Tisk článku ze serveru Rozhledna - Webmagazin.cz - LUDVÍK BAVORSKÝ – historický epos Luchina Viscontiho



Úvodník: Postava posledního bavorského krále Ludvíka II. (1845-1886) českým divákům možná mnoho neřekne, ale ve své zemi je obklopena romantickou aureolou. O jeho životě a smrti dodnes koluje řada protichůdných dohadů, což vedlo několik tvůrců k natočení životopisného filmu. V roce 1972 se toho úkolu ujal vynikající italský tvůrce Luchino Visconti a vytvořil obdivuhodné velkolepé dvoudílné dílo, kterému by slušelo velké plátno kina spíše nežli televizní obrazovka. Ta je však jedinou možností jak se s tímto mimořádným zážitkem setkat.
 

Článek:


Ludvík II. byl tragickou postavou své doby. Na trůn nastoupil příliš mladý a o vládnutí neměl přílišný zájem. O to více ho lákalo umění. Jak o něm řekl režisér: „Byl to Medici z druhé poloviny 19. století... žil mimo svou dobu, ale jeho život byl mimořádný, byla to nadprůměrná osobnost, která se vymykala běžným měřítkům, byl to renesanční vladař a stal se obětí intrik, možná i svého neukojeného velikášství.“  Všeobecně se soudí, že Ludvík, poslední bavorský král, byl blázen. „To není pravda,“ odporuje Luchino Visconti „měl jasnou mysl.“ Také se tvrdí, a koluje o tom mnoho dohadů, že spáchal sebevraždu utopením v jezeře případně, že se stal obětí palácového převratu. Právě pro tuto nejednoznačnost ponechal Visconti okolnosti Ludvíkovy smrti nevyjasněné.

To, co režiséra fascinovalo, byl vztah Ludvíka k hudbě, zvláště k dílu Richarda Wagnera. Ta ho fascinovala již v dětství, kdy jako chlapec zhlédl představení Lohwengrina. „Za to, že existuje Wagner, vděčíme Ludvíkovi II.,“ řekl režisér, ale také nezapomněl dodat, že Wagnerův vztah ke svému mecenáši byl velice chladný. O tomto vztahu pojednává především první část filmu.

Helmut Berger
Mladý král byl bezbrannou bytostí. odmítal válčit a rád by žil mimo skutečnost, jen uprostřed svého dvora a svých věrných. Druhá část snímku se soustřeďuje na Ludvíkův milostný vztah k jeho sestřenici, rakouské císařovně. Ten však nikdy nedošel naplnění. O to více filmem probleskuje Ludvíkův vztah k mužům, byť pojednaný velice decentně.

V díle geniálního režiséra Luchina Viscontiho, potomka šlechtického rodu, se vedle světoznámých děl jako ROCCO A JEHO BRATŘI, GEPARD či HVĚZDY VELKÉHO VOZU, představuje LUDVÍK BAVORSKÝ po SOUMRAKU BOHŮ (1968) a SMRTI V BENÁTKÁCH (1970) poslední část „německé trilogie. "Jestliže v SOUMRAKU BOHŮ sledoval Visconti rozklad rodiny v pokušení moci, v LUDVÍKU BAVORSKÉM vyprávěl příběh vzestupu a pádu muže, pro kterého byla moc až na posledním místě,“ napsal Aleš Říman. .

Romy Schneiderová, Helmut Berger
Do titulní role obsadil režisér ze SOUMRAKU BOHŮ osvědčeného Helmuta Bergera, v dalších rolích se setkáte s Trevorem Howardem jako Wagnerem, Silvanou Manganovou jako jeho ženou a Romy Schneiderovou jako císařovnou Alžbětou. Ve filmu vyniká Viscontiho nákladná péče o každý detail, počínaje hereckým ztvárněním přes dokonalé a věrné kostýmy a rekvizity. Natáčelo se na autentických místech (kamera Armando Nannuzzi). Mimořádný význam má ve filmu barva, která má výrazně dramatickou funkci a pomáhá vyjádřit Ludvíkův duševní stav.

Postava Ludvíka II. inspirovala již v roce 1955 režiséra Helmuta Käutnera k natočení filmu LUDWIG II: GLANZ UND ENDE EINES KÖNIGS. V roce 1972 natočil v Německu Hans Jürgen Syberger druhou německou verzi filmu, která se dostala do kin před Viscontiho dílem. Pod názvem LUDVÍK II. BAVORSKÝ možná znáte i nejnovější verzi v režii Marie Moelle a Petera Sehra (Německo 2012).  

********************************** 

LUDVÍK BAVORSKÝ (Ludwig II.)
Francie, Itálie, západní Německo 1973
režie Luchino Visconti
uvádí ve čtvrtek 30. května ČT art, 2. díl pak ve čtvrtek 6. června opět ČT art

 
 
 

24.05.2019 - Stanislav Polauf