Bathsheba Everdenova pocházela z prostého anglického venkova 19.stol. Mladá, nezkrotná dívka toužící po čemkoliv, co život nabízí, až na pár výjimek - vdavky a poklidný rodinný život byl pro ni přinejmenším noční můrou. Její život by se odehrál zřejmě v rámci společenských norem tehdejší doby, ač by chtěla či nikterak. Jenže to bychom s příběhem skončili poměrně brzy.
Mladá dívka tak brzy odjíždí z poklidného venkovského zázemí, aby vyplnila vůli svého movitého strýce. Ten odkázal nemalý majetek právě Bathsebe. A jak to ve správném románu bývá, nápadníci na sebe nenechají dlouho čekat. Koho si hlavní hrdinka na konec vybere nechám již na knize. Že to ale nebude cesta nikterak jednoduchá, nemusím jistě zdůrazňovat. Nejenom Bathsebu čeká plno zvratů, i čtenář do poslední chvíle nebude s jistotou vědět, jak svůj román Thomas Hardy v roce 1874 rozuzlil.

"Bylo nyní časně zjara - doba, kdy se ovce vyhánějí na pastvu a spásají první trávu, dříve než se louky nechají stát na seno. Vítr, který po několik týdnů vál východním směrem, se točil a vanul z jihu, a náhle tu bylo jaro v plném rozpuku - téměř bez předjaří (...) Boldwood, pohlížeje na vzdálené louky, spatřil tam tři postavy. Byla to slečna Everdeneová, ovčák Oak a Kainek Ball. Když Bathshebina postava zasvítila do statkářových očí, rozzářila jej, jako měsíc rozzáří velkou věž. Lidské tělo je jako skořápka nebo psací tabulka duše, podle toho, je-li člověk zdrženlivý nebo upřímný, překypující city nebo do sebe uzavřený." str.137

Ke knize Daleko od hlučícího davu je zapotřebí přistupovat bez sebemenších reklamních "háčků". Veškerý marketing podporovaný uvedením stejnomeného filmu do kin doufá, že osloví převážně milovníky Jane Austenové a Emily Brontëové. Ne snad, že by tema i zaujetí pro dobovou love story bylo až tak na hony vzdálené, ale je zapotřebí vzít v potaz, že dílo psal muž. Sice nepatřilo k jeho prvním dílkům, mužský pohled na "věc" je přece jenom cítit. Kudrlinky, co nejvěrnější popisy anglického venkova a všudypřítomná moudra jsou cítit z každé stránky. Mužský rukopis však nezapřou.
Ač by se zdálo, že je tímto kniha velice slabou, rozhodně nezoufejte. Již v době svého prvního vydání si zajistila přední místo v oblibě čtenářů a následně během desetiletích i filmových diváků. Upoutá malebností, poetičností a pokud si zvyknete na archaický styl psaní, který byl příběhu ponechán, i ona zmíněná moudra vám budou neskutečně blízká. Patří jim samotná místa, bez provázání s dějem. Zapůsobí a zmizí. Následně se opět stanete součástí příběhu. Přistihnete se, jak fandíte jednomu nebo druhému nápadníkovi, kroutíte nevěřícně očima či netrpělivě otáčíte stránky ve snaze dopídit se dalšího možného zákoutí děje.

Daleko od hlučícího davu
Thomas Hardy
Argo, 2015