Tisk článku ze serveru Rozhledna - Webmagazin.cz - Mende Nazer, Damien Lewis: Byla jsem otrokyní



Úvodník: Když jsem knihu četla, plakala jsem. Příběh núbské dívky Mende Nazer, která pochází ze Súdánu, ukazuje nejodpornější krutosti dnešního světa. Krutosti, jejichž dosah člověk naplno pochopí, když příběh čte a prožije si jej. Protože slova jako „znásilnění, vražda, otroctví“ dostávají s osobním příběhem člověka, jež je zažil, docela jiný rozměr. Prožíváme všechny jeho pocity s ním.

Článek: Plakala jsem, protože jsem viděla dívky v průměrném věku 10 let odtržené od rodin, znásilněné, zneuctěné, ponížené, prodané jako kus nábytku (cca 150 dolarů). A to všechno se odehrává právě teď, ano, je možné, že i v tuhle chvíli nějaký Arab podřezává hrdla dívčiným rodičům, možná že právě v tuhle chvíli dívku znásilňuje, možná ji prodává muslimským majitelům, kteří ji budou po zbytek života věznit, bít a ponižovat, až sama o sobě přestane přemýšlet jako o člověku, který může mít svůj názor, může milovat a může být milován.

A jak to bylo s Mende? Mende je súdánská dívka, která vyrůstala v malé vesničce pod núbským pohořím. Lidé z vesnice, které znala, byli přátelští a pohostinní, proto také bylo její dětství velice idylické. Když se jedné noci přiženou do vesnice arabští nájezdníci, aby vesnici vyplenili, spoustu vesničanů zavraždili a unesli spoustu dětí, je Mende asi dvanáct let (mezi unesenými dětmi je jednou z nejstarších). Přesto je díky izolaci, ve které vesničané prakticky žijí, Mende velice naivní. Žádné z dětí neví, co to je auto, elektřina, město, společnost. Děti jsou tedy dost staré na to, aby mohly pracovat, ale zároveň ještě malé a přizpůsobivé.

Mende si koupí rodina, v níž vládne paní domu. Oslovuje Mende jen nadávkami, bije ji za každou maličkost. Systematicky dívce vštěpuje, že není „normální člověk“, ale „jen otrok“. Mende se bojí proti své paní vzbouřit a dokonce ani když má příležitost, nepožádá nikoho cizího o pomoc. V rodině by Mende zřejmě sloužila dodnes, kdyby ji její paní neposlala ke své sestře do Anglie. Zde Mende pochopí význam svobody. Za pomoci zdejší súdánské komunity uteče, čímž prakticky příběh končí. Útěk se odehrál teprve nedávno, v roce 2000. V roce 2000!

Takže... kolik je v tuto chvíli na světě jiných dětí-otroků, kteří neměli to štěstí? Kolik otroků, kteří se už natolik sžili se svou rolí, že ani neprotestují? Kolik otroků, kterým je osm nebo devět let?

Neuvěřitelné, ten příběh jako by byl starý stovky let, ale bohužel není, odehrál se nedávno a dobře se skončil jen díky šťastné souhře okolností, které Mende zavedly do Anglie a tam jí dovolily utéct. Poté jí trvalo dva roky, než v Anglii získala azyl. Ani to nebyl snadný úkol, ale pro Mende neexistovala jiná možnost. Protože se rozhodla zveřejnit svůj příběh, po návratu do Súdánu by ji čekalo buď vězení, nebo smrt. Svoboda projevu totiž v Súdánu neexistuje dodnes.

Článek poprvé vyšel na webmagazinu 4.10.2004
Zdroj foto: knihydobrovsky.cz

Mende Nazer, Damien Lewis: Byla jsem otrokyní
Vydalo nakl. Apres, akt. vydání 2009, 304 stran, brožovaná

13.05.2020 - Renata Šindelářová