„Kdysi jsme cestovali tam, kde bylo možné vidět něco pěkného. Dnes cestujeme tam, kde je možné parkovat." (Fernandel) Když jsem chtěl v loňském roce zvládnout obojí, vidět i zaparkovat, podcenil jsem množství těch, kdo uvažovali podobně. A tak zatím co se mi nad hlavou proháněla stíhačka a předváděla, co dovede, já ještě na příjezdové komunikaci krokem "stíhal" auto před sebou. Letos, již poučen, jsem závěr cesty k letišti šel po svých a pohodlně míjel auta, která líně popojížděla po silnici…
Z některých letadel, poklidně odpočívajících na stojánce, se po vzletu může stát mrštný elegán, zvlášť pokud se jedná o akrobatický speciál. Zachytit ho prolétávajícího nízko nad letištěm vyžaduje sladit jeho rychlost s pohybem fotoaparátu a pak již jen doufat, že letoun na snímku bude ostrý…
Diváci, bez rozdílu věku, se snažili využít i možnost prohlédnout si zblízka vrtulník letecké záchranky, který trpělivě spolu s pilotem snášel jejich pozornost, a nebylo moc chvil, kdy na fotografii místo diváků byl vidět i samotný vrtulník…
Zdánlivě nekonečnou modrou barvu oblohy postupně zakrývaly chomáče mraků, majestátně se vznášející nad hlavou, a tehdy se na obzoru ukázaly siluety strojů, které mohou předhonit i zvuk…
Každý program ale někdy skončí, pestrá řada letadel ohraničující travnatou plochu letiště postupně prořídne, utichne i zvuk motorů odlétajících strojů a letiště se opět ponoří do ticha, narušovaného jen větrem, prohánějícím se nad prázdnou startovací a přistávací plochou…
