Tisk článku ze serveru Webmagazin.cz - Olive Kitteridgeová - kniha psaná životem



Úvodník: Pulitzerova cena patří mezi uznávaná ocenění americké literatury. Ne každá kniha dosáhne byť jen na myšlenku tuto cenu získat. Ta, která je označena štítkem tohoto uměleckého ocenění, láká již jen tímto. 
Při výběru jsem i já sáhla právě po Olivii Kitteridgeové od Elizabeth Stroutové, která se může tímto úspěchem pochlubit.
Zvědavost, zda opravdu cena odpovídá kvalitě knihy, převýšila a já se mohla pustit do čtení.


Článek:
Městečko Crosby v Maine se může jevit jako zcela bezvýznamné. Pro učitelku na penzi však představuje střed světa. Lidé zde prožívají svá dramata - touhu, zoufalství, žárlivost, naději i lásku.
Jak se lidé z městečka potýkají se všemi svými problémy, Olive dospívá k pochopení sebe sama a svého života; někdy bolestně, ale vždy s nelítostnou upřímností. Kniha Olive Kitteridgeová skýtá hluboký vhled do okolností a podmínek lidského života, do jeho tragédií i radostí a ukazuje, jaké trpělivosti je v něm třeba.

Nějak takto vás láká reklama na knihu Olive Kitteridgeová. Anotace hovoři podobně. Z vět, kde cítíte hlubší záměr, se až tak moc o samotném ději nedozvíte. Není to tím, že by nebylo o čem psát, ale samotná kniha až tak moc žádnou dějovou linku vlastně nemá.
Jedná se o třináct po sobě jdoucích příběhů, poskládaných za sebou jak šňůra perel. Podobně laděné příběhy, které spojuje postava učitelky Olive Kitteridgeové.
Každý příběh vám představuje nové postavy obyvatel malého městečka. Resetujete to, co jste již přečetli a začínáte pomyslně znova. Nová jména, nové dějové linky, pocity. Velmi ladně se ale posouváte v čase, kde vlastně právě Olive a její rodina je tím časovým měřítkem. 

Upřímně? Byla to pořádná fuška zvyknout si zpočátku. Žádné splašené tempo, jednotlivé příběhy se sunou velmi pomalu kupředu. První stránka, druhá, patnáctá, začátek rozhodně zkouší vaši trpělivost. Od první věty vás kniha učí přistupovat k obsahu úplně jiným stylem než jste doposud byli často zvyklí. Cílem totiž není vtáhnout vás do děje, ale sepnout nad vším, sledovat, dávat vše do souvislostí.

Tím, že nepospícháte, máte dostatečný čas se soustředit na samotné postavy. Velmi pozvolna se s nimi seznamujete, jejich jména, věk, vzájemné vztahy. Stále hlouběji, až zjistíte, že to sakra bolí je dál sledovat. Najednou cítíte, jak moc vám jsou blízcí. Jak si přejete, aby byli všichni štastní. Bráníte se tomu, kam vás autorka vede, protože, co si budeme povídat, mnoho životních cest nepřipomíná levný film. 
 
S přibívajícím věkem se člověk musí s lecčím vyrovnat, to Harmon věděl. Má obavy z infarktu, z rakoviny, z kašle, z kterého se vyvine prudký zápal plic. Dá se předpokládat, že na člověka přijde krize středního věku. Přesto by Harmon nedokázal nijak vysvětlit, co se s ním dělo. Jako by ho dali do průhledné plastové kapsle, která se odlepila od země, a teď to s ním pohazuje a bouchá a třese tak silně, že už nedokáže najít cestu zpátky ke každodenním radostem svého dřívějšího života. (str.114)
  
 
Těžko odhadnout, zda se Olive Kitteridgeová bude líbit každému, protože prostě líbivá zrovna není. Je všechno, jen ne líbivá, bohužel. A nebo bohudík? V dnešním světě snadno uchopitelných věcí díky za každou, nad kterou je zapotřebí přemýšlet.
 

Interiér kostela ovládla hudba. Zabrala všechen prostor, kde nebyli lidé nebo kabáty či lavice, vyplnila každé místečko v Janině hlavě. Jane kývala hlavou dopředu a dozadu, jak se snažila setřást onu tíživou váhu zvuku, a uvědomila si, že hudbu nikdy neměla ráda. Zdálo se jí, že s sebou nese všechny stíny a bolesti celého běhu života. Ať si ji užijí jiní, tihle lidé, kterí tak vážně poslouchají v těch svých kožiších, v těch svých červených plstěných kloboucích, v těch svých únavných životech. Pak ucítila na koleni tlak, manželovu ruku. (str.151)

Kniha rozhodně kvalitu má. Obsahuje tolik syrově pravdivých momentů, že patří mezi ty "až na dřeň". Rozumím, že bližší bude určitě pro ty, co už za sebou mají nějaké ty životní zkušenosti "směr nahoru a dolů". Ti v mnoha větách a situacích uvidí své touhy, strachy, naprosto všechno, čím život "obdarovává". Pro generace mladší si netroufnu odhadnout.
Přála bych si, aby zaujala, ale rozumím, pokud by byla mladšími ročníky odložena. Přesto se za ni velmi přimlouvám. Rozhodně stojí za to!

Olive Kitteridgeová
Elizabeth Stroutová
Jota, 2021
 

30.08.2021 - Veronika Švarcová