Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - GRAFFITI aneb sprejerova duše
Úvodník: K napsání pár řádek k tomuto tématu mě svrběly a pálily prsty už několik let. Je umění a umění. A pak je zcela odlišná kategorie – graffiti. Tedy abych byla přesná – trojkategorie. Projezdila jsem, dovolím si říci, dost zemí ale nikde jsem neviděla tolik posprejovaných a poničených zdí, než v našem hlavním městě, Praze. Předem se omlouvám, že budu specificky psát o Praze, nalijme si však čistého vína (nebo každý si můžete doplnit tekutiny dle své libosti). Ještě chvíli a naše matička stověžatá se bude moci přejmenovat na posprejovanou.
Článek: Mám takovou teorii, ale klidně mě opravte, jestli se zcela mýlím. Každý máme někdy v životě pocit, že chceme za sebou něco zanechat. Někdo méně, někdo více. Někdo to má hozené tak, že chce svou energii vložit do něčeho prospěšného. Pak jsou tací, u nichž mám velké podezření, že musí něco provést jako formu takového katalyzátoru vlastní chyby, prohry, malosti. V případě graffiti se tříská chuť dělat něco zakázaného a nebýt při tom chycen, být inkognito a takzvaně „nenápadný“. I když, co si budeme nalhávat, autora v komunitě stejně mnohdy styl a místo prozradí.
Začnu od toho, dle mého skromného pohledu, nejhoršího, s čímž se určitě setká mnohý majitel čerstvě natřených budov. Zde neúspěšný tvor zanechá jen spoušť ve formě klikiháků, nesmyslných nápisů a rádoby přisprostrlých hesel (v angličtině ještě mnohdy špatně vyhláskovaných). Nevím, mě nikdy ani ve snu nenapadne, když vidím velkou volnou plochu, že by se tam nějaký klikihák hodil, nedej bože, že by mu slušel. Krátkou chvíli plochy, nově postavené mostní sloupy, čerstvě postavené budovy, nově zateplené obytné domy zůstanou čisté, aby někomu jednoho dne tzv. ruplo v bedně, a už se tam objeví nějaká čmáranice. Ve velmi malých případech se majitelé snaží vandalské „dílko“ odstranit, pokud je to záležitost vlastníka města/státu, a jsou tam jakž takž rádoby barevné malůvky, ty už tam zůstanou a pokaždé, když místy projíždím, se tam objevují nové a nové rádoby kreace autorů, kteří bohužel v sobě nenašli cestu, jak to své pnutí a rádoby kreativitu přetavit na činnost, která by naopak neškodila či dokonce někomu jinému pomohla. Při procházkách historickou Prahou mě velmi mrzí, že se takovéto počmárané zdi na krásných nových malbách rozšiřují bohužel už i v takové oblasti, jakými je Pražský hrad.
U velkých ploch jde krásně vidět ta malost autorů, jelikož jsou stěny a zdi počmárané do výše maximálně tam, kam dosáhne natažená ruka. Pokud se „graffiti“ či opravdové graffiti objeví tam, kde je nutno už nějaké té akrobacie a výškových činností, tam by se dalo uvažovat o jednom bodu alespoň za snahu.
Trochu vyšší level už je situace, když se sprejeři frajeři rozhodnou ozdobit nějakou nevábnou zeď či nějaké místo obrázky, které už mají nějakou logiku, určitým způsobem do lokality zapadají a třeba jsou i vizuálně zajímavé a pro oko inspirativní. Zde se dá kvitovat s povděkem alespoň částečná představivost a kreativita autora.
Pokaždé ale při přejezdu jedné lokality na Praze 4 s povzdechem a údivem zírám na dílko opravdových umělců, vlastně nevím, jestli je jich více nebo je jeden. Každopádně takovému street artu se nedá jinak než obdivně tleskat. Věřím, že na ploše k tomu určené a po dohodě krášlí v rozmezí tak 20ti metrů úžasné kresby nadživotní velikosti, na kterých člověk může nechat oči. Jelikož je to na stěně, která zajisté při budoucí demolici a následných rekonstrukcích padne, bude velká škoda, když dílka zmizí. S jistotou však můžu tvrdit, že oproti vandalským nesmyslným klikyhákům, které budou přetřeny a jejich autoři neznámí a zapomenuti, o autorech takových kreseb lahodících oku, krášlících okolí, které nikomu nevadí a nic nevandalizují, se bude ještě dlouho hovořit.
***
Autorem street artu na úvodním foto – ChemiS
V koláži: street art na legální ploše bývalého cukrovaru Modřany
12.03.2019 - Eve Edwards