A čeho si nelze nevšimnout? Toho, že minimálně v tomto punktu kniha Oldřišky Ciprové není jen mravoličnou učebnicí, ale naopak přidá do hlav kapku nezdárnějších myšlenek jak vystřižených z punčochaté Pipi od Astrid Lindgrenové. Proč ne. Samé poučky nezabírají a Ciprová ví, jak na to.„Když já prostě ponožky zbožňuju. Mají tolik barev a jsou různě velké a široké. Letní, zimní. Prostě mám ponožky rád a přijde mi legrační, jak člověčí mláďátka musejí mít vždy jen dvě stejné a bez toho jsou nahraní. A jak mají naučené, že vzít si každou ponožku jinou, není správné. Přitom je to pěkně postavené na hlavu. A ta legranda pozorovat děti, jak se do těch ponožek soukají; to je taky neskutečná zábava!“