K ranní kávě i zlomek své duše ti přichystám.
Usměješ se na mě s příslibem něžností
a já se přesto cítím sám.
Postavil jsem mezi nás neviditelnou zeď.
Nemůžeš vědět, co se tam odehrálo, co jsem musel udělat,
i když ne tady ani teď.
Kapky deště jak muzikant po flámu líně bubnují do oken.
Líbám tě, ale má mysl bloudí daleko odtud, v písečných dunách,
kde čas neubíhá, ale táhne se krok za krokem.
Svýma drsnýma rukama hladím tvou jemnou tvář.
Dávno sem nepatřím, ale pořád tě miluji
a těší mě, že se na mě usmíváš.
K ranní kávě i zlomek své duše jsem ti dal.
Není celá, jen kousek a já chci vytrvat,
dokud nezískám zpět vše, co jsem nám vzal.
Zdroj fotografie: pixabay.com