O uchopení osobnosti skladatele Fryderyka Chopina se už pokoušelo několik filmařů. Tím prvním byl Charles Vidor, který v roce 1945 ve filmu A SONG THE REMEMBER nechal Chopina zahrát lamačem ženských srdcí (ale také dobrým klavíristou) Cornelem Wildem. Chopin zde vyšel jako loutka manipulovaná dravou George Sandovou. Blíže k jeho životu měl snímek Alexandera Forda CHOPINOVO MLÁDÍ, ten se však soustředil jen na jeho sny o volnosti (v životě i v láskách) a na jeho hudbu interpretovanou Halinou Czernou. Pak přišel polský režisér vystudovaný ve Francii Andrzej Žulawski a v roce 1991 natočil poslední dny života velkého skladatele ve filmu MODRÁ NOTA. Pro úplnost dodejme, že v témže roce se skladatelovým životem zabýval i britsko-francouzský film Jamese Lapineho IMPROMTU zaměřený nejvíce na způsoby, jakými postarší matrona George Sandová získává lásku neduživého umělce a pak film na podobné téma Chopinova mládí od Jerzy Antzaka TOUHA PO LÁSCE, uvedený v roce 2002 i v našich kinech.

MODRÁ NOTA Andrzeje Žulawského na rozdíl od dvou právě jmenovaných se zabývá posledními dny Chopinova života. Většinou filmy o konci kariéry i života bývají smutné a slzavé. Tváří v tvář smrti se necítí dobře ani aktér ani divák. V případě Žulawského filmu je tomu trochu jinak, jak poznáte od jeho prvních minut. Jistě - Chopin je tu unavený a nemocný, trápí se tvůrčí krizí a lavíruje ve vztahu k majetnické George Sandové (Marie-France Pisier) a k její rozmarně vitální dceři Solange, rozkošně hranou režisérovou manželkou Sophií Marceau. Vše se odehrává na letním pobytu v Nohantu v roce 1846. V sídle baronky Dudevantové (George Sandové) se schází pozoruhodná skupinka osobností té doby. Je zde malíř Delacroix (Féodor Atkine), spisovatel Ivan Turgeněv (Serge Ridoux), zajíždí sem i Dumas-syn (Redjep Mitrovitsa), který předčítá nevinné Solange příběh „dámy s kameliemi“ a také Solangin nápadník sochař Clésinger (Auelien Recoign). Tahle směsice osob, národností i povah se splétá v nekonvenční mumraj. Sídlo Sandové je prodchnuto duchem tajemství, které přinášejí příchozí i které vycházejí z minulosti. Zcela v duchu doby zde v kostýmovém dramatu ožívají skryté i zjevné vášně, náruživosti, lásky, flirty, ale i intriky, závist a malost. V tomto světě se pomalu ztrácejí základní lidské hodnoty jako opravdost, štěstí a láska. Osoby se stávají podivnými bytostmi, které ztrácejí svoji lidskost. Jakoby to byly herci, čekající na režiséra, aby jim řekl, co mají hrát. Proto se zde objevují fantasmagorie (fantastické a neskutečné bytosti od strašidel po přízraky a mýtické postavy ve fantastických kostýmech) a dotvářejí fantastickou atmosféru, kterou můžete (ale také nemusíte) prožít.

 

Právě tento svět je pro extravagantního Žulawského příznačný. Jako výsostný umělec je povznesen nad touto celou „zahradou rozkoší i odpudivým smetištěm velkého výprodeje hodnot“ (jak to výstižně napsala Galina Kopaněvová.) Nad tím vším jako zachraňující a ducha ochraňující složka zní Chopinova hudba (na autentický Chopinův klavír ji hraje představitel hlavní role a navíc skutečný klavírista a znalec Chopinova díla Janusz Olejniczak), který – jak kdosi napsal – „vyhrál Chopina doslova až do poslední „modravé noty.“ Z malosti lidského bytí nás právě hudba přenáší do nadsmyslné velkoleposti a nádhery. Z kontrastu mezi křehkostí skladatelova těla a démonické síly jeho hudby vychází Žulawského film a vypovídá, že tělo může zemřít a rozpadnout se v prach, ale skutečné umění zůstane věčné. 

Foto: ceskatelevize.cz, imdb.com

********************************** 

MODRÁ NOTA (La note bleue)

Francie, Německo 1991, režie Andrzej Žulawski

uvádí ČT art ve čtvrtek 14. června od 20,20 hodin