Tisk článku ze serveru Rozhledna - Webmagazin.cz - Opravdu veliká benzinka



Úvodník: Jsou vtípky o blondýnkách opravdu ze života?

Článek:
Jsem už nějaký ten čas šťastně ženatý a spolu s mou ženuškou si užíváme spousty krásných a veselých chvilek. Nezapomínáme na kulturu, setkání s přáteli a samozřejmě ani na výlety do přírody našim čtyřkolovým přibližovadlem. Moje blonďatá princezna zatím nemá řidičský průkaz, a tak se o řízení a věci kolem auta starám já.
 
Často mne napadá v hospůdce s kámošema při vyprávění vtipů o blondýnkách, jak je to možné, že moje milovaná polovička, i když je blonďatá od přírody, nijak se neprojevuje tím, že by občas něco nepochopitelně pokazila, takže by se na ni některý z těch vtípků hodil. Nějakou dobu jsem měl i podezření, že je ve skutečnosti brunetka a o potvrzení její blonďatosti jsem se odvážil požádat i její dvorní kadeřnici, naši sousedku. Ta mne ujistila, že mi dá třeba písemné potvrzení o tom, že je to skutečně pravá blondýnka, ale raději jsem odmítl, abych svoji milou neurazil.

Pořád mi to ale vrtalo hlavou. Moje Katka zvládá úplně samozřejmě vybrat peníze z bankomatu, nikdy mi nekroutí v autě zpětným zrcátkem, aby se přesvědčila o své kráse, začala dělat autoškolu a perfektně rozezná pravou a levou stranu, když ji učitel řekne kam má odbočit. Je toho víc, co perfektně ovládá, a já se stále potácím v pochybnostech o solidním jednání matky přírody. Říkám si, že asi došlo při plánování mého drahouška k nějakému omylu.
 
Za nějakou dobu všechny mé pochyby zůstaly stranou, jedna jediná příhoda mne přesvědčila, že s přírodou a tedy i s mojí láskou je všechno v pořádku. To bylo tak.
 
Jeli jsme jednou v krásný jarní den na návštěvu k mým rodičům, sluníčko svítilo jako divé tak, že vlasy mé milované byly krásnější než polární záře nebo třeba vodní mlha nad Niagarským vodopádem. Zamyslel jsem se nad tou krásnou chvilkou, ale bylo třeba doplnit benzin v našem autíčku. Zastavili jsme u pumpy, načerpal jsem plnou nádrž a požádal Katušku, aby zašla k pokladně zaplatit, že zatím nakoupím něco dobrého. Procházím mezi regály s všelijakými lahůdkami, přemýšlím, čím bych potěšil svou ženušku, když tu najednou slyším od pokladny její něžný hlásek:
 
„Přeji krásný den a platím za stojan padesátšest!“


Ilustrační fotografie: pixabay.com (paulbr75)
 


09.07.2017 - Zdeněk Pilný