Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - NEBUDETE SE BÁT NIČEHO ZLÉHO - krásný a děsivý román Johna Searlese



Úvodník: Nevěřte titulu – bát se budete zcela jistě. Ne však po celou dobu, kdy budete knihu číst a bude to spíše jemné mrazení v zádech nežli děsivá hrůza. Ale tajemna si užijete dost od prvních stránek.

Hned na začátku dojde k vraždě. Masonovi - rodiče dospívajících dcer Sylvie a Rose se stanou obětmi v kostele, kam se po podivném telefonátu pozdě večer vypraví. Co vlastně a koho viděla Sylvie, když po vražedném výkřiku vtrhla do kostela?


Článek:

 

Na tuto otázku nedokáže odpovědět ani ona sama ani vyšetřovatelé. A musí uplynout rok, než se dívka zcela vzpamatuje z šoku a začne sama pátrat po tom, co se vlastně tu mrazivou zimní noc stalo. Ale jak brzy pochopíte, vyšetření vraždy není hlavním tématem – ostatně dobrácký policejní komisař zde má jen zcela marginální místo. Sice se v děsivém konečném finále vše vysvětlí, ale detektivkou knihu nazvat nemůžete. Není to ale ani horor, protože postupuje příliš pomalu a s odbočkami. Kdo z čtenářů je nalákán tím, že by se dozvěděl něco více o exorcismu, také bude očekávat více.

Ale přesto všechno je tu tajemna dosti na jednu knihu. Od prvních stránek John Searles dokáže udržet čtenáře v očekávání, stále předkládá otázky a vytrvale uhne v okamžiku, kdy by mohl cokoli blíže osvětlit. Málokdy se vidí taková gradace nevyjasněných okolností a vztahů, která dokáže držet čtenáře v napětí, co se vlastně stalo a co autor naznačuje. Přiznávám, že podobné knihy nemám příliš v lásce a dávám přednost přímočarému ději, ale v tomto případě mi to nevadilo, ba spíše dráždilo k další četbě.

Od začátku čekáte něco více o podivném zaměstnání rodičů obou dívek, ale kromě obecného konstatování, že pomáhají „trýzněným duším posedlých zlým duchem“ a dávají lidstvu „naději“ v případě, kdy lékaři i církev selžou, se toho o jejich praktikách mnoho nedozvíte. Přestože ve svém počínání důsledně vycházejí z Bible, celá rodina je v obci nepříliš vítaná a dívky to nemají lehké se svými spolužáky. Počet otázek, na něž hledáte hned od začátku knihy odpovědi, stále roste. Jde třeba o podivné chování Rose, vzdorující rodičům a mučící sociální pracovnici tak, že nevíte, zda jde o sadistickou choutku či pouhý dívčí pubertální rozmar. Proč Sama Sylvie na policii lže, koho viděla v kostele a obviní „zákazníka“ rodičů, když o tom sama nemá jasno? A jakou v tom hrála roli Rose, o níž křivě vypovídá?

Všechny tajemnosti – a je jich neskonale více - navíc dráždí temný podtón navozovaný atributy, s nimiž rodiče pracovali, včetně panenky Penny. Co má ta neživá věc společného s tajemnými úkazy v domě, proč se Sylvie bojí jít do sklepa, kde stále svítí podivné světlo? Nadpřirozeno? Duchové? Proč si rodiče vzali do domu zjevně posedlou dívku a vlastní dceru Rose dali do „domova“? Právě při objevení panenky Penny mě silně zamrazilo v zádech a musel jsem čekat až do závěru knihy, kdy se vše tajemné, nadpřirozené až mystické objasní zcela logicky.

Když se budete ptát kam zařadit knihu amerického spisovatele Johna Searlese pak určitě ne mezi duchařské romány, horory ani thrillery, i když prvky toho všeho v sobě obsahuje. Právě tyto prvky ozvláštňují jádro, jímž je zjevně pokus o portrét jedné rodiny, kde pod slupkou pomoci druhým a bohabojnosti se mohou skrývat tajemnosti, které si nedokážete ani připustit. Sylvie ve vlastních vzpomínkách postupně odhalí nejen co skrývá sklep jejich domu, ale i to, co je uschováno a těsně uzavřeno v duších lidí, s nimiž žila. Kdybych to tím nezlehčil, použil bych známého českého úsloví o tom, že „pod svícnem je největší tma.“ Pod obyčejnými věcmi cítíte semínka možné hrůzy, pod vnějším zdáním povah mohou být nebezpečné zákruty mysli a pod hlásáním pomoci i zcela egoistické zájmy.

Procitnout ke světlu poznání trvá dlouho a je autorem dávkováno po kapkách a v přerušovaných útržcích. Vzhledem ke svému rozsahu to není kniha, kterou přečtete jedním dechem, ale o to více vás budou nastolené otázky pronásledovat. John Searles psát umí, o tom není pochyb. Správně volí napětí i místa oddechu, jeho psychologický portrét obou dívek je přesný, motivace k vraždě uspokojivá. Charaktery ostatních postavy by mohly být více vykresleny (viz zmíněný policejní důstojník, kamarád Dereck či drogový poradce pro puberťáky Boshoff). I psychologie údajného pachatele by mohla být přesnější – jeho zájem o dceru je hranici grotesknosti. To však jsou jen drobnosti v knize, která vás navede jinam, než čekáte – ale nakonec poznáte, že její „přízemní motiv“ nasměrovaný pod povrch jedné rodiny, vůbec není nezajímavý a dá vám mnoho podnětů k zamyšlení. Nakladatelství Mystery Press opět dokázalo najít vynikající román a představit nového nadějného autora, který si určitě zaslouží naši pozornost.

Bývalý úspěšný americký novinář John Searles na sebe upozornil už svým debutem Chlapec stále nezvěstný z roku 2001, na základě kterého ho časopis Time označil titulem „Person to Watch“. Z knihy se velmi rychle stal bestseller a úspěch sklidil i další Searlesův román Strange But True (nejlepší kniha roku 2004 podle portálu Salon.com).

Třetí autorova kniha je zatím nejúspěšnější. Nebudete se bát ničeho zlého má na kontě cenu American Library Association a jsou jí nadšení i autorovi kolegové, mj. Gillian Flynn (Zmizelá) nebo Khaled Hosseini (Lovec draků). Searlesovy eseje se objevují v denících New York Times, Washington Post a dalších. Pravidelně také vystupuje jako literární kritik na televizních stanicích NBC CNN.

Foto: redbrickagency.com

 

**********************************************
John Searles: NEBUDETE SE BÁT NIČEHO ZLÉHO

Z anglického originálu přeložila Dominika Moulíková.

Vydalo nakladatelství Mystery Press, Praha, 2017.





02.08.2017 - Stanislav Polauf