Tisk článku ze serveru Rozhledna - Webmagazin.cz - TAJEMNÉ: Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc



Úvodník: „Uprostřed lesa byla malá bažina – bublající, sirná a jedovatá, napájená a ohřívaná podzemní, neklidně spící sopkou a pokrytá mazlavým slizem, jehož barva se v závislosti na ročním období měnila od jedovatě zelené přes bleskově modrou až po krvavě rudou...“ Vítejte. V oparu bažin se skví tajemství. 

Článek: „Uprostřed lesa byla malá bažina – bublající, sirná a jedovatá, napájená a ohřívaná podzemní, neklidně spící sopkou a pokrytá mazlavým slizem, jehož barva se v závislosti na ročním období měnila od jedovatě zelené přes bleskově modrou až po krvavě rudou...“ Vítejte. V oparu bažin se skví tajemství. Zlo, které prý do kraje nese zlá čarodějnice, a proto se jí musí každý rok obětovat nejmladší miminko ve městě.
Jenže jak to tak někdy bývá, všechno je jinak.

Rozvíjející se příběh
Autorce se povedlo vytvořit příběh, který nějak vypadá na začátku a můžete o jeho existenci a pravdivosti být přesvědčeni přesně tak, jako všichni zúčastnění. A pak se začne pomalu odmotávat klubíčko nejrůznějších souvislostí, pohledů u druhé strany a zlo začne měnit svou tvář.
A prozradit můžu i to, že svou tvář může měnit i rádoby dobro.
Troufnu-li si zkoumat, za co asi Kelly Barnhillová dostala literární Cenu Johna Newberyho, pak bych tipla, že příběh zaujal právě tím, jak autorka rozbalovala jednotlivé charaktery postav jako z barevného celofánu, nebo z kousků zmačkaných novin a vždycky na vás vykouklo něco velmi překvapivého. Zvraty, které přesně sedly do všech budoucích událostí a ty bonbonky z papírků nikdy nebyly takové, jaké na první pohled čekáte.

Tím se jí povedlo udržet pozornost jak dospělých, kteří v příběhu mohou najít mystiku a krásný fantasy příběh, tak i dětí, které určitě zaujme barvité popisování prostředí, postav a kouzla, která tu jsou plíživá, jemná, efektivní i úplně tajná, sotva nahlédnutelná, jako jemné pavučinky, někdy až podobna prostým kouzlům přírody.
Rozvíjení příběhu bych tedy vyzdvihla jako SILNOU STRÁNKU KNIHY, a celý příběh tím, jak je obetkán svitem měsíce, dívčí, ženskou mystikou i vtipem fantazijních zvířat, se stává čitelným a pozoruhodným pro snad každého čtenáře.

Protože jsem si jista, že si tu každý něco svého najde.

Ukázka:
„Moc se ptáš. Nikdo neví, co čarodějnice s těmi dětmi, které sebee, dělá. Na to se nikdo neptá. Nemůžeme se ptát – copak to nechápeš? Příliš to bolí.
Dobře. Pojídá je. Už jsi spokojená?
Ne. To si opravdu nemyslím.
Matka mi vyprávěla, že sní jejich duši a jejich těla bez duše od té doby bloudí po zemi. Neschopna žít. Neschopna umřít. Duchem nepřítomna se bezcílně potulují světem. Nemyslím, že je to pravda. Zahlédli bychom je, nemyslíš?  Viděli bychom aspoň jednoho, jak jde kolem. Za všechny ty roky.“


To je pravda. Tak jsou tam ty duše, nebo ne? A je Luna tou poslední obětovanou?

O autorovi:
Kelly Barnhillová je autorkou pěti knih pro děti a mládež, napsaných v žánru fantasy. Ačkoli se i první čtyři setkaly s vřelým přijetím kritiků a získaly několik ocenění, teprve pátá – Dívka, která upíjela měsíc – přinesla Barnhillové doslova famózní úspěch. Byla oceněnou význačnou Cenou Johna Newberyho, čímž ale výčet cen a chvály nekončí. Spisovatelka žije v Minnesotě s manželem a třemi dětmi.
Vydalo nakladatelství Argo, 2018, www.argo.cz



 




02.06.2018 - Renata Petříčková