Tisk článku ze serveru Rozhledna - Webmagazin.cz - FROST – fantasy román Oskara Fuchse



Úvodník: Druhé vydání prvotiny Oskara Fuchse znovu představí zájemcům o žánr fantasy válečného mága Zikmunda Frosta. Nadšenci budou opět štěstím vrnět a při četbě budou blahem bez sebe. Jak by ne – FROST patří bezesporu k mimořádným dílům a jeho autor se  jím etabloval do nejvyšších příčkách tohoto žánru. Otázkou zůstává, jak budou reagovat čtenáři, kteří se s fantasy tohoto druhu setkají poprvé.
 

Článek:




Budu-li mluvit za sebe, považoval jsem odklon k tomuto žánru (někde jsem četl, že se jmenuje splatterpunk) za změnu ve své četbě a pokus o poznání něčeho nového. Zaujala mě nabídka nakladatelství Epocha, hovořící o „válečném mágovi, který se místo prohánění sukní musí věnovat práci pro Organizaci, což mimo jiné obnáší eliminaci čarodějů a dalších potvor.“ Z ukázky mě zaujal styl krátkých, úderných vět a specifický autorův humor. Pak přišla vlastní četba a smršť, na níž jsem moc nebyl připraven a s níž jsem se musel delší dobu vyrovnávat. Ale neodložil jsem knihu, byť militaristické akce mě nejen nepřitahují, ale odpuzují – a udělal jsem dobře. Překonaje desítky a stovky skosených mrtvol od plyšáků a vycpanin v muzejním brněnském pavilonu Anthropos po zdrojáky a jiné „potvory, “ dávající magickou sílu čarodějům a jejich lidstvo ohrožujícím nekalým praktikám – a to v současnosti i v dávné minulosti – jsem přišel knize a jejímu stylu na chuť.

Vždy jsem si myslel, že magickou silou nadaní jedinci tuto moc používají jen v nejnutnějším případě a že spolu s ochrannými prvky, jako wolframový náramek, akátové dřevo či speciální oblečení a „nabití“dokáží eliminovat čarodějné nečisté síly. Až zde jsem zjistil, že to vše nestačí a je nutný celý arzenál zbraní, proti nimž legendární kalašnikov je dětskou hračkou. Ale předvídající šéfová Organizace (!)– vrchni koordinátorka antimagnetické sekce Angela - rozhodla a poslala do akce i lokalizátorku (!) Naty. Čaroděj Bim zbavený zdroje síly je zneškodněn, ale to je jen začátek další Frostovy eskapády, který s oživlým a nadmíru vzdělaným vlkem odjíždí na Býčí skálu u Adamova, v jejíchž útrobách oživla kostra dávného čaroděje a hrozí neplechami.


I tady Frostovi, jemuž v akci „mluvěj běžně nejen zvířata, ale i věci,“ hrozí nebezpečí a opět se dostává ke slovu arzenál zbraní nejnovějších typů. Jako správný hrdina s jejich přispěním se ubrání fragmentům negativní magie a směs soli a šafránu dokoná konec čarodějníka. Pak se ale ukáže, že Frost, dnes bydlící v Lanškrouně, byl o několik století dříve majitelem hradu Cronvelt neboli Krotenful (dnes Žichlínku). Spolu s dalšími válečnými mágy – Rusem a Němcem (a za přímé pomoci neodlučitelného a v historii značně zběhlého vlka) se zaplete do únosu Věstonické Venuše a následného vydírání, ale jeho hlavní důvod je v pomstě za smrt dávné milenky. Musí se vrátit zpátky, mnoho století, což není nic nemožného, znáte-li časovou smyčku či prostupovou bránu. A tady v minulosti musí zaútočit municí ještě údernější. Tanky ve středověku – to už se bavíte nadmíru skvěle. I tady pomáhají dávné kamarádky – jako strážkyně močálu Temná, mající schopnost se nasytit armádou vojáků, ale poskytující také Frostovi pomoc při překonávání vzdáleností stylem jakéhosi rogala (či – vzhledem k plovacím blánám - jakéhosi předchůdce UFA?). Jen nevím, jak si poradí s tunami mrtvého materiálu – její apetit není nekonečný. A to nemluvím o tom, jak by za Frostem musela napochodovat armáda funebráků Kovošrotu, aby uklidili vypálené nábojnice.

Ne, nejde vše prozradit, čtenář si musí své potěšení z četba vychutnat a užít  – stačí zmínit, že Frost potká svoji dceru, ubrání sebe i Organizaci, vylíže se z podrazu, který byl na něho nastrojen a v plné síle se může pustit do dalších bojů. V plné síle i mužské, protože ani soustředěný útok všech chtivých ženských, mu nevezme jeho magické schopnosti a lze jen očekávat, kde a při jaké příležitosti se s ním v další knize setkáme.

Začal jsem tento článek svým zděšením nad prvním kapitolami Fuchsova díla. Přiznám, že nebýt autorova osobitého humoru (a zdaleka nejde jen o „přejmenování“ zastávek v Brně) jsem možná nepokračoval. Ale čím dál více mě styl vyprávění zaujal, a – přiznávám – jsem se po přečtení začetl znovu a vychutnal si některé podrobnosti, které mě unikly. Žánru jsem přišel na chuť a způsob psaní Oskara Fuchse považuji za mistrovský. A to jsem ještě nezmínil to, co cením velmi vysoko – mistrovsky dokonalý a osobitý pohled na české dějiny v předposlední kapitole, což by měl absolvovat každý zapšklý profesor dějepisu. S každou další stránkou jsem stále více nabýval přesvědčení, že autor přesahuje zvolený žánr. Tím, že všechno je zveličené, zmnožené, přeexponované a podložené notnou dávkou často tvrdého humoru, dociluje toho, že knihu musím vnímat jako parodii. Parodii na žánr jako takový a tak trochu možná i jako úsměvně pozdvižené obočí nad jeho notorickými a bezvýhradnými obdivovateli.

Oskar Fuchs (* 1982)
Vystudoval střední školu technického zaměření, po maturitě se věnuje práci v oboru. Odmala jej fascinovala historie a pověsti rodného města Lanškroun, stejně tak celého bývalého regionu Hřebečsko/Schönhengstgau. Kromě toho má zálibu v mytologii, kynologii, technologiích, vojenství, pravěku, dějinách obecně a černém humoru. Ke psaní se dostal, jak tvrdí, vlastně náhodou. První pokusy zapadaly svým rámcem do čisté fantasy, popřípadě sci-fi, plynule ale přešly do povídek a novel, v nichž začal k doplnění akčních prvků využívat reálie a poznatky získané díky svým zálibám. Většina z nich končila v šuplíku, rozhodnutí publikovat přišlo až o několik let později, na intenzivní nátlak přátel, z nichž mnozí sami píší, nebo se věnují literární činnosti. Akční fantasy román Frost je jeho debutem.

*************************************
Oskar Fuchs: FROST
Vydalo nakladatelství EPOCHA Praha ve druhém upraveném vydání, 2019
 


06.04.2019 - Stanislav Polauf