V místnosti je ticho. V šeru dohořívající svíce rýsují se sotva znatelné
kontury starých obrazů, i v nábytku občas zapraská. Nakonec dům
mnohé pamatuje. Ale uvnitř je teplo a tma. Nebo spíše šero, zvenku.

Zimní jasná noc nemůže být nikdy tmavá, zejména ne ve světle městských luceren. Jejich teplé paprsky vytváří rozptylem v bílé pokrývce šerosvit
mrazivé noci, noci jako v Petrohradě. Také noci zářivé, při pohledu na jasnou, ale tmavou oblohu. Hvězdy jak přimrzlé, těkající, čekající. Velebnost chvíle prostoupí vše kolem posvátným klidem a skutečnost mění se v sen. Nebo snad obráceně? To nic nemění na tom jak vlahý pocit postupuje celým tělem a přináší vědomí spokojenosti, bezpečí, a stálého přitakání. K životu vůbec. Ke všemu co dal, také vzal. Ukolébán tišinou spícího domu i města přistoupím k velkým oknům proskleného arkýře, abych ještě více vychutnal kouzlo zářivé zimní noci, zasažen jejím podivným světlem. Není již žádná tma. Obrysy starých domů a stromy v zahradách, ulice tiché, bez lidí, bez aut. Lze vůbec věřit svým očím? Snažím se a hledím dál, a ještě dál, a zaváté oči se mi nějak klíží. Hledím a co vidím: jsou opět vánoce, právě polovina 20.století. Vidím tak daleko, dokonce až k našim protinožcům, to místo se jmenuje Nový Zéland. A tam v malém městečku jménem Morven žije se svými dvěma sestrami dívka jménem Rosaly /Růžena/. Jejich rodiče mají v tomto městečku malý obchod potravinářským zbožím. A protože je blízko před vánocemi, Rosaly má připravenu bílou obálku a do ní vkládá barevné, až jako barvotiskové přáníčko se srdečným - Merry Xmas and Happy New Year! Na tom přáníčku je právě tak velké, krásné okno, jako mám před sebou. Zčásti ho zakrývá těžký závěs a uvnitř na stole plápolá svíce ve starodávném stojanu. Její paprsky dopadají na stránky rozevřené knihy. A k tomu ještě v oteřeném krbu praská oheň ze silných polen. Atmosféra teplého šera zahaluje celou místnost. Venku však sněhová peřina přikrývá krajinu a ještě stále se chumelí. Tento krásný obraz pravé zimní idyly vkládá pak moje Rosaly do obálky a bere do ruky čistý papír, aby k přáníčku připokila pár slov. Píše vlastně dopis. Dívám se jí přes rameno. Začíná obvyklým "Dear John" a pak už mi sděluje jaká o letošních vánocích k nom dolehla vedra. Ani se mi věřit nechce. A co teprve ty problémy s vánočním stromkem. Až bude chvíle času, stejně se seberou a vypraví k moři, aby se trochu ochladili. Nemají to daleko. Teď o vánocích je i voda teplá. Také vzpomíná na mě, zná mě z fotografie, tak jako já ji. Těžko si představuje ten rozpor mezi dodržováním zvyků "anglických vánoc" a počasím jižní polokoule. A tak ten dopis svěří pak  letecké poště s hrdým nápisem Par avion, aby za čtyři týdny slavnostně dorazil ke mně, do samého srdce Evropy, mnohokrát překládán z jednoho letadla do druhého, zatím vždy vrtulového.Jak jimi jezdí i státníci. A tu obálku já nedočkavě roztrhnu, je tuším konec ledna, samozřejmě léto v nedohlednu, tak aspoň rozevřu přáníčko a se slzou v oku se kochám iluzí "anglických vánoc", sním o intimitě té krásné místnosti, vidím v ní i Rosaly, která místo toho pobíhá někde u moře v plavkách. Ale já ji tak usazuji do křesla, tak celou oblečenou, jak ji znám z fotografie. Má na sobě šaty jako z 19.století, asi z doby prvních osadníků, tedy kolonistů Nového Zélandu. Ale  mně to nevadí, že takové šaty se tady v Evropě již dávno nenosí, vždyť je to má Rosalie, dívka mých snů, ta na mne nikdy nezapomene. Její dopis vždy dorazí s železnou pravidelností každý měsíc. A já mám radost. Oplatím jí stejným způsobem. Jistě má také radost. Vlastně mi to píše. A zase se těší na příště. Jak ji mám rád. Bohužel každé příště jednou skončí, tak jako vločka ve vánici či teplo vánočních pláží. Ani kouzlio "anglických vánoc" není nekonečné. Přicházejí nová kouzla chvějící se vzrušením a neznající smilování s těmi minulými. Přesto někde uvnitř to zůstává. Hlavně, že tvá tvářinka se nemění a s ní ani tvůj tradiční svět, poněkud staromodní, ale poctivý a otevřený ideálu. Bohužel běh světa se tu zastavil pouze v mé vzpomínce. Tak tedy By, by, my dear Rosaly, můj vánoční přelude, yours sincerely John.




^{_{foto: shutterstock.com}}