Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Kniha, které byste se měli bát



Úvodník: Strašidelné příběhy od Holly Black se mi líbí především proto, že nejsou jen nějakým tuctovým béčkovým hororem (který dnes už nikoho nevyděsí, ale zvládne ho napsat prakticky každý).
Hororová složka v nich nemůže samozřejmě chybět, autorka si na ní vystavěla svoji kariéru, a přesto z knihy člověk cítí něco hlubšího.



Článek:
Normálně mě vyděsí skoro všechno, takže jsem čekala, že po Panence z kostí budu spát s rozsvícenou lampičkou a prožiji několik nočních můr. Něco takového se mi stalo, když  jsem od Blackové četla její debut Daň peklu a svým způsobem jsem se na to i těšila. Dokonce mi to potvrdily i výroky na přebalu knihy, jenomže skutek utek.
Poppy, Alice a Zach si stále ještě hrají s figurkami, přesto, že už jsou vlastně puberťáci a vymýšlejí si pro ně příběhy, jejichž ústřední postavou je Královna – prastará porcelánová panenka z vitríny Poppyiných rodičů, se kterou si děti nesmí hrát. Vstupuje do jejich her vždy jen na dálku, může na kohokoli poslat zlé kouzlo… a i v reálu působí děsivě. Jako by člověka sledovala přes zavřená víčka. Mohlo by to být tím, že byla vyrobena z kostního porcelánu?
Dětská hra se rázem stává něčím víc. Hlavní hrdinové odhalují historii slavné porcelánky, ve které panenka vznikla a rozhodnou se hračku zbavit jejího prokletí.
Původně to vypadalo, že námět nebude patřit mezi nejsilnější: strašidelnou panenku použila už Agatha Christie ve svých povídkách (česky vyšla  v souboru Poslední případy slečny Marplové) a do hororu takový předmět neodmyslitelně patří. Holly Black se přesto od klasických nepřátelsky nakloněných hraček brzy odkloní a v první polovině knihy si dává záležet na nejasných pocitech strachu:  mráz běhající po zádech bez zřejmé příčiny, nebo mezi dětmi oblíbeném vyprávění strašidelných příběhů, na kterých by přece jen mohlo být trochu pravdy. Počítá s tím, že čtenářova fantasie už vykoná svoje. Má všechny podivné události na svědomí panenka? Co když to dělá někdo z hrdinů, aby ostatní vystrašil?
Pomyslná druhá polovina knihy není tak děsivá. Autorka se víc věnuje mezilidským vztahům, které nejsou o nic strašidelnější, než příběh panenky-holčičky Eleonory. Ti, kteří dávají přednost svižným příběhům, mohou být zklamaní; další kapitoly jsou prakticky bez akce, hrdinové pasivně kují pikle a panenka pozbývá svou nadpřirozenou moc… Závěr přichází zcela nečekaně, je useknutý. Autorka nedopoví životy hlavních hrdinů, přestože se bezprostředně týkají výpravy, kterou právě uskutečnili, ale dá se předpokládat happyend.
Obrázků Panenka z kostí moc nenabízí. Z kapitol vykukují nečekaně, pokaždé v pochmurných barvách. Stylem připomínají ostatní knihy od Holly Black, při čtení neruší a během bezcílného listování svazkem neprozradí žádný důležitý detail; budí spíš zvědavost. Málokterý ilustrátor něco takového dovede, ale ilustrátorce se to povedlo bezchybně.
Toužíte po hororovém čtení? Sledujte chování Poppy. Dáváte přednost příběhům ze života? Alice vás určitě nezklame. Rádi si vychutnáte obojí? Pak je pro vás tím pravým průvodcem Zach.

Panenka z kostí
Holly Black
Jota, 2014



27.02.2015 - Lenka Martinková