Tisk článku ze serveru Rozhledna - Webmagazin.cz - Sonety ze stínu



Úvodník: Několik sonetů a básní ze sbírky NA HRANĚ STÍNU

Článek: SONET O ČESKO - NĚMECKÉ HRANICI
(České Pomezí- Cínovec-Georgefeld-Rosegrund)

Travnaté cesty k obloze vedou,
rozpadlé chalupy vítr cedí,
opuštěnost,bezmoc v nitru sedí,
chladné spršky, lhostejnost věků-zebou.

V cárech mlh křik a bolest prošlých roků,
z hrobů vzlíná touha po životě,
jsou v Bohu, zde kosti v němé cizotě,
Kristus zlomil smrt, není marnost kroků.

Tanec motýlů,vůně růží, lesů,
věrná modlitba zvonů Engel Gottes,
uplynulá desetiletí běsů,

blesky protnou obzor, v zemi střel tkví rez,
déšť,čas a hlína smývají stopy hrůz,
v pokojných loukách hranice, setba múz.


SONET O JAVORU

Oblak usedl na korunu javoru,
a ten ho nesl než se vznesl výš a výš,
v kmeni tisíce houslí znít uslyšíš,
smyčce větru na strunách listů, jména
tesaná v mramoru.

Tma se snáší se stříbrem hvězd a měsíce,
ten má družku věrnou jedinou nejblíže,
mráčkům lemy dozlatova olíže,
ve větvích plane záře, v temných bouřích
s živly běsníce.

V tisících houslích symfonií, sonát,
koncertními pódii javory zní,
vítr nestačí díla mistrů provát,

a zazpívat tolik písní lidských dní,
v něžné trávě růst, sklizeň, orba, setí,
hymnus vyraší, mračna rychle letí.


SONET O BARBOŘE (zatopený povrchový důl u Duchcova)

Kam jsi zmizela, potápko, tak hbitá,
pás oparu v dálce hladiny pusté,
déšť dal napít i břehům, trávě husté,
udice nastražená rybku chytá.

Jak černají mračna a horské hřbety,
blesk pročísne prostor a hrom zaduní,
kapky pleskají, vodou to zavoní,
rychlí ptáci, kam míří vaše lety?

V ztemnělé hlubině červánky mizí,
tiše na břehy usedá tma vábná,
hvězdy s oblázky ví o písni ryzí,

šeptají si slova prastará, dávná,
opuštěný břeh, pár věcí, šera víc,
doplaval plavec, nečeká nikdo, nic.

TVORBA

Beztvarému dán tvar
Tichu stupnice tónů
Neohraničenému vymezené
Nevyřčenému slovo
Bezbarvému hra odstínů
Jednotvárnosti rozmanitost
Z nicoty taženo něco
Podoba Boží člověku


MEDITAČNÍ II

Stoupat po žebříku námah až k závrati
nechat se smočit nekonečným deštěm hvězd
Jsme jen kapkami vybuchujícího a smršťujícího se vesmíru?
V mlčení a šeru lesa odpověď?
Ptej se času-odpoví obrazem
který jen odrazem
ve stopách Božích


Zdroj obr: http://poeziedol.sweb.cz/





10.03.2019 - Marie Dolistová