Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Proč Bůh dopouští zlo?



Úvodník: Víte co? My nenapravíme svět, my se na něj můžeme jen lépe podívat. A pochopit, jaké místo má na světě zlo. Pochopit polaritu a smířit se s tím, že vždycky tu budou obě strany jedné mince. Takové je prostě bytí na Zemi.

Článek:  Milan Kučera se vrhl do obtížného tématu, které ale dokázal zpracovat velmi lehce, čtivě a s velkou nadějí, že po téměř devadesáti stránkách vás zanechá zrelaxovanými.
A s chutí žít život odvážněji, protože… a to už záleží na každém, co si vycucne z této knihy. Pro mě to třeba byla výzva, že se všemu vyplatí v životě postavit a zkusit. Litovat toho, co jsem nezkusila – to nechci. Litovat chci maximálně toho, že jsem něčemu dala šanci. Ostatně, na to jsem expert!

Jak je to s tou nápravou světa? Nepokoušejte se….
Jasně, do jisté míry mi je jako ženě ta kniha proti srsti, protože bych třeba ráda zažila svět bez toho, aniž by nám zvířata musela sloužit jako potrava, aniž by země byla drancována neekologickým zemědělstvím, aniž bych musela být neustále ve střehu před lidskou zlobou a podlostí. Ale… čekat na to, že tyhle věci ze světa zmizí nebo se jim fanaticky stavět… to bych mohla dopadnout jako celé křesťanství, jak tu je správně podotčeno – tolik dobra v ústech a za zády Satanovy dary: inkvizice, válečné výpravy, násilí, pedofilie. Ano, jak autor správně píše, příliš potlačované zlo poté vybuchuje do tváře v jiné podobě. Ne nadarmo má někdy ďábel nejsladší podobu.
Žít v souladu sám se sebou, se světem a nahlížet na něj tak, aby naše dobro bylo stále ještě v našich silách. Aby nás boj za dobro nevyčerpal.
Citace z knihy: „Také v Bibli nenacházíme jediné místo, kde by Ježíš vyzýval k nápravě tohoto světa. Člověk se domnívá, že svou aktivitou, svým konáním, dokáže změnit svět k lepšímu. Neměníme však svět, nýbrž naše nazírání na něj. Naším úkolem je porozumět tomu, že celý tento polarizovaný svět je jen Jednota rozložená v čase. My nedokážeme pozorovat či vnímat oba póly najednou, proto jsme odkázáni vnímat je v čase.“
Napravit svět může každý jen do výše svých sil. Pochopila jsem to správně? A naše nazírání na svět je o hledání rovnováhy a o vědomí, že někdy se věci dějí i pro nás podivně, ale stále někde ve skrytu spravedlivě.

Na své si přijde matematik, praktik i člověk s hlavou v oblacích
Řekla bych, že na své si v této knize přijde každý. Praktik, i ten, kdo neustále hledá, nachází i nenachází duchovní pravdy. Ten, kdo se dívá na svět střízlivě a až krutě. I ten, kdo si rád poplave v růžových květech. Všichni. Protože autor vždy končí u toho středu. V Jednotě, Nicotě a kdovíjak všelijak se tento stav nazývá. Pro mě je třeba trefné slovíčko „Nula“, aby nula byla nulou, musí mít svá mínus a svá plus. Polaritu. Miluju nulu, ale vím, že se musím občas vydat do plusu, a občas do mínusu. Abych tu nulu náležitě ocenila.
Abych měla odvahu žít. Abych měla zkušenosti….
Každý tu najde to své. Téměř devadesát stran, které do jisté míry dokonale shrnují lidské bytí, fungování světa a nenabízejí podbízející odpovědi a jednoznačné pravdy. Nabízí něco, co tu nejspíš je od věků nejstarších. A spoustu myšlenek k tomu.
I těch vašich, a garantuji vám, že vám tahle kniha z hlavy nepůjde. Už totiž začínám myslet na to, jestli na tomto principu vznikl i vesmír a Země jako planeta… Ach ach… a takhle to s touhle knihou je pořád dokola.
Nenechá váš mozek nudit!

Milan Kučera, nakladatelství Petrklíč v r. 2019
Zdroj obálky: 
www.petrklic.info




 



09.03.2019 - Renata Petříčková