Webmagazin.cz

Kdo je HAVRAN? Expolicista jménem Thomas Ravnsholdt, který těžce nese smrt své ženy, kterou nezjištěný pachatel zavraždil v jejich bytě. Bývalý elitní policista je postaven mimo službu, částečnou útěchu (stejně jako řada dalších detektivů na severu Evropy) hledá v alkoholu. Dokonce prodá svůj byt a žije na staré kocábce zvané Bianka v přístavu ve společnosti věrného psa Bobka.

Ale než se autor začne věnovat peripetiím Havranova života prolnou se dva jiné případy. Obyčejný dánský úředníček Mogens, taková šedivá myš, si připravil plán na vyloupení (většinou špinavých) peněz ze sejfu svého šéfa. Uprchne s nimi do Berlína, kam ho zláká po internetu neznámá krasavice. Pak se nadlouho po něm slehne zem. Tím druhým, jemuž je věnována většina pozornosti, je berlínský vyšetřovatel STASI (tamní tajné policie a rozvědky Německé demokratické republiky, obdoby naší StB) plukovník Hausser. Hned v úvodu poznáme jeho metodu vyšetřování – topení ve zvláštní vaně, kde každý odsouzený prozradí vše, ale od smrti ho to stejně neochrání. Teprve poté je představen detektiv HAVRAN. Do jeho všedního života náhle vstoupí mladá žena Louise, sestra zmizelého Mogense s přáním, aby jí bratra pomohl najít. HAVRAN oslněný krásou ženy a naléhavostí její prosby pomoc přislíbí, což ho zavede právě do Berlína.

Sadistické metody Haussera, který chce uplatnit svou neomezenou moc ještě před rozpadem NDR a pádem berlínské zdi na rodině jednoho východoněmeckého zbohatlíka, se prolínají s činností detektiva. Ty první v roce 1989, druhé pak v roce 2014. Jak se prolnou, co mají společného? Na odpověď si musí čtenář dlouho počkat. Stejně tak na to, kde se nachází naivní Mogens, kde jsou jím uzmuté peníze a také kdo je tajemná Renate.

Není pochyb, že román má napětí a je čtivě napsaný. Přesto zpočátku máte pocit, že není o detektivovi, ale tím hlavním je lidská bestie a sadista, jemuž východoněmecká policie dala mimořádnou pravomoc k ukojení jeho choutek maskovaných za fanatickou víru v socialistické uspořádání země. V detektivkách severských autorů se to lidskými zrůdami jen hemží, ale žádný člověk není jen černý – u Haussera však nenajdete jediný lidský cit (kromě příklonu k dceři svého pronásledovaného, což však přizná až v samotném závěru) a je prezentován výhradně jen jako lidská kreatura. Určitě cílem autora bylo na jeho osobě ukázat metody komunistické policie a psychologii těch, kteří se rozhodli jí sloužit. „Chtěl jsem mít v knize člověka, který je oddaný své službě systému. Běžně je člověk oddaný svým blízkým, ale on svůj život věnuje práci pro silný režim, kterému věří,“ říká autor.

K románu lze mít i jiné připomínky, které vás při čtení a po jeho skončení napadnou. Pokud neznáte první díl série (VY&SINUTÍ) pak samotná postava detektiva HAVRANA není tak silně prezentována, aby se on pro vás stal natolik zajímavou postavou, že mu budete držet palce a fandit jeho úsilí. Snaha Louise najít svého bratra, jehož řadu let neviděla a jehož osud ji nezajímal, je přespříliš exponovaná. A samotný Hausser, který se po létech zjeví je nechytitelný a všude přítomný, je jako robot v lidské kůži. Ale to jsou jen drobnosti, které by neměly od četby odradit. A jak se na obálce knihy cituje z webu Severské detektivky „Budete se bát a u některých pasáží vám ukápne slza. Příběh se vám dostane pod kůži a jen tak ho nedostanete z hlavy.“

Nesmírně cenné je vystižení atmosféry – hlavně té z Německa před pádem Zdi. Tady je patrné, že Krefeld důkladně prostudoval materiál z té doby, strávil v Berlíně dost času a inspiroval se v někdejší věznici Hohenschönhausen, kde končili především političtí vězni. I když to, že by tajná policie nechala svého věrného člena měsíce sledovat jediného podezřelého, nasadila do jeho bytu všemožnou sledovací techniku a plukovník nebyl pověřen jinými důležitějšími úkoly než měsíce dělat domovníka, aby oběť mohl sledovat zblízka – to je tak trochu k neuvěření.

Lze věřit, že HAVRANA poznáme lépe z dalších knih série. "Příští zločin čeká na Havrana v Praze," řekl Krefeld při své nedávné návštěvě v České republice. "Chtěl bych zde strávit více času a napsat tady další detektivku," dodal. V Praze si nejvíce přál navštívit starou čističku odpadních vod v pražském Bubenči. Takřka dvě hodiny v ní fotografoval a natáčel. "Je to ideální kandidátka na místo činu," podotkl.

Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - TONUTÍ – kriminální bestseller Michaela Katze Krefelda