Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Zlodějka knih - kdo ji nečetl, okradl sám sebe



Úvodník: Hodíte kostkou, sledujete, jak padá, a uvědomujete si, že tohle není normální kostka. Svádíte to na smůlu, ale přitom jste celou dobu věděli, že se to musí stát. Přinesli jste si to s sebou do herny. Celý stůl to cítil z vašeho dechu. Od začátku vám z kapsy čouhá Žid. Přilepil se vám ke klopě; a už když házíte, víte, že padne sedmička – jediná věc, která najde způsob, jak vám ublížit. Padne na stůl. Zírá vám do očí, zázračná a ohavná, a vy se odvrátíte se sedmičkou zahryzlou do prsou.
Markus Zusak, Zlodějka knih

Kdo tuhle knihu nečetl, okradl především sám sebe.

Článek: Je bolestivá i něžně jemná. V tomto případě skutečně můžete zcela po pravdě říci, že je to kniha krásně hrozná či strašlivě krásná, obojí je pravda. Budete se bát číst dál, protož budete vědět, že to bude bolet. Budete muset číst dál, protože ten příběh žijete. Ocitli jste se v poslední fázi závislosti.

Je to intenzivně hluboký prožitek daný nejen tématem, ale především způsobem zpracování. Zusak používá nádherně neotřelá spojení, která vás chtě nechtě dostanou do kolen. Chytí vás za flígr a proplesknou vás nebo vám stáhnou dušičku do té nejtitěrnější velikosti. A pak vás vynesou až na vrchol nebes a ukážou vám neuvěřitelně dojemnou krásu, zachycenou ve vánku mezi galaxiemi... dokud zase nepadnete na kolena do toho nejšpinavějšího bláta a někdo vám nešlápne na záda. Každé druhé slovo je jako úder. Každé první je jako něžné pohlazení. A všude je tolik pravdy...

Pršelo, jako by padaly šedivé štěpinky z ořezávátka.


Zlodějka knih je plná syrového lidství v té nejděsivější i nejušlechtilejší podobě. Odehrává se v Německu těsně před a během druhé světové války a hlavní hrdinkou je malá dívka Liesel, kterou vychovávají náhradní rodiče. Je to krutá doba i pro Němce, na každodenním pořádku je hlad a všudypřítomné násilí, tím spíš že Liesel se svými pěstouny, kteří nejsou prohitlerovští,  žije v chudé čtvrti. A přesto si v tomhle šedivém období najdou děti mnoho malých - dětsky velkých - důvodů k radosti. Ukradené jablko, vyhraný fotbalový zápas, hřejivé slovo spolužáka nebo sněhulák ve sklepě. 

Lieselin příběh však vypráví někdo úplně jiný, kdo nám protkává děj svými postřehy. Kdo nám tu a tam něco prozradí dopředu - a to je dobře, protože nás často ušetří velkého šoku. Tímto vypravěčem je sama Smrtka.                             


Odpadající hodiny noci třicátého května.
Jsem si jistá, že Liesel Memingerová tvrdě spala, když více než tisícovka bombardérů letěla směrem k místu známému pod jménem Kolín nad Rýnem. Pro mě bylo výsledkem pět set lidí, nebo nějak tak. Padesát tisíc dalších se bez střechy nad hlavou loudalo mezi strašidelnými hromadami suti, snažili se uhodnout, kudy se jde kam, a komu patří které kusy rozbitých domovů.
Pět set duší.
Nosila jsem je v prstech jako kufry. Nebo jsem si je přehodila přes rameno. Jenom děti jsem odnášela v náruči.
Když jsem skončila, bylo nebe žluté jako hořící noviny.


Na konci knihy jste přesyceni emocemi, láskou i bolestí. 

Nemohu jinak, uděluji šest z pěti hvězdiček.



Zusak Markus, Zlodějka knih
nakladatelství Argo, 2009
foto obálky: megaknihy.cz
zfilmováno

 

09.11.2019 - Renata Šindelářová