Tisk článku ze serveru Rozhledna - Webmagazin.cz - Nad platany smutek



Úvodník:

Článek: Nad platany smutek
 
 Srpen voní po prázdninách
stírá prach, jenž sedá
na fotku, jež zavzpomíná
jaká byla doba jiná
Na fotce je děda
 
 Vidím ho, jak houby sbírá
úsměv svůj mi předá
Les – to byla jeho víra
kde se srdce otevírá
Měl ho rád – můj děda
 
 Vysílačku sám si stavěl
bavila ho věda
jazyky mu též šly hravě
co jen mohl, nosil v hlavě
milovaný děda
 
 Ze školy mě doprovázel
cítím, jak mě zvedá
Hledám cestu na obraze
na které bych našel snáze
 jak kráčí můj děda
 
 V září roku nula čtyři
obloha je šedá
Nad platany smutek víří
Chtěl jsem napsat o rytíři
jímž byl vždy můj děda…
 
 
Především
 
V dětství pod ním pukl led
mokrý běžel až domů
a nebylo to zdaleka jedinkrát
kdy za patami propast
 
 Vždy dokázal přejít po duze
Kvůli otci právník
ačkoli kondenzátory
a transformátory mu srostly s rukama
 
 Měl vlastní vysílačku
během války schovával aspoň její prsty
k cestě do nicoty
by vedlo jediné zabušení
na dveře
 
 Znalec jazyků
třesoucí rukou navlékal nit do jehel
Košile u něho nikdy neměly kázeň
a to na vojně prošoupal několik bot
Jednou velitel zabloudil
že boláky pochodovaly po obou nohách
 
 Miloval hudbu
Když náhle: „Pánovi zahrála“
a on věděl, po jaké trase dál půjde
Jeho anglická královna
kterou nosil v srdci na procházkách kostelem
ze smrků a borovic
a také buků a bříz
 
 Rozuměl dopravě
rád červené víno
a elixír z česneku, medu a citrónu
 
 Vždy počítal s tím horším
aby nebyl zaskočen
Neznal hrubost
objímal šedomodrým pohledem
v němž jsem viděl nebe i borůvky
a především
svého dědu…
 

19.08.2020 - Marek Řezanka