Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - S pohledem upřeným na blížící se zkázu



Úvodník: Oni apokalyptické knihy dokážou být zajímavé. Některé nás k hlubokým zamyšlením vedou i tehdy, aniž by se o to autoři museli násilně pokoušet. Je tu ovšem i druhá strana. Kde se autoři knih snaží urputně nás dovést k hlubokému smýšlení, a v některých případech navíc o takových myšlenkách, jež jsou již naší permanentní součástí, jsme jich dostatečně znalí a další snaha o jejich prohloubení zavdaná nějakým cizím podnětem nám nedává možnost než si pomyslet: „Jech, to je… trošku trapné.“ Kam se asi v tomto kontextu řadí titul Všichni jsme hleděli vzhůru?

Článek:
Lehce nastíněným námětem na nás bude působit více než slibně. Příběh vypráví o konci světa, pomalu se blížícím. Za pár týdnů se Země totiž srazí s asteroidem, který tak nějak vyhladí celé lidstvo. Kdyby vám někdo příběh této knihy vyprávěl nijak zaujatě a nepříliš detailně, určitě byste si pomysleli, jak pěkný příběh to musí být. Protože se to ani trochu nezdá jako příběh o katastrofě. Jsme ujištěni, že tato kniha vypráví o lidech. Inu, a ač následně zůstaneme zklamáni, musí se nechat, že je to skutečně příběh o lidech.

Pěkně popořádku. Ti lidé, jež jsou knize protagonistmy, jsou čtyři. Všichni chodí na stejnou střední školu, jsou mladí, ještě mají své sny, rebelské návaly vzpurnosti namířené nejen proti rodičům a jiným autoritám, někteří již plánují pevně danou budoucnost, jiní nemají ani zdání o jejich matných obrysech. A když se náhle dozví, že za pár týdnů už oni sami, jejich rodiny, nemilí známí ani tajné lásky nebudou živi…, co si náhle počít se životem? Byť jim musíme nechat, že ukňápaných monologů svědky nebudeme. Alespoň ne v nějaké závratné míře.
 

Pomineme-li na moment naivní představu o chování lidí, kteří se dozví o konci světa, jíž si autor vypěstoval, nelze nevnímat samotnou neautentičnost našich čtyř hrdinů, která, když se někdy octne v pozadí, je tam uvržena pouze pro to, že jí přebíjí neuvěřitelné pokrytectví. I kdyby někdo přehlédl to, je těžké, aby vám hrdinové přinejmenším nevadili a vy každou chvíli neměli chuť je vytrhnout z jejich knižního světa a jednu jim vrazit, když se zdejší společenství skládá z namachrovaných násilníků a dívek, kterým vyhovuje dělat ze sebe coury.

Když už jsme u toho násilí, autor se rozhodl vést příběh lehce deprimujícím směrem. Je tu sice 34% šance, že se asteroid vychýlí z dráhy dopadu na Zem a lidstvo neskoná, ale na to tady všichni kašlou. K čemu ještě chodit do školy, do práce? Proč se nevydat na cestu vandalismu, všechno ničit, pálit, rozkrádat, ubližovat ostatním? Proč se ještě snažit? Ono ostatně s autorovým vyprávěním je těžké zbavit se dojmu, že smysl už vážně nic nemá, což je pro autora ovšem plus, jelikož se mu povedlo nacpat alespoň jednu autenticitu do jinak klišé přeplněného příběhu.

Jsem již zvyklá na kvalitní knihy, a i přes to, že mou věkovou kategorií by měly být young adult příběhy, tedy právě tento konkrétní, nehodlám své zalíbení poskytovat jen tak kde jakému autorovi? Možná to a ještě spoustu dalšího a závěrem mi proto nezbývá než jemně vás upozornit, že je velice pravděpodobné, že po přečtení této knihy budete běsnit, kde máte vzít zpátky ty hodiny, jež jste nad knihou strávili a jejichž kontraproduktivního využití pochopitelně litujete. Je to pouze na vás. Zkuste si také hledět vzhůru a třeba naopak dospějete k tomu, jak příšerný vkus mám já.

Tommy Wallach – Všichni jsme hleděli vzhůru
z anglického originálu We All Looked Up přeložila Jana Montorio Doležalová,
vydalo CooBoo v roce 2016, 328 stran, pevná vazba
 


11.04.2016 - Tereza Vítková