Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Muž, letadlo a pes



Úvodník: Představte si, že svět, který znáte, se už nikdy nevrátí. Ztráta milovaných dá vlastnímu přežití hořkou příchuť. Lidskost se - ve své nejsoucitnější podobě - vytratila, zastoupená touhou po přežití a jediným pravidlem - zabij nebo budeš zabit. Obchody již dávno nefungují, benzín do aut se zkazil, spousta živočišných a rostlinných druhů vyhynula a další to nejspíše brzy čeká. Hledal by někdo v něčem podobném smysl, hlubší smysl? Nebo je to vážně jen o nabít - vystřelit - ubránit teritorium - přežít? Psí hvězdy amerického spisovatele a dobrodruha Petera Hellera přináší pohled do duše muže, který si přes všechny útrapy uchoval notný kus lidskosti. 

Článek:
"Big" Hig přežil. Jeho pes Jasper také. To je z blízkých asi tak všechno. Ještě Bestie, ale ta není živá. Ovšem jako by byla. Bestie je letadlo, stará Cessna. Všichni tři žijí na malém letišti, je to jejich nové teritorium, jejich domov. Voda, letecký benzín, domy, elektřina, nějaké stromy a hory. Každý den nad tím vším tahle trojka krouží a hledá vetřelce. Občas nějaké vyděsí. Většinou nikoho nevidí. Hlídkují.  Každý den stejně. Občas je třeba dojít na lov, někoho sejmout, nasušit maso pro psa.
 
A pak je tu Bangley. Díky Bangleymu jsou nepřemožitelní. Jednoho dne se prostě objevil. Se spoustou různých zbraní. Umí to s nimi, zatraceně dobře. Moc rád je používá. Vede svůj soukromý boj se životem a zatím ho vyhrává. Občas se zdá, že si tuhle situaci užívá. Bangley a Hig jsou dvě strany jedné mince. Proto jejich soužití funguje. Hlavně se s tím nesrat, soucit tě zabije Higu.
Higu, ty ses vůbec nic nenaučil. Žiješ v minulosti. Říkám si, jestli ti to všechno vůbec dochází. Kurvadrát. Odejde. Myslí tím, jestli si to zasloužím. Žít. Jdu pryč, Jaspera nechám Jasperem. Zítra je pohřbíme. Dělám to takhle, tedy dělal jsem: stáhnu hýždě, paže, hrudník, stehna, lýtka. Natenko nakrájím, naložím do slaného nálevu a vysuším pro Jaspera na hubený dny. Vzpomeňte si na tu historku o ragbyovém týmu v Andách. Mrtvoly byly mrtvoly, už mrtvé. Udělali to, aby přežili.
Já nejsem jinačí. Dělám to pro něj. Já jím zvěřinu, ryby, králíky, jelečky. Sušené maso skladuju ve vzduchotěsných kbelících. Je to jeho nejoblíbenější jídlo, podle mě kvůli té soli. Zítra to udělám znovu, ale z toho kluka ne, toho pohřbím, ne láskyplně nebo lítostivě, prostě v jednom kuse i s jestřábím perem. Sem jsme došli: znovu si pro sebe vytváříme tabu, zapomínáme na původní důvody, ale pořád nás zaplavují varování. 
Když ztratíte vše, co jste milovali, je těžké nežít ve vzpomínkách, nežít minulostí. Ani Hig není tím, kdo by vše hodil za hlavu. Není pro tenhle nový svět, vyhlazený chřipkou, dost drsný. A přesto se mu daří přežít. Devět let. Dost dlouhá doba. Jednotvárná doba. Přeci musí být v okolí někdo, komu nejde jen o jejich zásoby. Někdo přátelský. Nebo aspoň někdo, kdo mu nechce prohnat kulku hlavou. Pak to prostě přijde - Jasper a podivný šum ve vysílačce ho přiměje, aby se odvážil za hranice teritoria. Higu ty si vůl. Ne, Bangley, já musím.
 
Psí hvězdy v sobě mají dobrodružného ducha samotného spisovatele, melancholičnost, která dokáže jednomu přivodit stav permanentní zádumčivosti a dystopickou atmosféru, která na veselé náladě rozhodně nepřidá. Strohý styl je svým způsobem podtržením celého díla, nutno dodat, že absence označení přímé řeči má v knize něco do sebe, ale pro čtenáře, který na tento úkaz není zvyklý, to bude zpočátku trochu oříšek. 
 
Psí hvězdy však vřele doporučuji, kniha krásně padne rozjímavým čtenářům, kteří se do Higa vžijí a budou prožívat všechny jeho myšlenky, jako by byly jejich vlastní. 

Název: Psí hvězdy
Autor: Peter Heller
Překladatel: Petr Eliáš
Počet stran: 320
Nakladatelství: Plus
Rok vydání: 2014
Obrázek: úvodní: Nakladatelství Plus
      konec článku: Nikola Slavíčková
 
http://nest-full-of-daffodils.blogspot.cz/




16.03.2015 - Nikola Slavíčková