Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - LÁSKA A SÝR V PAŘÍŽI – Pod Eifellovku zve Victoria Brownleeová


Úvodník: Jak nejlépe přežít zlomené srdce? Tak zní úvodní otázka na přebalu knihy australské spisovatelky Victorie Brownleeové, která nyní přichází na knižní trh. Jak nalézt ztracenou životní rovnováhu, ptá se její hlavní hrdinka Ella. Odpoví si tak, že se z rodného Melbourne sebere a odjede co nejdále od proradného partnera – až do města lásky a kvalitního jídla Paříže.

Článek:






Zkušené čtenářky po přečtení kousku anotace zalistují v paměti a řeknou si – to už jsem v poslední době četla několikrát. Vzpomeňme si s nimi: 
•    studentka Mireille v knize Mireille Guilianové FRANCOUZKY NETLOUSTNOU z obavy před vzrůstající nadváhou rychle utíká ze Spojených států do Francie u vědomí paradoxu, že ač jsou Francouzky známé svým požitkářstvím, zůstávají až do vysokého věku štíhlé a vitální.
•    V románu JÍST, MEDITOVAT, MILOVAT Elizabeth Gilbertové (známým i z filmového zpracování s Julií Robertsovou v hlavní roli) spisovatelka Liz po rozvodu hledá cestu k vlastnímu nitru cestováním po světě – v Itálii se naučí vychutnávat jídlo, v Indii meditovat a v Indonézii najde znovu odvahu milovat
•   Íránská spisovatelka Kamin Mohammadi zase v románu BELLA FIGURA opouští stresující zaměstnání v Londýně a odjíždí do Florencie zkusit žít jinak a vnímat každou chvíli všemi smysly

Všimněte si – všechny spisovatelky píší sami o sobě a jejich hrdinky nesou jejich vlastní jméno, všechny utíkají od ženského údělu a hledají něco jiného – smysl žití, vyrovnání sama se sebou i lásku. A vždy, mnohdy spletitá cesta vede přes jídlo a kulinářské požitky. 

Nyní je tu hrdinka Ella, která věří, že „nejlepší lék na zlomené srdce čeká ve městě pod Eiffelovkou,“ jak praví podtitul románu Victorie Brownfeelové. Autorka sice nedala hrdince své jméno, ale přiznala, že hodně událostí je autobiografických. Proč vlastně Ella opouští Melbourne? Jako naivka čekala od svého partnera, s nímž prožila osm let, snubní prsten a nabídku k sňatku. Místo toho jí na exklusivní večeři zdrtí sdělením, že odjede do Indie „meditovat“ a nalézt sám sebe. No řekněte, čtenářky, není to šok a nenaštvalo by vás to? Sice nevíme, jak těch osm let proběhlo (Ella na ně nevzpomíná),  ale od takového muže raději dále. Co nejdále. V Paříži, ač velice málo znalá francouzštiny, žije Ella nejprve z úspor a poté si hledá zaměstnání. Jako myčka nádobí si přivydělá na delší pobyt, v němž - ano, tušíte dle názvu knihy - bude hrát hlavní roli sýr. Respektive mnoho sýrů, protože jak Ella zjistí u prodejce „pana Sýraře“, Francie má víc druhů sýra než je dní v roce. A zrodí se sázka s prodejce Sergem, že je dokáže za rok všechny ochutnat...
Ilustrační foto puntomarinero.com
Jestli čekáte lásku, ta přijde až později. To už Ella má svůj blog a dychtivé čtenářky, které sledují její sázku. Pak teprve přijde čas na rozkoše. Vyhne se mamánkovi, u jehož matky chvilku bydlí, a zaujme ji šaramantní novinář Gaston, s nímž stráví pár večerů v kavárně i v posteli. Pochopitelně to nedopadne dobře – maminka jí připomíná (stejně jako asi všechny matky) to letité klišé, že si vybírá stále stejný typ muže, který se k ní vůbec nehodí. Takže láska k sýru a k městu na Seině dlouho převažuje. A platí i druhé osvědčené klišé – čím máte někoho blíž, tím méně ho vnímáte jako partnera.

Teď už je jasné jak to dopadne, že stejně jako kdysi ve všech dílkách „červené knihovny“ najde muže svého života a bude s ním, jako v pohádce, šťastně žít až do... (chtěl jsem napsat až do smrti, ale poučen dnešní dobou sem patří spíše až do rozvodu). Pokud si nebudete všímat drobností jako třeba faktu, že Ella má to štěstí, že všichni Francouzi, s nimiž se setká, ovládají „perfektně“ angličtinu, nebo, že její kafe považuje barista Cris za “děs“ (i když uvařit ho v automatu zvládne snad každý) a podobně, má kniha své kouzlo, s nímž vás jistě zaujme. Bohužel ani objevování krás Paříže nemá v knize tolik příliš místa jak byste čekali a pokud jde o sýry, dočkáte se jejich názvů i stručného zhodnocení, ale nějak mi chybí osobní prožitek Elly, který by povzbudil mé slinné žlázy. Navíc je třeba ji obdivovat – snít takové množství sýrů bez toho, že byste sýr do smrti nenáviděli, to chce odvahu. 

Ale dosti ironie a výhrad – kniha si své čtenářky určitě najde a můžete ji s klidným svědomím dát i jako dárek (škoda, že není v tvrdém obalu). Potěšení z ní mohou mít i muži, sám jsem toho svědkem, protože kromě nahlédnutí do francouzské gastronomie v ní najdete i kousek poznání ženského myšlení. Autorka v doslovu přiznává, že „Francie ( a ta spousta jídla a vína) pro mě představuje neustálý zdroj radosti a inspirace.“ Takže neváhejte, nalijte si sklenku dobrého francouzského a pusťte se do četby. Kniha se čte lehce (i dík dobrému překladu) a naladí dobrou pohodu. Což v dnešní době kriminálek a thrillerů jistě uvítáte.

Victoria Brownleeová
je zkušená novinářka píšící o jídle do renomovaných kulinářských časopisů. Narodila se v Melbourne, ale většinu posledních deseti let strávila cestováním po světě a ochutnáváním místních jídel. Nakonec na dva roky zakotvila v Číně, kde pracovala jako redaktorka časopisu Food &. DRINK v &Sanghaji. V roce 2016 vyměnila knedlíčky za sýry a usadila se s manželem a dcerou v Paříži, kde žije dosud. LÁSKA A SÝR V PAŘÍŽI (Fromage ? trois, 2018) je její prvotina, v níž zúročila zkušenosti a zážitky ze své práce. 
*******************************************************
Victoria Browleeová: LÁSKA A SÝR V PAŘÍŽI
z anglického originálu přeložila Hana Sichingerová
vydala GRADA publishing, a.s. 
pod značkou METAFORA v Praze roku 2019

 
 
 

15.10.2019 - Stanislav Polauf