Tisk článku ze serveru Rozhledna - Webmagazin.cz - ZŘÍDLA – šokující fantasy román Kristýny Sněgoňové



Úvodník: Pod našima nohama, pod zemí se skrývají mocné zdroje energie. Lidé se s nimi setkávali odjakživa a na místech kladné energie stavěli své stavby. Dnes je o tom mnoho knih. Citliví lidé zemskou (magnetickou, geofyzikální) energii podvědomě vnímají, psychotronici její projevy (místa výskytu, linie) dokáží určit. Kristýna Sněgoňová však zapojila fantazii a vymyslela si jiná, fantastická ZŘÍDLA v Brně jako pečlivě ukryté zásobníky mocné energie, na něž se ten, kdo má příslušné schopnosti dokáže napojit.
 

Článek:


Zřídla mohou sloužit kladně – pro větší sílu, štěstí, lásku nebo pro tvoření úžasných věcí. Proto vznikl Kruh strážců, kteří o ně pečují a berou si z nich energii k nevídaným a fyzikálně až nemožným činnostem. Poznáte to hned v první kapitole románu, kdy dvě členky Kruhu dokáží rozsvěcet žárovky, odemykat zámky, rušit bezpečnostní kamery. To vše proto, aby se dostaly na kůži úchylovi, který si dovolil Ludmilu obtěžovat. Ale to je jen rozjezd dalších událostí, které nebudou příjemné ani aktérům ani čtenářům.

Dovolte mi ale nejprve ocitovat první větu románu: „Uřízneme mu koule a nacpeme mu je do zadku,“ říká Ludmila. Pokud vás to šokuje, pak raději dál nečtěte. Nedáte-li na mou radu, je tu hned v první kapitole, kdy se dva členové Kruhu (Ludmila a Lukáš) vydávají k nejsilnějšímu zřídlu najít příčinu proč ztrácí energii, a najdou zde – opět cituji“ „Kamení a štěrk. A pak první mrtvola. Šedé mramorované tělo, které roztrhly plyny, podivně lepkavé vnitřnosti, prázdné oční důlky a křečovitě otevřená pusa bez jazyku, zato hemžící se larvami, rány poseté masařkami... Puch rozkladu, stará krev a zkažené maso, omračující mračno hniloby, které mě zasáhlo do žaludku tvrdě jako pěst a Lídu donutilo otočit se a zvracet.“

Pokud ještě nyní nemáte dost a neobrací se vám žaludek, pokud jste na podobné scény z fantasy četby zvyklí, či patříte mezi „drsňáky“ a budete číst dál, pak se připravte, že se už od knihy neodtrhnete a budete si muset celou story prožít naplno – a nebude to nijak emočně ani fyzicky příjemné. Vše se stupňuje a nastává pekelná jízda až možná do samotného pekla. Strážci zdrojů, kteří původně chtěli konat jen a jen dobré skutky a pomáhat svými mimořádnými silami potřebným, se musí zabývat problémem, proč někdo systematicky zdroje likviduje. Stále více roste podezření, že to musí být jeden z nich. Ani mimořádné schopnosti včetně průniků do minulých dějů nevedou k cíli, ale jen k dalším, většinou násilným událostem... A s každým dalším pokusem o zjištění pravdy roste i závislost Strážců na energii zdroje. Je to jako prokletí, stává se to drogou, bez níž si už život nedovedou představit. A každá přerušená závislost vede nutně k abstinenčním stavům...

Kristýna Sněgoňová po vzoru nejlepších autorek detektivek klade otázky, naznačí a pak uhne před odpovědí. Vytváří tak napětí, které vás nenechá ani na chvíli v klidu a nutí vás přemýšlet. Postupně poznáte další členy Kruhu i tajemného Doktora, u něhož se všichni scházejí. Hybatelem děje je sebevražda jednoho z předních členů kruhu Martina, u níž nechtěně asistuje mladá zrzka Barbara, kterou předtím Martin zachránil před násilníkem. Vyprávění Lukáše a Barbary se střídají ve fantastické mozaice ozvláštněné ještě pohledy do minulosti, kdy byl Lukáš spolu s Martinem nejaktivnějším členem Klubu.

Tolik k zasvěcení do knihy ZŘÍDLA postačí. Snad jen dodám, že půjde nejen o hledání viníka příčiny zániku zřídel ale též o boj s konkurencí“ v osobě jednookého Hellera. Nevím jak budete držet palce Lukášovi, který hned za začátku přiznává, že už dost lidí zabil, ale jistě budete trpět spolu s Barbarou, která prožije ty nejhorší chvíle svého života a v závěru se dokonce strachuje o svůj život, neboť Zřídlo si žádá lidskou oběť...

