Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - ŠEPOTY A VÝKŘIKY – TV tip – meditativní obraz lidské samoty



Úvodník: Jedno z vrcholných děl švédského režiséra Ingmara Bergmana prozrazující, že nikdo z filmových tvůrců nedokázal nahlédnout do ženské duše tak hluboko jako on. Komorní studie osamělosti, egoismu ale i pochopení, soucitu a lásky. 

Článek:


Proslulý režisér Ingmar Bergman měl v roce 1972 za sebou již světové uznání svých filmů – nejvíce symbolických LESNÍCH JAHOD a trilogie „hledání Boha“ vrcholící skandálním MLČENÍM. K filmu &SEPOTY A VÝKŘIKY si opět sám napsal scénář a s osvědčeným štábem spolupracovníků (v čele s kameramanem Svenem Nykvistem)  a „svými“ herečkami se mu podařilo natočit svébytné komorní drama, které patří dodnes v jeho díle k vrcholům a dobylo celosvětového uznání.

Na konci 19. století se ve venkovském sídle scházejí tři sestry. Karin (Ingrid Thulinová) a Maria (Liv Ullmannová) se přijeli rozloučit s těžce nemocnou Agnes (Harriet Anderssonová), které lékaři nedávají naději na další život. Tři sestry, tři ženy, ale každá zcela jiná. Každá se svým osudem, se svými trápeními a životními nezdary. Všechny dostanou ve filmu možnost podat o sobě upřímnou zpověď. Natřikrát obnaží své ženské nitro, svoji „krajinu duše,“ byť navenek všechny zachovávají uzavřenou pózu.
Všechny tři v bílém se sejdou v červeném pokoji u umírající Agnes. V domě panuje ticho přerušované jen občasnými výkřiky trpící. Karin a Maria jsou již znaveny z čekání na smrt a jejich vztah k umírající sestře je plný chladu a bez citu. Jen málokdy dojde k bližšímu kontaktu a pokusu obnovit vzpomínky na dětství. Od ledové Karin to ani nelze očekávat a když se o to výstřední a koketní Maria jednou pokusí, jde možná jen o přechodný výlev citů nemající trvalosti.Obě ženy jsou příliš poznamenány svými nezdařenými manželstvími i osobním egoismem a nejsou schopny soucitu ani lásky. V citově prázdném prostředí je však ještě jedna žena – služebná Anna (Kari Sylwanová). Ta nemocnou dlouhodobě ošetřuje, pečuje o ni a jen ona dokáže nemocné poskytnout čistou a bezmeznou lásku a přinést jí krátkodobé uklidnění.
Kritika přirovnala Bergmanův film k hudebnímu kvartetu na téma lidského osamění nahlíženého navíc v konečném stádiu života – tváří v tvář smrti.Není zde metafyzika, ani se zde neobjevuje Bůh přestože se Anna občas šeptem modlí. Své téma Boha Bergman vyčerpal v trilogii (JAKO V ZRCADLE, HOSTÉ VEČEŘE PÁNĚ a MLČENÍ), kde v posledním dílu nechal Boha „zemřít.“  Je tu jen láska jako jediné východisko a naděje. 

Ve výtvarné koncepci filmu dominuje sytě rudá barva interiérů i kostýmů, barva neklidu, která zvýrazňuje citové napětí scén. Podle Bergmanovské symboliky jde o sugestivní projev duševních pochybností. „Od dětství jsem si představoval nitro duše jako vlhkou membránu v rudách odstínech,“ řekl režisér.
Bergmanova palčivá studie mezilidských vztahů odhalující s nebývalou otevřeností a uměleckou pravdivostí ženské nitro byla mnohokrát oceněna jak v zemi svého původu ve Švédsku (Zlatý brouk) tak ve světě. Na festivalu Cannes film obdržel Cenu Nejvyšší technické komise. Kameraman Sven Nykvist získal amerického Oscara.
 
„ŠEPOTY A VÝKŘIKY se mohou zdát filmem krutým, děsivým, ale nejsou pesimistické. Je zde přeci Anna. Když takoví lidé existují - a já jsem se s nimi potkal – nemůžeme být pesimisty,“ říká Bergman. Film plný humanismu a lidského pochopení si jistě vychutnají všichni ctitelé dokonalého filmového umění, i když – jak už je v České televize neblahým zvykem – přichází na řadu až v pozdních nočních hodinách.
Foto: csfd.cz, ceskatelevize.cz
************************************
&SEPOTY A VÝKŘIKY
(Viskingar och rop)
Švédsko 1942, režie Ingmar Bergman,
Uvádí Film Europe ve čtvrtek 31. března od 20,20 hodin




 


25.03.2022 - Stanislav Polauf