Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Výpověď srdečního svalu



Úvodník:

Máma. To je funkce. Mandát. Byla zvolena po složité předvolební kampani. Volič se však v té době coural někde na houbách nezodpovědně bez občanky. Bylo rozhodnuto v jeho zastoupení. Máma převzala mandát ve chvíli, kdy se s voličem setkala tváří v tvář. Na ten den nikdy nezapomene. Den, kdy na chvíli litovala, že kandidovala. Den, kdy jí došlo, že tahle funkce je celoživotní. Předvolební slib byl jediný. Vytvořit z voliče člověka. Měla před sebou složitý proces, na kterém makal team lidí. Předně její zástupce, místopředseda Táta. Ministerstvo zdravotnictví, školství a tělovýchovy. Celému teamu ale velela ona. Nepotřebovala vysoké školy, aby disponovala velkou mocí. Jedinečnou. Mateřskou láskou.  



Článek:

Zvolili za mě. V den D jsem se stala občanem. Uřvaným, s požadavky, samá stávka. Říkám vám, byl to porod. Změna voliče v občana, máma s tátou přebírali funkci, návštěvy ministerstev a spřátelených organizací. Zpočátku jsem věděla houby. Co taky jinýho po měsících na houbách. Ale cítila jsem. Máma bylo to měkký, teplý, něžný něco, co dávalo najíst. Ten rytmický tlukot velkýho srdce. Bezpečí. Byla workoholik, pracovala pořád. Denní, noční, stále v práci. Stačilo se ozvat. A to prosím vše jako charitativní projekt. Já ji teda neplatila. Přesto měla čas a sílu na pohlazení, přitulení a později i plácačku na mouchy. Byly časy, že nebylo čím plácnout mouchu, plácačka byla napůl. Jo, na cestě za tvorbou člověka jsem kladla překážky celému teamu.

Ale zpočátku se to dalo hodit na místopředsedu. On mě postavil přece na běžky. On za mnou řval při sjezdu: ,,Předjíždím zprava". Máma pak jen sčítala modřiny mého manévru vpravo, následkem čehož došlo ke střetu. On mě posadil na kolo. On se mnou pak jel do nemocnice, když jsem přeletěla řídítka a zabrzdila hubou. Tehdy chtěla máma složit funkci. On mi ukázal hory. To mě poznamenalo. Nás oba. Něco jsme v nich zažili, našli jsme se tam vzájemně. Máma to ze své funkce zajišťovala cateringem. O strachu neřečnila. Na rozdíl od ní neměl tu její jedinečnou moc, měl ale moc mi ukázat cestu. On mě doučoval fyziku. Máma nikdy neodcházela od rozdělané práce, ale když na jídelním stole přistála učebnice fyziky, odhodila hrnec tam, kde byl a vytratila se. Nikdy nebylo dost dveří na to, aby neslyšela tátovo doučování.



Naplnění předvolebního slibu předcházela fáze Tele. V alternativních kostýmech a účesem podle vzoru popových hvězd jsem v této fázi skutečně člověka jen připomínala. Ministerstvo školství tehdy často schůzovalo. Ministerstvo kultury si schválilo navýšení pracovních sil v nočním provozu. Máma si svůj řečnický pultík nestavěla často. Táta u něho bydlel. Válečný stav. Vymykalo se jim to z rukou, mírová jednání nikam nevedla. Fáze Tele byla prověrka vedoucích představitelů.

Kandidovala jsem také, byla jsem zvolena za mámu dvakrát. Teď už vím. Náročná funkce. Jak ale říká máma, ´nikdo učený z nebe nespad´. Jsem ještě na začátku volebního období a už bych tu funkci místy odevzdala. A to mě čeká ještě fáze Tele?

Nechápu, jak to zvládli. Spolu. Dodnes. K volbám jsem nemohla díky svým mykologickým aktivitám, ale kdyby mě k tomu pustili, zvolila bych je opět. Tu stranu Domov. Předvolební slib splnili do puntíku. Jsem člověkem. A za to jim děkuju. Teď už se jen pokusit tu jejich práci nepodělat.
 



Milované mámě a tátovi ke 43.výročí svatby
 

Fotografie z archivu autorky

 



27.04.2017 - Tereza Čerbáková