Mocná energií zřídel v podobě jasněmodrých šlahounů sálá stále silněji a dramatický sešup do „pekla“ spěje k drsnému a šokujícímu rozuzlení v závěrečné kapitole, která se odehrává v nevábném prostředí městské spalovny odpadků. Lukáš prohlédne. Zbaven bloku ve své hlavě  je šokován vším, co se stalo a co rozpoutal. Barbara, nebo Lutyně, jak jí říká, to proti své vůli prožívá s ním a často si myslí, že jde o nejhorší situaci jejího života. Mýlí se, nastanou ještě horší... Peklo ve spalovně vrcholí jako víření jasně modrých stuh, jako jiskřivé výboje a gejzíry oslnivé modré. Lukáš říká: “puch zatuchliny a rozkladu byl šílený. propadl jsem mezi odpadky, hromada se začala sesouvat, hrábl jsem kolem sebe rukama a zabořil se ještě hlouběji. Oči mi slzely, ruku mi obalilo něco slizkého, nadechl jsem se a začal se dusit...“ Lutyně: „Energie se kole nás ovinula a utáhla jako smyčka, vyrazila mi dech, drtila žebra, mačkala srdce i žaludek...“ V krizové situaci přichází šokující poznání: „Těžíme a to nás ničí, takže těžíme dál, abychom se udrželi naživu, a čím víc těžíme, tím vic energie potřebujeme. A čím víc jí vytěžíme, tím víc se z nás do Vřídla vrátí. Ta energie... jsme my.“ A vás napadne prastará česká pravda: Kdo s čím zachází, tím také schází.

Dočtete a dlouho vám nebude příjemně. Dokonale napsaný katastrofický děj, jehož scénář by neodmítl ani Hollywood, vám bude stále tancovat před očima a pokud dočtete večer, pak asi moc klidně spát nebudete. Hnus a ošklivost se vám zažere pod kůži, možná byste potřebovali blok do hlavy pro zapomnění. Ale vše hned překryje myšlenka, že toto je dokonale napsaná kniha od mimořádné autorky. Možná vám něco nebude úplně jasné (pro mě třeba kde se vzal Heller a jeho jizva) nebo čekáte rozvinutí nějaké postavy (více bych chtěl vědět o doktorovi). Ale pocit velkého – byť jen fantasy – románu zůstane a já se ihned vrhám na dodatečné přečtení první knihy nesmírně talentované Kristýny Sněgoňové KREV PRO POPELKU, které ke mně zatím nedostala. A těšit se budu na další knihu, v níž (možná) zachráněná Lutyně (Sněgoňová?) spolu s Kapitánem Kamilem oživí brněnské superhrdiny, kteří na ulicích a v parcích dělají dobré skutky – takové, které měl dělat Kruh.


Kristýna Sněgoňová
Tak trochu záhadná žena, mladá spisovatelka, která se před několika lety vynořila odnikud, aby následně začala s přehledem vítězit v žánrových soutěžích a dobývat jednu cenu za druhou. Je několikanásobnou Lady Řádu fantasy i Nositelkou meče, vítězkou Ceny Karla Čapka a držitelkou Mloka, stejně jako soutěží typu Vidoucí a jiných. Svou literární kariéru začala výhrou v soutěži O brahmíní vemeno povídkou Zrůdy by měly držet spolu (2009) a po tvůrčí pauze, během které se věnovala sportu, napsala nespočet povídek a novel, protože ocenění vemenem zavazuje. Pro radost své rodiny z Vaultu šílené brahmíny napsala i povídku, která se stala základem pro Krev pro rusalku - jmenovala se Krvavý kožíšek a vzbudila tehdy pouze všeobecné zklamání, že se nejedná o dívčí román o ztrátě panenství. Její díla jsou k nalezení v mnoha sbornících, v časopisu Pevnost se poprvé objevila jako vítězka soutěže Vidoucí s povídkou Zadostiučinění (Pevnost 03/2015), v roce 2017 si to zopakovala s povídkami O snílcích a snovačích (Pevnost 03/2017) a Sobotní směna (Pevnost 12/2017). Její povídky se stále pravidelněji objevují i v antologiích, jako například Ve stínu Říše (2017), kde ohromila a vyděsila příběhem "Na vlastní kůži", nebo ve volném pokračování antologie Ve stínu apokalypsy (2018).
Foto: cbdb.cz
************************************
Kristýna Sněgoňová: ZŘÍDLA
V edici FANTASTICKÁ EPOCHA
vydalo nakladatelství Epocha, s.r.o. Praha, 2019

 

26.11.2019 - Stanislav Polauf