Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Přelez, přeskoč, ale nepodlez



Úvodník: Nejkrásnější pohled na svět je ze sedla koně. Jenže to jste asi nevyzkoušeli zebru. To je teprve jízda! Jsem už v tom tak daleko, že pořádám vlastní závody. Taková kombinace parkouru stříknutá Monty Pythony. No, vlastně s parkourem má společného jen toho lichokopytníka. Pruhovaného. Líně ležícího na vozovce. Nedá se osedlat ani zkrotit. Pravidla říkají: zebru je třeba přejít stylem nevídaným, jež hodnotí porota za volantem. Časomíru určuje zelené a červené světlo nebo trpělivost poroty. Účastnit se mohou smíšené věkové kategorie, skupiny i jednotlivci. Zvláštní body uděluje porota za originální dres. A do reportérského křesla je již vtěsnán zadek naší milé Hanky Zvědavé. Tak Hanko, pojď na to!



Článek:
A už tu máme prvního závodníka. Ale to není dobrý začátek! Tento závodník zebru obyčejně přechází bez špetky fantazie. Vážení přátelé, tak toto nebude porota hodnotit vysokými známkami. Zřejmě špatný oddíl. Ale možná... Ne, ani se neohlédl. Bohužel.

A již se nám na startu připravuje druhý závodník, tentokrát žena. Vchází lehce na zebru a v půlce zebry se zastavuje. &Sátrá ve své kabelce a s ledovým klidem přikládá mobil k uchu. Druhou ruku má stále ponořenou do kabelky. Tušíme milence na uchu. Kašle na červenou. Ta se tam prostě zapomněla. Ale pozor, vytahuje ruku z kabelky, vypadává jí nějaký předmět, pro něhož se shýbá, a vážení přátelé, minisukně odhaluje nájezd do tunelu s krajkovou oponou! Porota to klasifikuje jako ovlivňování. Publikum však píská a domáhá se opakování.

Zatím tu máme dalšího netrpělivého závodníka. Již na startu přešlapuje s nohama zkříženýma. Ano, tento styl Počúránek vídáme na závodech často. Zelená se rozsvěcí a on přebíhá zebru rychlostí blesku. Výborně, vážení přátelé, tak to budou krásné body. Ještě ho sledujeme do cíle, zda to ubrzdí u prvního stromu. Ano! Vážení přátelé, je vyprázdněn a blahem září.

A na startu se nám právě rozcvičuje žena v elegantním dresu. Porota se obává o její zdraví, nohy má postavené na něčem, co připomíná chůdy. Porota dostává zprávu, že jde o obuv. Zdraví a děkuje porotě do půlky zebry. Přechází zebru jako na módní přehlídce, bůčky se jí rytmicky houpou. Porota uznale pokyvuje.

Ale co to, co to? Vážení přátelé, máme tu obávaný styl Kamikadze. Závodník se prodírá skupinou na startu, přestože svítí červená. Jeden závodník je sražen a vleže za běžícím po zebře pálí nepublikovatelná slova do chvíle, než ho spolkne tramvaj. Ne, ne, takhle ne, vážení přátelé, porota ho musí diskvalifikovat.

 

Ale to již sledujeme dalšího závodníka. Zebra se nyní prohýbá pod tělem prošpikovaným kovem různých tvarů. Na těle si nese galerii výtvarného umění a městskou knihovnu scvrklou do úderných hesel. Porota má otevřená ústa, naklání hlavu ve směru textu na jeho kůži. Zde bude hodnocení vysoké. Přichází do cíle, zebra už chce úlevně zařehtat, ale vstříc té Galerii vychází drobná postava s bílou holí. Ale pozor, ze zatáčky vystřeluje vůz! Těžká chůze Galerie se rázem mění ve skok leoparda. Čapne toho pidižvíčka a vrací ho do bezpečí cíle, kam pořadatelé zřejmě zapomněli umístit mlaskající světla. Mužík stojí, kam ho Galerie postavila. Kdyby mohl, zírá. Něco se stalo. &Sel, pak vítr kolem uší a zase stojí. Letecký den? Galerie odchází chladně bez vysvětlení. Bohužel již svítí červená, tady body nebudou. Ale vážení přátelé, právě jsme byli svědky fair play.

A máme tu páreček. Porota si není jista, zda vůbec vědí, že jsou na závodech, ale originální styl jim upřít nemůže. Po kontaktu se zebrou on nevyndal jazyk z její hlavy.

A pozor, pozor, toto není závodnik, po zebře se koulí míč. Ale ano, již za ním vybíhá chlapec a dočutává mičudu do cíle.

Nyní si porota dává šlofíka, neboť na startu je připraven známý závodník Franta Nerozhodný. Ano, ne, na zebru, na chodník, vyber si konečně! Nuda. Porota chrní. Ze spánku ji však probírá rána do kapoty: Co čumíš, more, du. Ano, i naši zahraniční přátelé se účastní. Tito vždy skupinově s pěti dětmi, z nichž šestileté cumlá dudlík.

Ale toto je krásné! Labutí jezero, ano, tak to budou krásné známky. Otočka. No ne!

A tohle se nepovedlo, ale, ale. Styl Matka musí být dobře natrénován, tady může zradit náklon terénu. Závodnice vchází na zebru s pěti taškami a dítětem v ruce. Taška se protrhává a závodnice neví, zda chytat kutálící se kedlubnu nebo své dítě. Tady budou body za snahu.

 
A nyní je na řadě zvláštní disciplína, kdy je zebra postříkána ledem a sněhem. Udržet se na ní a obzvlášť na jejích bílých pruzích bývá většinou na medaili. Zde je častou inspiraci Monty python a jejich "Ministerstvo prdlé chůze".

A je to tu. Dvoumetrová postava právě prozkoumává terén jednou nohou na zebře a druhou na startu. Porota nechápe, z jakého důvodu použil čapí chůzi, při jeho výšce to není bezpečné. Závodníkovi to dochází ve chvíli, kdy se zdraví ve vzduchu se svýma nohama. Krásné nůžky, ou! Zavírám oči, nechci být  svědkem...a země se zachvěje. A to je zklamání. Nosítka!

Na startu je závodník se stylem Slušňáka. Po tom, co stanul na zebře, čistí si pečlivě obuv od sněhu jako doma na rohožce a až pak velmi, ale velmi pomalu přechází. Porota si zapisuje do poznámek: styl Buzerující manželka.

Závod uzavírá poslední účastník. V jeho očích je čitelná nejistota. Podřepnul a s každým krokem lehce roznožuje, aby se pokusil na ledové ploše o stabilitu. Interesantní připodělaný styl! Jak ho jen nazvat kulantně. Ano, Bláto na hřišti, to je trefné, vážení přátelé. 

Porota se poradí a vítězem se stává... Ale co to? Cíl zeje prázdnotou. Na vyhlášení vítězů nikdo nečeká.  Závodníky již dávno pohltilo město a vlastní životy. Bude ještě třeba zapracovat na prestiži závodu. Nevadí, necháme to koňovi. Pardón, zebře. Loučíme se tedy mottem závodu: Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se stylem. A trochou toho srdíčka. Život máme jen jeden. Tak ať je v cíli na co koukat!

Ze své zpravodajské sesle pro rádio "Sepoperu" vás zdraví vaše Hanka Zvědavá.
 
***
Koláže Marie Zieglerová




24.06.2017 - Tereza Čerbáková