Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Bohemian Rhapsody – skvělá biografie plná polopravd



Úvodník: Anebo lží, chcete-li. Přestože nejsem skalním fanouškem (a vlastně asi ani fanouškem) kapely Queen, množství nadšených reakcí mého okolí mě nakonec přesvědčilo k návštěvě kina. Fascinující podívaná se skvělým Rami Malekem v ústřední roli Freddieho Mercuryho má ovšem jeden velký háček. Prakticky nic z toho, co na plátně vidíme, se tak nestalo.
 

Článek: Když se mě matka po zhlédnutí filmu zeptala, jaké to bylo, odpověděla jsem, pro sebe poněkud nezvykle, slovem „dech beroucí“. Bohemian Rhapsody režiséra Briana Singera (Valkýra), film, tvářící se coby hudební biografie slavné britské kapely Queen, takový rozhodně je. Je v něm všechno, co by člověk od filmu, pojednávajícím o jeho oblíbené skupině chtěl – skvělá hudba, věrně vypadající hlavní protagonisté, jasný děj, který má spád, zachycení oné jedinečné atmosféry, kterou dokázali Queen podmanit davy, gradující děj až do svého velkého finále. Ano. Bohemian Rhapsody je velkolepá, dojemná, nádherná. Jenže při podrobnějším zkoumání také v mnoha okamžicích vylhaná anebo alespoň pozměněná.

Fakta, která Singerův film překrucuje anebo mění, se zabývá množství příspěvků na Youtube a samozřejmě mnozí bloggeři všude možně na internetu. Na celé věci by s přivřením oka nebylo nic zas tak strašidelného, kdyby promo filmu otevřeně mluvilo o pouhé inspiraci anebo kdyby byl divák hned v úvodu upozorněn, že kouká na pohádku (údajně jsem to měla pochopit z úvodního textu Bohemian Rhapsody, která zní na začátku). Té se totiž děj filmu podobá nejvíc.

Co že tedy bylo jinak? Tak kupříkladu hned seznámení Mercuryho s kapelou. Faktické nesmysly zasahují do jeho vztahu s životní přítelkyní Mary, nesedí seznámení a zaměstnání Freddieho milence Huttona. Klíčová zápletka s Paulem Prenterem, Mercuryho manažerem, milencem a hlavním zloduchem v jednom, je nadnesená, z velké části vymyšlená a Prentera, který stejně jako Mercury zemřel v 90. letech na AIDS zbytečně očerňuje. Rozkol kapely kvůli Freddieho sólové kariéře se nikdy nestal, časová osa jednotlivých událostí nesedí ani náhodou. To vše a mnoho dalšího bylo ve filmu pozměněno a neodpovídá to realitě.

Možná jsem konzervativní, ale pokud mi moje konzervativnost říká, že biografický film by se měl držet faktů, resp., že každý film, pojednávající o skutečných lidech by se měl snažit co nejméně mystifikovat, pak mi toto označení mojí osoby nevadí.

Co mi naopak vadí velmi,  je způsob, kterým současný Hollywood nakládá s fakty a realitou. Asi málokdo po zhlédnutí filmu sedne k počítači jako já a začne hledat, jak že to vlastně bylo. Nutno podotknout, že v tomto případě mnohdy úplně jinak, a to i v bodech, kde naprosto nechápeme důvod změny konkrétního faktu (seznámení Freddieho s kapelou, skutečné zaměstnání jeho milence Huttona či Queen na Live Aid).

Kladu si otázku, kam jsme se to dostali, ale odpověď asi nedostanu. Celý scénář Bohemian Rhapsody je o to víc zarážející, že na filmu údajně dohlíželi Freddieho spoluhráči, kytarista Brian May a bubeník Roger Taylor.

Bohemian Rhapsody tak na rozdíl od jiných hodnotících hodnotím na 80%. Kvůli vylhanosti bych dala méně, ale ruku na srdce – tomuto filmu se nedá upřít úžasná kamera, herecké výkony a zachycení atmosféry. Co se Rami Maleka v hlavní roli týče, doufám, že za roli Freddieho Mercuryho dostane Oscara, protože jeho práce s vlastním tělem, kterým dokonale evokuje zesnulou star je neopakovatelná. Na druhou stranu mám jisté výhrady k dikci, s níž Mercuryho hraje. Ačkoliv jsem jej znala jen z televize a neviděla jsem víc než několik rozhovorů, Freddie na mě nikdy nepůsobil tak moc „gay“ a ani tak moc divně (myšleno v běžných rozhovorech), jak ho Malek hraje. Nicméně, nejsem znalec, tady měl snad herec víc materiálů než já a tudíž víc důvodů, proč se nakonec rozhodl Mercuryho ztvárnit právě takhle.

Závěrem mi nezbývá poznamenat, že moje lenost mě dělí od zhlédnutí interview s tvůrci, v nichž bych se jistě dozvěděla, že je to vše umělecká licence, a tudíž, že jim a jejich záměru vlastně nerozumím (nebo jsem ho nepochopila). Co vím jistě, je skutečnost, že mně osobně by vadilo, kdyby o mě kdokoliv šířil nesmysly, teď nebo jednou, až tu nebudu, a nemám důvod si myslet, že by to Mercury anebo osoby jiné, ve filmu zmíněné, které se už nemohou bránit, vnímali vůči svým filmovým osudům odlišně. I přes onu uměleckou licenci…

foto: indiewire.com

 

07.01.2019 - Kateřina Sovová