Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - O tajích koček vypráví pan Petiška
Úvodník: Všestranný Martin Petiška (Osudy dobrého &Svejka po druhé světové válce (1992), dva svazky příběhů Sherlocka Holmese (1997, 2004), chrlil v dosavadních letech nového milénia pod pseudonymem Eduard Martin knihu za knihou. Vyjmenovat je všechny by tak nedokázal asi ani sám autor.
Článek:
Nicméně zkusme to: Andělské vteřiny (2005), Kniha radosti (2007), Andělé nás neopouštějí (2008), Andělské dopisy (2010), Schody do ráje (2010), Andělské cesty k nesmrtelnosti (2011), Ježíšek pro mě (2011), Babičky a andělé (2011), Andělská škola lásky (2012), Je tu přece Ježíšek (2012), Kniha štěstí (2013), Andělské úsměvy (2013), Kočičí příběhy (2013), Tajný život psů (2014), Andělský kurz první pomoci (2014), Babičky jsou nejmoudřejší (2014), Srdečné pozdravy z Betléma (2015), Babičko, máme tě rádi (2016), Haló, je tam Bůh? (2016), Tajný život koček (2016), Andělské cesty ke zdraví (2016), Deník anděla strážného (2017).
„Seriál“ bude pokračovat, nebo je to pravděpodobné, ale rovnou konstatujme, že autor tak doposud shrnul takřka tisíc krátkých próz.
V případech nedávných dvou svazků Andělské cesty ke zdraví a Tajný život koček (navazujícího na tři roky starý Tajný život psů) došlo ovšem na úkrok z ranku Karmelitánského nakladatelství do náruče domů Nová vlna a Baset, přičemž Tajný život koček se dokonce vřadil do literární fantastiky a figuruje už i v bibliografii připravované pro měsíčník XB1 „Wojtou“ Běhounkem. Tajný život koček sestává, pravda, rovněž z próz realistických a není to ani s podivem, neboť ani jim se už dnes Zdeněk Rampas v Nové vlně nevyhýbá. A ostatně roku 2015 vydalo tohle původně ryze scifoidní nakladatelství dokonce i Uličného překlad Shakespearových Sonetů.
Tajný život koček ovšem disponuje jiným druhem poetiky než podobné verše (s odvahou navíc na obálce připisované Edwardu de Vere) a bude jej nejlépe přiblížit krátkou ukázkou. Ale předtím neskromně vzpomeňme, že je „PhDr. Martin Petiška“ mimo jiné i nositelem medaile Franze Kafky a držitelem noha dalších cen. Ceny Tomáše Bati, prestižního mezinárodního vyznamenání Paul Harris Fellows, ceny za nejlepší detektivní povídku roku (udělovanou AIEP), ceny Společnosti Sherlocka Holmese, ceny Společnosti Agathy Christie, ceny Jakuba Arbese, význačného mezinárodního ocenění Europragensis Ars anebo také medaile Marie Terezie, již osobně převzal z dlaní Otty Habsburského...
Martin Petiška jako Eduard Martin: Tajný život koček
Ilustroval Eduard Petiška. Nová vlna + Baset.
Kniha je věnována
Dagmar a Ivanu Havlovým s díky za inspiraci a „zejména kocouru Timofejovi, kočce Máše a kocourovi Zarahustrovi“.
Odpovědný redaktor Zdeněk Rampas 178 stran.
ISBN 978-80-7340-164-1 (Baset) a 978-80-85845-58-7 (Nová vlna)
Ukázka
Často rozdám dětem papíry a pastelky. Ať si malují. Oddychnu si. Jenže i když moje děti rády malují, každou chvíli za mnou přiběhnou a dožadují se, abych jim řekla, co by měly namalovat. Protože je nenapadne, co ještě nenamalovaly. Mají pocit, že namalovaly všechno, co namalovat jde... Přemýšlím... „Tak namalujte naši rodinu.“
„Naši rodinu?“
Říkají to udiveně.
„Namalujte naši rodinu, jako bychom byli kočky.“
Děti mají báječnou vlastnost: pochopí často ihned i to, co by dospělí považovali za hloupost. Co by se muselo dlouho vysvětlovat... Vzaly si pastelky. A s radostným křikem odběhly do svého pokoje. Bylo ticho... Lahodné ticho. Ticho, jaké znají matky, když děti usnou. Nebo se zaberou do tiché hry.
Moje děti, bohužel, nemají ve zvyku považovat tiché hry za zábavné. Naopak: čím je hra hlučnější, tím ji považují za lepší.
Za chvíli přiběhly. Ukazovaly mi obrázky. Byla tam velká kočka, kocour a malé koťátko, co se k nim tulí. A vedle byly ještě kočky, o kterých prohlašovaly, že to jsou dědečkové a babičky. A ty kočky měly obličeje, jaké děti malují sluníčkům. Velmi sluníčkové. Velmi usměvavé. Konečně ani já a manžel, obklopeni tulícími se koťátky, jsme nedopadli špatně. I my, dvě velké kočky, jsme měli na obrázku sluníčkové obličeje. A mě napadlo –
Není tohle vlastně – Kočičí test?
Pokud se někdo ptá dětí, jaká je jejich rodina, pokud s nimi dělá Rorschachův test a jiné testy, o kterých mám pochybnosti –
Potom to nemusí vypovídat jako test, který jsem vymyslela –
Vymyslela náhodou.
Když jsem si chtěla odpočinout od radostného povykování...
*
Poradila jsem tenhle test několika kamarádkám. Zrozpačitěly. Když jsem se jich po čase ptala, jestli udělaly s dětmi kočičí test, řekly, že ne. Ještě ne. Ještě?
Jak jsem je poslouchala, napadlo mě: ony si kočičí test neudělají nikdy. Budou se bát –
Ten papírek s kočkami by mohl být... Ano, mohl by být zrcadlem. Zrcadlem jejich rodiny.
Někdy může být zrcadlo tím, čeho se člověk nejvíce bojí...
I kdyby to bylo –
I kdyby to bylo kočičí zrcadlo...
06.03.2017 - Ivo Fencl