, kterých je plný virtuální svět. Nezasrat písničky zvukovým balastem, který je třeba žádaný v médiích... Věřit si a spolehnout se na svůj výkon, jednoduchost a základní sdělení.
Jak myslíš, že výslednou desku ovlivnilo to, že jste ji natáčeli v Číně?
No to je právě souhrn toho všeho. Společné dobrodružství, pořádná příprava - protože kdovíjákétotambude, nezvyklé a výjimečné prostředí, půjčená kytarová komba a bubny – žádná rutina. Nakonec se můžeš držet fakt jenom těch písniček, což je stejně základ. Musíš opustit zavedené postupy a rituály, vždyť do práce jezdíš taxíkem za dvacet juanů přes celej Peking! Na obědy jsme chodili do restaurace přes ulici - na kulatý stůl nám Martin Hošek objednával talířky plné dobrot, laskomin a podivností. A pak jsme se trochu prošli mezi rikšami a zase šli točit. Prostě něco trochu jinýho.
Do Číny se chcete vrátit. Můžeš to přiblížit?
Rádi bychom se tam vrátili příští rok v květnu, aspoň na dva týdny. Chtěli bychom se zúčastnit některých festivalů a zkusit i kluby. Máme pár nabídek od čínských promotérů, kteří nás viděli v &Sanghaji a v Pekingu. Něco si seženeme sami a třebas to klapne! Uvidíme.
Zastávky Made in China Tour:
12. 12. Zlín
13. 12. Prostějov
15. 12. Praha
19. 12. Vysoké Mýto