Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Cože?! Daniel Brühl?!!
Úvodník: Někdy se věci seběhnou rychle a nečekaně. A právě takové věci nezřídka bývají těmi nejlepšími. Přinejmenším, moje neplánované setkání s hvězdou Rivalů či neméně úspěšného Good bye, Lenin! v rámci letošního Febiofestu tuto teorii jenom potvrzuje.
Článek: Říká se, že ty opravdu nejschopnější a tím pádem často nejúspěšnější jedince poznáte podle neuvěřitelně obyčejného a skromného vystupování. Pokud byste náhodou nechápali, o čem tady hovořím, odkázala bych vás na tiskovou konferenci anebo jakoukoliv z veřejných diskuzí vedených na právě probíhajícím Febiofestu s hercem německo - španělského původu, sedmatřicetiletým Danielem Brühlem. A kdybyste náhodou nevěděli, kdo že to je, vzpomeňte na fascinujícího Nikiho Laudu z filmu Rona Howarda Rivalové anebo na doslova sliz odkapávajícího nácka z Hanebných Panchartů. Už vám svítá?
V závalu pracovních povinností a snad i proto, že prostředí filmových festivalů dvakrát nevyhledávám, mi přítomnost tohoto výjimečného herce v matičce Praze téměř unikla. Mohu tak opravdu děkovat Bohu a PR festivalu (jmenovitě Kláře Mixové a Martině Chvojka Rekové) za umožnění opožděné akreditace, protože bez nich by mi těchto několik krásných dní ve výčtu mých nezapomenutelných životních zážitků zatraceně chybělo. A myslím to vážně.
Přestože Daniel Brühl možná nepatří k prvoplánovým hollywoodským krasavcům, kombinace jeho přirozeného charisma, obrovského talentu a již po několika větách zjevné vyšší inteligence dostává člověka bez pardonu na kolena. Se znalostí čtyř světových jazyků nemá problém zareagovat na ledasjakou otázku - a že jich na Febiofestu dostal od svých fanoušků požehnaně. Co víc, Brühl patří k lidem, kteří odpovídají věcně, kterým nechybí smysl pro humor a svého publika si, soudě dle vstřícnosti nejenom k dotazům, ale i k toliko očekávaným autogramům či společným fotografiím, opravdu váží.
Možná i díky těmto vlastnostem je to ze současné německé herecké generace právě tento muž, kdo si úspěšně klestí cestu Hollywoodem. Zatímco domácí publikum omdlévá smíchy u více či méně povedených komedií Tila Schweigera či miláčka dospívajícího publika, Matthiase Schweighőfera (nyní v české distribuci jeho film Chůvák), Brühla podobné pracovní nabídky neoslovují. Upřednostňuje vážnější žánry, má rád témata s hlubším sdělením. Důkazem budiž jeho nejnovější Kolonie – film dokumentující hrůzy vyhlazovacího zařízení v Chile za Pinochetova režimu, který herec hrdě představil na letošním Febiu. "Ve své tvorbě mám samozřejmě rád žánrovou pestrost, ale historické náměty mi jednak rozšiřují obzory a zároveň pomáhají lépe pochopit své vlastní evropské kořeny.“
Přestože Daniela spolupráce se zvučnými hollywoodskými jmény – za všechna uveďme režiséry Quentina Tarantina, Rona Howarda, z herců pak Brada Pitta, „Thora“ Chrise Hemswortha či naposledy v Kolonii „Hermionu“ Emmu Watsonovou – jistě těší, o definitivním odchodu za velkou louži rozhodně neuvažuje. „Cítím potřebu ctít a být součástí evropské kinematografie. V zahraničí se mi navíc často stýská po domově,“ říká. A co by si Brühl přál do budoucna? „Pokud bych měl na konci své kariéry třeba pět kvalitních, nadčasových snímků, byl bych naprosto spokojený.“
Co se českých fanoušků týče, ti doposud jméno Daniela Brühla nejčastěji spojují s jeho dvěma velkými hity. V Good bye, Lenin! hraje mladíka Alexe, budujícího imaginární DDR pro svoji těžce nemocnou matku, uvědomělou komunistku, která v kómatu zaspala státní převrat a následný šok by tak mohl být jejím posledním. V mainstreamových Rivalech pro změnu usedá za volant Formule 1, a coby legendární Niki Lauda dohání k šílenství svého odvěkého soupeře, Jamese Hunta. Vyjma Kolonie tak většina diváckých dotazů logicky směřovala právě k těmto dvěma filmům. Jestliže v prvně zmiňovaném Good bye, Lenin!, který pro Daniela znamenal dramatický průlom v dosavadní kariéře, platil za jediného „zápaďáka“ v produkci filmu, v Rivalech se musel popasovat s nevybíravým chováním velkého Laudy. „Měl jsem na něj před natáčením hodně otázek, takže setkání s ním pro mě bylo důležité. Zavolal mi v šest ráno a navrhl, abych za ním přiletěl do Vídně. „Vezměte si ale jenom příruční zavazadlo,“ povídá. "Kdybychom si nepadli do oka, tak ať se můžete když tak rychle pakovat!“
Na dotaz ohledně spolupráce s „maniakálním“ Tarantinem Daniel pobavil ještě jednou historkou. „Měl jsem dělat casting na jeden jeho film. Z nějakého důvodu mě ale chtěl vidět soukromě už o den dřív. Říkal jsem si: „Super, přijdu tam v nejlepší formě, dáme pár skleniček a tu roli mi jednoduše dá.“ Tak tam jsem, všechno probíhá podle plánu a ve chvíli, kdy už začínám být skutečně opilý, mi ten chlap povídá: “Tak uvidíme, jak si zítra povedeš!“ Vůbec jsem to nedal, byl jsem děsně na nervy a v tom scénáři chyběly španělské a francouzské pasáže, které měla moje postava říkat. „To je opravdu škoda, že to tam ještě nedopsali…Byl bych to rád slyšel, Quentin na to. „Žádný problém, klidně to řeknu.“ Věděl jsem, že žádný Amík neumí cizí řeči, takže jsem tam zahovořil svojí pseudofrancouzštinou, sem tam jsem to proložil nějakým tím španělským slovíčkem. „No to byla naprostá paráda!“ Tu roli jsem dostal ještě ten den odpoledne.“
Zážitky z posledních tří dnů by bez potíží vydaly na článek dvojnásobného rozsahu. Raději ale skončím v příslovečném „nejlepším“, s odkazem na záznam tiskové konference s Danielem z Febiofestu, kterou pořadatelé pro zájemce uveřejnili na Youtube, a s přáním, aby i do budoucna Českou republiku navštěvovali natolik kvalitní osobnosti, jaké reprezentuje právě Daniel Brühl.
PS: Dalším Danielovým snímkem bude marvelovský Kapitán Amerika.
Foto: www.business2community.com, archiv Febiofest
24.03.2016 - Kateřina Sovová