Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Kultura za protektorátu
Úvodník: Roku 2017 zeditovala velmi schopná Lucie Antošíková 27 statí 29 autorů na téma kultury protektorátu Čechy a Morava (přičemž po vzoru knížky volme nadále u protektorátu malé p).
Sama editorka přispěla výtečnou studií o zobrazování protektorátu v dobové literární produkci a nepreferuje literární kvality analyzovaných děl, protože ji víc interesuje „způsob pojmenování výchozí materie“.
Článek: Antošíková přitom ovšem nahlédla do mnoha a mnoha rozličně významných knih. Jsou mezi nimi Děti a dýka (1942) Františka Langera, Most (1943) Jiřího Muchy, V zajetí Antikristově Čestmíra Jeřábka (1945), Co nebude v dějepise (1945) Bedřicha Golombka, Ďáblem posedlí Václava Kaplického (1946) či Volání o pomoc Jana Weisse (1946). Jak upozorňuje, do jisté míry studií navázala na příspěvek Jana Budňáka zaobírající se Imaginací protektorátu v exilových románech česko-německých autorů Franze Carla Weiskopfa a Ludwiga Windera, což jsou vývojové prózy s hrdiny jen postupně dozrávajícími k odporu vůči nacismu.
A ještě jedna skvělá studie je zde - a fakticky jako těžiště knihy. Napsal ji Daniel Jakubíček a studie na stránkách 207-228 zevrubně analyzuje tehdejší početnou historickou prózu, která se stala prostředkem aktualizace a aktivizace historického vědomí. Jakubíček také připomíná, že právě „historismus“ byl českou specialitou a „celospolečenskou zálibou“ už od 19. století. Až do rozpadu monarchie, ale znovu právě i za druhé světové války.
Daniel Jakubíček dále cituje Mojmíra Grygara, který roku 1965 napsal, že „význačným rysem Vančurovy dějinné koncepce bylo, jak zpřízvučňuje účast opomíjeného lidového prvku na světodějných obratech; třebaže nikdy nejde tak daleko, aby spolu s Tolstojem nadobro popíral význam hrdinství jedince.“
Jakubíček se víc zajímá o časoprostorové určení děl než o tematická, umělecká a žánrová dělící kritéria. Prosekává se jako historik dějinami již od nejstarších časů a vždy spolu s analyzovanými knihami. Vedle Obrazů z dějin národu českého (1939-1948) připomíná mnohé další, a také Olbrachtovo Ze starých letopisů (1940) či Staré pověsti a legendy (1941) Leontiny Mašínové. Upozorňuje přitom na to, že aktualizační náboj tu většinou nechtěl být prvoplánový. A hle, to dodržela i dobrodružná Jeřábkova trilogie Legenda ztraceného věku (1938-1939) z časů českých pověstí.
Jakubíček analyzuje i Křelinův román Dcera královská, blahoslavená Anežka Česká (1940) a Mařánkovu Trilogii pětilisté růže (1938-1942). Mimo to i husitský román Karla Nového Rytíři a lapkové (1940) anebo dva soubory novel Františka Heřmánka U bratra celého světa (1944) a O nesmrtelném regentovi (1949). Jedinou za okupace vydanou knihou o fatálnosti bitvy na Bílé hoře byla pak prvotina Miloše Václava Kratochvíla Bludná pouť (1939).
Minimální průchodnost ovšem mělo v protektorátu téma revoluce roku 1848. Přesvědčil se o tom Eduard Bass díky Čtení o roce osmačtyřicátém (1940), které bylo zcenzurováno a v pravé podobě poprvé vydáno teprve roku 1948. Z literárního hlediska je zvláštní, že název téhle populární kroniky vůbec nekoresponduje s obsahem! Jak to? Bass popisuje děje let třicátých a čtyřicátých a končí už na prahu roku 1848.
„Bassovu apoteózu češství“ v naší knize skvěle rozebírá Erik Gilk v další ze studií, a to na genezi a okolnostech vzniku i recepci až dosud třiadvacetkrát vydaného (a všemožně adaptovaného) románu Cirkus Humberto (1941).
Další podstatným bodem knihy je příspěvek Karla Komárka Jaroslav Durych za protektorátu. Rekapituluje a prověřuje občanské postoje talentovaného autora a dochází k závěru, že byl po válce možná záměrně souzen jen za jediný článek znevažující Masarykovu památku, přičemž tento článek nacismu pomohl vskutku nesmírně nepřímo.
Ale i ty „horší“ Durychovy texty mají do jednoznačné propagandy daleko.
Vedle těchto pěti pro mnohé možná stěžejních textů o protektorátní literatuře obsahuje kniha i dvě studie o lyrice Jaroslava Kolmana Cassia (tu napsali Frances Jackson a Martin Pilař), text Obraz české poezie v časopise Akord v době protektorátní od Ivy Málkové a esej Zdeňka Brdka Protektorátní debata o mladé literární produkci.
Další z celkových šesti oddílů knihy se věnují protektorátnímu tisku (Pasivně rezistentní postoje v úvodnících Lidových novin na jaře a v létě 1939 od Pavla Večeři, Proměny obsahu populárních týdeníků v období protektorátu od Pavla Suka a Satira vnitřní i vnější od Michala Jareše), Filmu a rozhlasu (například tehdejším Vávrovým adaptacím literárních děl), Hudbě a Divadlu, kde najdeme i kapitoly Blanky Jedličkové o soukromých divadlech a text Vladimíra Justa Konformisté, kolaboranti, nebo hráči s ohněm?
Hudby se týkají studie Gabriela Gössela a Filipa &Síra Texty populárních písní z období protektorátu a studie Petra Koury Jazzová hudba v protektorátu Čechy a Morava. Posledně jmenovaný text knihu uzavírá, přičemž Petr Koura zrušil pár mýtů. Třeba ten o zakázaném jazzu (oné „kultuře negrů“), anžto právě s jazzem se mladí mohli i za války setkávat hojně. Ale je fakt, že byl solidně maskován.
Svazek je uveden sedmi dalšími, již obecnějším studiemi o kulturních kontextech, literárních cenách a soutěžích, politizaci jazykových kódů (napsal Václav Velčovský), Dvou světech jazykovědné bohemistiky (napsala Martina &Smejkalová) nebo Pražském lingvistickém kroužku (Maria Havránková a Vladimír Petkevič).
Dalšími autory jsou František Podhajský (Julek Fučík džendrující? Ohlas a metoda Boženy Němcové bojující), Kateřina Piorecká či Pavel Janoušek, o němž ještě pár slov.
Pavel Janoušek se ve své - knihu uvádějící - studii na konci vtipně proklove až ke svému skoro-jmenovci Pavlu Janáčkovi, a to v souvislosti se znejistěním vztahu mezi uměním a populární kulturou. Věc se bude možná zdát k nevíře, ale tato kniha je pouze zdánlivě jen pro náročnější čtenáře a ve skutečnosti je navzdory temnému tématu až neuvěřitelně čtivě napsaná a dokonce z mnoha procent i zábavná. Ty dobré knihy a kvalitní novinové články ji jednoduše prosvětlují.
Napsala Lucie Antošíková (i editovarka) a 27 dalších autorů
Zatemněno. Česká literatura a kultura v protektorátu.
Jako desátý svazek edice 1938-1953 vydala Academia. Praha 2017. 424 stran
21.03.2019 - Ivo Fencl