Tisk článku ze serveru Rozhledna - Webmagazin.cz - GALA DALÍ – román o ženě, která věděla co chce a taky toho dosáhla



Úvodník: V osmnácti letech se vydala z rodného Ruska na léčení do švýcarského sanatoria. To se ctižádostivá dáma ještě jmenovala Elena Dmitrijevna Diakonovová. Tam se seznámila s nadějným básníkem Eugenem Émilem Grindelem. Stal se její první láskou a později i manželem. Tarotové karty, které ji provázely celý život jí prozradily, že bude básníkem mimořádně úspěšným. Vybrala mu proto umělecké jméno, pod nímž ho všichni známe - Paul Éluard.


Článek:

To byl začátek životní dráhy ženy, která v sobě objevila schopnost rozvíjet a násobit talent mužů, s nimiž se setkala. Ať to byl německý expresionistický malíř Max Ernst, který spolu s Paulem sdílel její lože, tak hlavně začínající svérázný umělec Salvador Dalí, jehož osobité mistrovství a nevšední talent dokázala bystře rozeznat. Osudům ženy, která si říkala Gala (později se jí dostalo přídavku Gala Dalí) je věnován životopisný román španělské autorky Carmen Domingo, se kterým na český knižní trh přichází nakladatelství Metafora.

Hodnocení knihy se bude zřejmě lišit podle toho, co od ní čekáte. Kdo má rád umění a dílo surrealistického extrovertního umělce Salvadora Dalího, bude očekávat to, jak vznikala jeho díla a jak se umělec stal světově proslulým. Druhé může zajímat osudový vztah nerovné dvojice Dalí a Gala, jiným bude konvenovat samotný životní příběh Galy – vše zasazené do rámce uměleckého kvasu první poloviny minulého století. To vše v knize najdete, ale každý bude něco z očekávaného postrádat.

O kouscích svérázného Salvadora Dalího se toho ví poměrně hodně, takž nečekejte nějaké překvapení, jen potvrzení jeho výjimečnosti – a to jak při jeho chování v civilním životě tak i ve tvorbě. Pokud čekáte ale detailnější pohled do jeho tvůrčí dílny, něco na způsob jak tvoří a kde bere náměty na svá díla, pak autorka zůstává v podstatě jen u popisu jeho chování i soupisu toho, co a kdy maluje a namaloval. To, že Gala byla jeho mimořádně silnou inspirací, je také známé, ale v čem spočívala její imaginativní schopnost ovládat umělce a „nutit“ ho pracovat, se budete jen domýšlet. Vždyť to nebyla žádná krasavice, takže musela mít v sobě „něco“ vnitřního, těžko postižitelného, čím ovládala nejen muže. Na tohle vám kniha odpověď nedá. Navíc je tu otázka - jak mohl lidsky fungovat vztah mezi silně sexuálně náruživou ženou, v jejíž posteli se vystřídala celá umělecká Paříž (ale i rybáři malé španělské vesnice) a mrzi Dalín, který se bál dotknout ženy a hledal uspokojení v masturbaci a voyerství? Ať hledáte odpověď jakkoli, vždy dojdete k závěru, že Gala brzy odhadla svou sílu, vyzkoušela si ji s prvním manželem a pak šla tvrdě za svým cílem, jímž byl hmotný prospěch a společenská prestiž.

Jestliže čtete životopisné romány proto, že máte k nějaké osobnosti více než kladný vztah a rádi s ním prožijete jeho uměleckou, často trnitou dráhu, pak zde je těžké se s některou postavou ztotožnit. Dalího výstřednosti jsou sice pro každého zajímavé, ale sám umělec jako člověk by si vaši podporu a přízeň asi nezískal. A Gala? Musím použít slovo, které už někdo přede mnou napsal - byla „mrcha“, jejíž sexuální život byl nadmíru bouřlivý a počet milenců mimořádně vysoký, ale rozhodně není vzorem k napodobení. Toužila po úspěchu, byla posedlá vlastním tělem, které tak ráda nabízela – Dalímu však jen jako model pro jeho obrazy. Snad jen její předsmrtné úvahy, uváděné kurzívou a některé její dopisy vám její osobnost trochu zlidští. Když se ale v závěru dozvíte, že pro další zbohatnutí nechává vědomě vyrábět padělky Dalího děl, vypadne vám z oka úplně. Paulu Eluardovi a Maxu Ernstovi je věnována v knize jen malá část a jejich charaktery a chování jsou vyjádřeny pouze ve vztahu ke Gale a jejímu životu. Přesto některé Eluardovy dopisy jsou zajímavé.

Kniha Carmen Domingo vám dává obraz celé doby i dvou osobností, nedá se však říci, že by to byl obraz prožitý, přesvědčivý, pohled, který by vás vtáhl do centra dění. Je to spíše obraz popisný, v němž hodně převažují obyčejné skutečnosti, jako třeba cestování, popis toho, co kdy a kde Dalí namaloval či s kým se stýkal. I v tom jsou však nedotažené některé motivy, např. vztah Dalího a režiséra Buňuela, který podle knihy končí rozchodem po premiéře Andaluzského psa ale Dalí se podílel i na scénáři dalšího následného Buňuelova díla Zlatý věk. Podobně je nejasný vztah vůdce surrealistického hnutí André Bretona k Dalímu a jeho proměna.

Způsob vyprávění je chronologický, ale někdy se časově ztrácíte. Knize by prospělo datování, alespoň ročním vročením u  kapitol.

Proč jsou jednotlivé kapitoly nazvány podle tarotových karet snad pochopí znalci tarotu, ostatním čtenářům to přijde jen jako zajímavost a možné souvislosti jim uniknou.

 
A chybí i dopracování některých motivů – příkladem je návštěva manželů Dalíových v Katalánsku, které je právě v kvasu kvůli vyhlášení nezávislosti (jak to konvenuje k dnešku!) a Gala s Dalím se bojí násilností a odjíždí do Paříže. Hned v následující kapitole se však do Katalánska vracejí, aniž by se čtenář dozvěděl, zda je tam již bezpečno a jak snahy o nezávislost skončily. To je jen jeden z mála drobných detailů na knize jistě záslužné, která však měla určitě ambice vyšší a mohla být dokonalejší a přesvědčivější. 

P.S. - Nakladatel nám na obálce sugeruje: „Gala teď už není jen múza. není jen ženou. Z Galy se konečně stal román.“ Ne že by neměl pravdu, ale o životě Galy vyšel v cizině již jeden, u nás neznámý román Gala – autorka Dominique Bona (Flammarion, 1994).
Foto Gala a Dalí - gobarcelonatours.com
***************************************
Carmen Domingo: GALA DALÍ
ze španělského originálu přeložila Jana Suchánková,
vydala Metafora. s.r.o. v Praze roku 2017



02.01.2018 - Stanislav Polauf