Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - ČEKÁNÍ NA BARBARY – alegorický román od nositele Nobelovy ceny za literaturu



Úvodník: Jihoafrický autor John Maxwell Coetzee napsal více než dvacítku knih. Získal několik významných literárních cen jako třeba Booker Prize či CNA Prize a nejvyšším oceněním jeho prací bylo udělení Nobelovy ceny za literaturu v roce 2003. Jeho román ČEKÁNÍ NA BARBARY, jehož první vydání bylo beznadějně rozebrané, vydalo nyní záslužně nakladatelství JOTA.
 

Článek:






Nenechte se mýlit tím, že román napsal Coetze již v roce 1980. Svým alegorickým přesahem se dotýká mnoha závažných otázek dnešního světa a odhaluje mechanizmy moci, které se netýkají jen koloniálních dob, ale jsou platné (možná ještě aktuáněji) i dnes

 O románu Čekání na Barbary jsme již  krátce informovali ve webmagazinu.cz, takže jen připomeňme, že vypravěčem a hlavní postavou knihy je stárnoucí, mírně obézní soudce, který těsně před penzí by rád dožil v poklidu v malém městečku na hranicích „impéria.“ Klid mu není dopřán.Hned v úvodu se objeví důstojník z blíže neurčeného centra a přinese neklid v podobě vyhlášeného válečného stavu. Soudcova slova „Vládne tady mír, nemáme tu žádné nepřátele“ nevnímá či nechce vnímat. Je sem poslán, aby zničil barbary, kteří údajně ohrožují ímpérium, aniž předem dovede určit, koho slovem barbar míní. Vyjede proto na trestnou výpravu a skupinu těch údajných barbarů přivede a mučí tak dlouho, až se přiznají k tomu, co potřebuje.

Soudce podobné počínání nechápe. Vidí v mučených lidech jen kočovníky ze stepních oáz a prosté rybáře. Jenže impérium pro svoji údajnou „bezpečnost“ potřebuje vyhledat a třeba i vytvořit „nepřítele“ a tvrdě s ním zatočit. Pokud vám to připomene snahy některých současných velmocí za každou cenu si najít nepřítele, vzbuzovat občanech strach a stále zvyšovat počet příslušníků armády a náklady na vyzbrojení, pak to není podobnost čistě náhodná. 

Největší chybou smírčího soudce je to, že je člověk a že je schopen lidského citu. Tím, že projeví soucit, stane se sám nespolehlivým protistátním živlem, což dotvrdí i tím, že si přichýlí jednu dívku, které vojáci zlámali nohy a téměř ji oslepili. Když ji posléze odvede ke „svým“ lidem, skončí v tvrdém vězení a čeká na rozsudek. Uvažuje, co ho přimělo k této opozici, zda byl k ní vyprovokován až „při pohledu na jednoho z nových barbarů, který si přisvojil můj psací stůl a ohmatává mé spisy.“ Ano, právě ve chvíli, kdy mu skončí svobodný a poklidný život, si uvědomuje to, že barbaři nejsou ti bezejmenní chudáci mimo hranice impéria, ale že jsou to ti, kteří život impéria řídí a prosazují své zásady. Stále věří, že „vždycky musí existovat možnost pokání a nápravy,“ a vidí svoji chybu: „Přesto jsem nikdy neměl dovolirt, aby se brány města otevřely lidem, kteří tvrdí, že existují vyšší zájmy,než je slušnost.“ 

Coetzeeův román na čtenáře zaútočí hned od první kapitoly. Není zde žádné navození atmosféry. Vstoupíme přímo do centra neklidu. Muž v černých brýlích je krutý a i další jeho následovníci jsou vycvičeni k nelítostnému přístupu k těm, které nepovažují za lidi, ale jimž s pohrdáním říkají právě „barbaři.“ Pod tímto pojmem je pro ně každý, kdo se pohybuje mimo hranici impéria  atím je „nebezpečný".

Druhá část románu sleduje myšlení uvězněného soudce v nelidských podmínkách vězení, kde je podroben nelítostnému fyzickému i psychickému teroru. Málokdy se v literatuře dočkáte tak důkladného (a důsledného) zpodobení krutostí, málokdy i dovede autor podat tak sugestivně, že ji přímo fyzicky cítíte. Kromě toho tu problýskne i další moment – od ponižovaného (a veřejně poníženého) soudce  se jeho spoluobčané, s nimiž v pohodě dosud žil, odvracejí a dovedou se mu i vysmát. S otevřenými ústy sledují přes kovové mříže „pád mocných“. Soucit projeví jen malý chlapec, který mu přináší do vězení jídlo a zprávy o tom, co se venku děje. Když se soudce zbaví okovů chová se dav, jako by se nic nestalo...


Johnny Depp jako plukovník Joll a Mark Rylance jako smírčí spoudce ve stejnojmenném filmu Ciro Guerry

Coetzeeův román v podstatě nemá konec. Spravedlivý je ponechán sám sobě a svým pochybám, lid městečka je stejně tupý a nepoučený jako předtím, vojáci po splnění úkolu odcházejí a vyrabují vše, co se dá odnést a dokazují, že oni jsou zde pány, jimž impérium dalo zelenou. Údajní barbaři, pokud nebyly vyhubeni, zůstávají tam kde dříve a jsou stejně neškodní jako předtím. Zdá se, že vše bylo zbytečné. Ale otázky jsou nastoleny a čtenář si je bude v duchu stále v duchu přehrávat. Stále bude cítit bezpráví, ztrátu lidskosti, útlak moci i to, jak se v podobné době  negativně projevují charaktery některých z nás. Samotná vzpoura jedince proti bezpráví a nelidskosti svět nezachrání ani nespasí, jak se přesvědčil už Ježíš Kristus, ale je skutečně svět nenapravitelný? Na tuto otázku se odpovědi nedočkáte.

ČEKÁNÍ NA BARBARY je sugestivním vyjádřením zneužití moci nejvyššími místy. Důvodu pro válčení není potřeba, stačí označit „nepřítele“ a ve jménu ochrany svého „impéria“ poslat vojsko k jeho likvidaci. Vůbec nevadí, že v románu jde o koloniální moc, podobně se chovají mnozí rádoby silní a rádoby mocní tohoto světa. A že Coetzee nezařazuje román do přesné doby, nestanovuje geografické souvislosti (víme jen, že v okolí jsou jezera a také poušť) ani neříká o jaké národy se jedná je určitou výhodou – může tak působit obecně a v širších souvislostech. Jak říká „Impérium (a nejen ono) se samo odsuzuje k životu v dějinách a spiknutí proti dějinám. Jeho pohroužená mysl se zabývá jedinou myšlenkou: jak neskončit, jak nezemřít, jak prodloužit svou éru.“ Svému vězniteli vmete soudce  na konci ponaučení: „Zločin, který se v nás skrývá, musíme spáchat sami na sobě. Na na druhých.“

P.S.
Tato kniha se stala předlohou pro stejnojmennou operu Philipa Glasse, divadelní adaptaci Alexandra Marineho a v roce 2019 italsko-americký film režiséra Ciro Guerry, v němž si soudce zahrál Mark Rylance, plukovníka Jolla Johnny Depp (viz ilustrační foto) a věznitele Mandela Robert Pattinson.

************************************* 
John Maxwell Coetzee: ČEKÁNÍ NA BARBARY
z anglického originálu Waiting for the Barbabrians
přeložila Alexandra Büchler
vydalo nakladatelství JOTA, s.r.o. v Brně roku 2020

 

21.04.2020 - Stanislav Polauf