Tisk článku ze serveru Rozhledna - Webmagazin.cz - Některá řemesla nejsou (a nemohou být) zapomenuta.



Úvodník: Jistě, kdo si dnes vzpomene, co byl třeba platnéř, pasíř, krumpléř, valchář, trumplař? Tahle řemesla odnesl čas stejně jako drožkáře či dráteníka. Ale co takový bednář? Je dnes ještě třeba dřevěných kádí, sudů, dřevěných van, škopků či necek nemluvě už o džberech, putnách, vědrech či dokonce máselnicích? Pivovar Plzeňský Prazdroj má jasno: sudy na kvalitní a světově proslulou dvanáctku musí být ze dřeva. A proto bylo třeba obnovit a dále rozšiřovat tradiční, ale málem zapomenuté řemeslo – bednářství.


Článek:
...a já nevím kdo to tluče,
on to bednář na obruče...
(česká lidová)

Ve středu 27. dubna mohli být novináři svědkem tradičního obřadu – po tříletém učení se povýšení do stavu bednářského dočkal tovaryš Marek Hejduk. Stal se tak právoplatným členem osmičlenné party, která v plzeňském pivovaru jako poslední svého druhu v Evropě udržuje a rozvíjí tradiční pivovarské řemeslo.
 
Povýšení na tovaryše posvětil „pohlavkem za vyučenou“ bednářský mistr Josef Hrůza. Novopočený bednář Marek Hejduk pak musel obhájit získané zkušeností a předvést vlastnoručně vyrobené dílo – pivovarský soudek.

 
Marek Hejduk se svým mistrem Josefem Hrůzou
 
Novinářům skromný šikovný chlapec řekl: „Sudy vyrábíme původním náročným postupem, který není zaznamenán v žádné učebnici, a tak se učíme pouze od našich mistrů. Na výrobu sudů používáme nejkvalitnější, pomalu rostoucí dubové dřevo z křivoklátských lesů, které musí být bez suků a vysušené přirozenou cestou, což trvá minimálně osm let.“ Vyrobením sudu však práce nekončí. Pivovarské sudy, na rozdíl od sudů vinných, je nutno před každým použitím znovu vysmolit. Vrstva, kterou vytvoří smola při teplotě 200 °C, zabraňuje kontaktu piva se dřevem a zároveň sud dezinfikuje.
 
Pivovar Plzeňského Prazdroje je dnes jedním z posledních míst v Evropě, kde tradiční bednářské řemeslo pokračuje a nadále se rozvíjí. Pivovar svou bednářskou dílnu zachovává nejen z úcty k tradici, ale i z praktických důvodů. Pivo zrající postaru v dubových sudech pivovarských sklepů slouží k trvalému porovnávání s pivem, které zraje v moderních tancích tak, aby zůstala zachována původní chuť tradičního plzeňského ležáku. Pivo zrající postaru v dubových sudech mohou zájemci ochutnat během prohlídky turistické trasy v pivovaru. Z celkových devíti kilometrů sklepů plzeňského pivovaru je dnes zpřístupněn úsek několika set metrů. Sklepy Plzeňského Prazdroje patří k Sedmeru divů českého pivovarnického světa. Toto vzácné ocenění získaly plzeňské sklepy 6. dubna 2016 v rámci udílení Výročních cen České a moravské pivovarnické akademie.
 
První čepované pivo z vlastnoručně vyrobeného soudku
 
Pivovarští bednáři vyrábějí a udržují velké ležácké sudy o objemu až 46 hektolitrů a hmotnosti až 700 kilogramů, celkem se starají o 102 ležáckých sudů a 65 kvasných kádí. Ale vyrábějí i menší transportní sudy o objemu 17, 25 a 50 litrů, ve kterých pivovar dodává nefiltrované a nepasterizované pivo Pilsner Urquell pro speciální příležitosti,“ upřesňuje Josef Hrůza, bednářský mistr Plzeňského Prazdroje.

Počátky bednářského řemesla se datují od 8. století a samotný cech byl založen ve století patnáctém. Ve středověku bývalo bednářství tzv. čestným zaměstnáním. Nemohl jej vykonávat syn metaře, kata, hlídače dřeva a podobných podřadných profesí. I dnes si toto řemeslo klade poměrně vysoké nároky. Plzeňský Prazdroj, jehož původní bednárna vznikla hned při založení pivovaru v roce 1842, vyhledává adepty bednářského řemesla mezi zkušenými truhláři, kteří pak několik let jako řemeslní tovaryši získávají dovednosti tohoto starobylého a téměř zaniklého řemesla.
Foto: Jiří Sedláček






02.05.2016 - Stanislav Polauf