Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - FOTOREPORTÁŽ: Nad Tatrou sa rozplývam



Úvodník: Dovolená ve Vysokých Tatrách je pro nás, trénované turisty, velkou výzvou. Obden jsme si naplánovali 20ti kilometrovou túru s převýšením kolem 1000 m. Znělo to složitě už v pohodlí domova a bylo jasné, že si dáme pěkně do těla. Zároveň ale víme, že úchvatnými výhledy namlsáme svá vyprahlá nitra. Krása je potrava duše a nás v Tatrách čekaly úplné hody.

Článek:
Že si také trošičku zaprášíme turistické boty a otlačíme palečky, nám nevadilo. Hlavní je resetovat mozek. Zbavit se toho přetížení. Pokochat se.
 

První naše trasa vede ze &Strbského plesa přes Popradské až na Žabí. Taková malá rozcvička, která končí pod veleznámými Rysy. My dál nejdeme, na první den se nám to zdá až dost.
 
 

Začátek druhé túry si trochu usnadníme lanovkou na Skalnaté pleso. Lomnický štít se nám schovává v mracích, takže vůbec nezávidíme těm, kteří jedou až úplně nahoru.
 

Naším hlavním cílem je Zelené pleso, nádherná oáza klidu, průzračné čisté vody a zvídavých kachen, které žebrají o nějaký pamlsek. Rozplývám se.
 
 

Třetí výstup vede na Východnou Vysokou kolem romantického Velického plesa a vodopádu. Výhled odtud stojí za to.
 

Kousek nad Polským hřebenem vzniká zajímavý optický klam, nám bližší Východná Vysoká vypadá mnohem vyšší než o trochu vzdálenější Gerlach (viz obrázek nahoře).  Cestou dolů tentokrát závidím. Dívce, která si tu v té nádherné krajině užívá chvíle volna s knížkou v ruce.
 
 
 
Čtvrtý je okruh přes Téryho a Zbojnickou chatu. Divočárna pro otrlé, vytrvalé a zkušené. Přechod přes sedlo odpovídá ferratám B, ovšem bez jištění, přidržovat se ovšem můžete řetězů. Je odtud nádherný výhled na Spišská plesa.
 

Kromě podzimu tu procházíme všemi ročními obdobími. Léto jsme zažili dole, nahoře vede cesta zimně zasněženými poli a jak klesáme, vracíme se jarem.
 
 

Pátý je výstup na Kriváň. Překonáváme přešení 1400 m a jsme rádi, že zrovna dneska nad námi visí bezpečný stín mraku, jinak bychom se uvařili. Při přechodu z Malého Kriváně na Kriváň se trochu bojím, naposledy tu byly řetězy, teď tu nejsou. Poslední úsek je lezením po čtyřech. Naštěstí je sucho, jinak to tu určitě pěkně klouže. Vrchol dobyt a my se musíme vrátit domů. Trochu je mi líto, že už to končí. Skvělé je, že se můžu těšit zase na příště.



Jestli se sem někdy vrátím? Moc ráda, cítila jsem se tu jako doma. Nejen proto, že se tu mluví hodně česky (českých turistů je tu zhruba 80 %). Slováci jsou milí a zdejší krajina je prostě jedinečná! Zapsala jsem si ji do srdce.
 

Fotografie: Renata a Libor &Sindelářovi 
Více fotografií: fotoblog.idnes
Související článek: Sedím na Kriváni


22.07.2017 - Renata Šindelářová