Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Půvabné milostné básně konce středověku



Úvodník: Nazýván otcem humanismu, přítel Karla IV. Sběratel rukopisů antických latinských děl. Jeho snem byla literatura, která by dosáhla velikosti literatury starověkého Říma. Řeč není o nikom jiném než o Francescu Petrarcovi – italském básníkovi, který se vepsal do dějin evropské literatury opravdu hluboko. 


Článek:

Francesco Petrarca (1304 – 1374) byl již ve své době slavným a uctívaným autorem a společně s Giovannim Boccacciem považován za otce humanismu. Obrovský význam měl nejenom pro domácí literaturu, ale v průběhu času působil stále silnějším vlivem i na celé evropské písemnictví.

 

Gró Petrarcova básnického odkazu tvoří sbírka, obsahující téměř na 400 drobných básní s názvem „Zpěvník“, ve kterém najdeme především sonety, ale i kanzóny, sestiny, ballaty či madrigaly. I tematika těchto literárních poetických útvarů je společná – milostný cit a rozjímání o něm. Sbírčinou neodmyslitelnou součástí jsou především básně opěvující Lauru, kterou poznal v Avignonu. Dnes si tyto půvabné milostné básně konce středověku můžeme vychutnat pod názvem Sto sonetů Lauře.
 

Harmonická a okouzlující forma, zpěvná, stručná a přesná – to je mýtus k Lauře. Zlaté vlasy, modré oči… typický ideál krásy ještě gotického původu. Petrarca ve své sbírce opěvuje Lauru živou i mrvou.  Ač ve svých milostných verších použil tento velký básník poměrně omezený rejstřík slov,  více jich opravdu nepotřeboval – jeho láska k Lauře je vlastně tématem, jakousi berličkou, jak mluvit sám o sobě a nahlédnout do svého nitra.
 

Pod svá nakladatelská křídla si již podruhé Petrarcu v překladu Václava Renče vzalo nakladatelství Vyšehrad. Sbírka se nedočkala pouze nové obálky, ale i stylizačních zásahů: na rozdíl od jiných vydavatelů básníkovy poezie stopuje vnitřní historii Petrarcovy lásky se "zdvihypoklesypřílivy a odlivy, s tím dynamickým rozporem mezi citem a reflexí, mezi vzplanutím a jeho rozumovou kontrolou nebo transpozicí". To vše doplnili i o nové pořadí a číslování sonetů a nová motta v záhlaví. V závěru sbírky nechybí ani vysvětlivky k jednotlivým veršům a doslov překladatele.
 

Není na škodu si čas od času odpočinout od svých oblíbených knižních žánrů. A básničky se podle mého názoru k onomu odpočinku hodí náramně. Budete-li mít někdy chuť na pár milostných veršíků, Francesco Petrarca a jeho Laura budou pro vás jistě těmi nejlepšími společníky.

 

Kde zlato vzal bůh lásky, z které žíly,
na ty dva copy kadeřavých vlasů?
Kde v trní růže? Z kterých zeměpásů
ten křehký sníh, v nějž dech a tep se vlily?
 
Odkud ty perly, z kterých letmo střílí
ta cudná slova tlumeného hlasu?
Odkud má tolik nebeského jasu
a božských krás pro mramor čela bílý?
 
Od kterých kůrů, z kterých kruhů ráje
ten zpěvný hlas, jenž trápí mě a tráví,
že snad mě stráví za nedlouhý čas?
 
Kterého slunce záře vrozena je
těm očím, v nichž můj bol i mír můj pravý
a z nichž mě žehnou plameny a mráz?

 
Sto sonetů Lauře
Francesco Petrarca
Vyšehrad/2015
96 stran






04.05.2015 - Stanislava Adámková