Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Hřát si na prsou prase



Úvodník:

Mám prase. Co se dá dělat. Jsem tedy jeho chovatelka. Chovám se k němu hezky. Přestože mě blaží myšlenka na zabijačku. Neznám jeho rodokmen, jisté je jen to, že jeho matka byla svině. Obávám se proto, že mé prase zdědilo její svinské geny. &Skodí.

Každý máme takového svého štětináče. Je to zákon. Na každého člověka připadá minimálně jedno prase a jedno i více na různá společenství lidí. To jiné nebude. Někdy jsou to selátka, po kterých zbyde jen smrad a hnůj, ve kterém se můžete prohrabat k vlastnímu zamyšlení. Někdy jsou to ale prasata, která dokáží napáchat velké škody a rozrýt kdeco. Důležité je, aby se nepřemnožila. Sním o velkokapacitním vepříně, kde by měla všechna ta prasata trvalé bydliště. Mám ale obavy, že takový velkovepřín by mohl produkovat špínu a škody většího rozsahu. 



Článek:

I když není tak docela pravda, že si prasata libují ve špíně. Jsou velmi čistotná. Na povrchu. &Spínu odhalí až řezník v jejich střevech. Z nich jsou schopna špínou vrhat na druhé. Skupenství takové špíny je pochopitelně závislé na výživě. Těžko stravitelný je pro ně váš úspěch, smích a radost.

Je dobré vymezit vašemu praseti prostor takový, aby vás neobtěžoval zápach těchto výkalů, které jsou zhoubou pro váš klidný život. Prase se válí ve svých výkalech, jen když je přehřáto vaším úspěchem. Jinak kálí mimo místa, kde spí a kde žere. Měli byste být tak připraveni, že se projedete po jeho nastraženém koláči. Sedíc v jeho řídkém čpavkovitém desertu dostanete neodolatelnou chuť na prejt. Před očima máte mlýnek, jehož otvory prochází rozmělněné čerstvé vepřové maso. K odplatě se však nesnížíte. Neškodí však trochu jedu upustit, aby milé prase vědělo, že o jeho zákeřných sviňárnách víte. Pro začátek stačí předčítání ze zabijačkové kuchařky.

Jste-li chovatelem čuníka z čeledi blbců, už nějak počítáte předem s tím, že váš dialog se bude rovnat kydání hnoje. Často se jedná o vepře, tedy kastrovaného kance nebo fňutra - kance jednokulčáka. Absenci fyzické lásky a reprodukce si tak vynahrazuje strkáním rypáku do vašeho talíře. Žrát s prasetem se vám ale nechce, tak ho alespoň v rámci pochopení podrbete slovním kartáčem, až čuník radostně kvičí. Bude pak chvíli medově chrochtat, ale jen co za vámi zaklapnou vrátka chlívku, milé prase vás také podrbe. Bolestně. Se sousedkami z kurníku. Slepice vám to pochopitelně vykdákají. A vy se budete ptát proč, když jste mu nezkřížili ani štětinku na bůčku. Jednokulčák, no. To přijde první myšlenka na zabijačku. Ne, ještě nedosáhlo vhodné hmotnosti. Ještě vydržíte.


Obecně je prase domácí tvor inteligentní, což může chov komplikovat. Je schopno strategicky myslet, tudíž intriky jsou jeho pomejemi. S tímto se setkáváme převážně u mladších sviní, které postrádají kance. U starší prasnice pramení její zloba naopak z přežitého života s kancem, z odrostlých podsvinčat, co se úplně nepovedla, samoty, nebo vůbec z vlastní nespokojenosti. Prasnice je tedy mimořádně zákeřná. Nejvíce ji vydráždí vaše spokojenost. Její prasečí mozeček pak sestaví plán na vymazání vašeho trvalého úsměvu a umně překroutí vaše výroky. &Sikovně a nenápadně vám nastaví prasečí nožičku, když to nečekáte. A vy se rozplácnete v jejím kališti tak, že by se dal udělat odlitek vašeho těla. Vymácháte si hubu ve směsi bahna a její včerejší večeře. Už ji nechcete chovat. Chcete ji vidět nacpanou v jitrnici, jelitě a tlačence. Teď už jo. Byly doby, kdy jste ji chtěli vidět jako člověka. Ale už to nejde. Její hmotnost je teď už tak akorát na zabijačku.

V zrcadle pak objevíte svůj zabahněný obličej. Ještě rypák a vypadáte jako svině. No jo, v každém z nás kousek svině dříme. Ale nebudeme ji budit, pokud se chceme na sebe podívat do zrcadla. Na každou svini se totiž vaří voda.
 

Zdroj foto: https://pixabay.com/

Profesní webové stránky autorky:
http://www.squashpark.cz/cs/web/treneri/terezie-cerbakova 
http://ktv.vscht.cz/lide
 

Rozhovor s Terezou Čerbákovou "Jsem majitelkou pokladu, heč"

 



04.01.2018 - Tereza Čerbáková